Jednou spasen navždy spasen-je to blud nebo pravda

[rudinec]

Věřím, že člověk, který uvěřil může padnout a přijít o své spasení z Boží milosti. Pozbyde-li totiž to, co je podmínkou spasení, totiž víru v Krista Ježíše, která není mrtvá jen tehdy, pokud je potvrzována skutky milosti, pak nutně přichází o své spasení a o Boží milost. bez víry není spásy. A víra to není jen tlachání, ale život. Kdo vskutku uvěřil, ten již nemůže žít jako by nevěřil. Jeho víra by nebyla pravá.

Srovnejte tedy tyto verše Písma:

Židům 2,1-3 (EKUM)

2,1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli stržení proudem.
2,2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,
2,3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;

Židům 6,4-9 (EKUM)

6,4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
6,5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
6,6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
6,7 Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.
6,8 Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.
6,9 I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.

Židům 10,26-31 (EKUM)

10,26 Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,
10,27 ale jen s hrozným soudem a "žárem ohně, který stráví Boží odpůrce".
10,28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
10,29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.
10,30 Vždyť víme, kdo řekl: "Já budu trestat, má je odplata." A jinde: "Pán bude soudit svůj lid."
10,31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.

Římanům 6,15-23 (EKUM)

6,15 Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
6,16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
6,17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
6,18 A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
6,19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
6,20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
6,21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
6,22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
6,23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Uvedel jsem především oddílky z listu Židům, ale zcela záměrně na závěr z listu Římanům.

Jak si můžete myslet, že poté, co jsme uvěřili, můžeme si žít jak se nám zachce a přesto budeme ospravedlněni od hříchů? Můžeme snad získat věčný život u Boha, když si žijeme jak se nám zachce? Hroznému trestu a odsouzení dojde ten, kdo takto smýšlí a jedná. Nikdo neunikne trestu! Jakbychom mohli uniknout my? Proč počítáte s obětí za své hříchy, když svévolně zhřešíte? Ale já mám v každém z vás doufání, že takto nesmýšlíte. Jestliže se rozhodnete žít ve svévoli, pak zapomeňte na Kristovu oběť. Je to pohrdáním jeho oběti. Daleko většího odsouzení si zaslouží ten, kdo takto začne žít poté, co uvěřil. Není možno s takovým znovu začínat. Není snad zneuctěním Kristovy krve a těla, jeho oběti, když člověk začne žít svévolným životem? Jak si můžete myslet, že takový bude žít na věky s Bohem?

Jistě, nikdo nepřijde o věčný život, ale záleží na tom, kde tento věčný život stráví.

A nezapomeňte, že každé prorocké slovo musí dojít naplnění. A naplní se při těch, kdo v době jeho naplnění budou shledáni věrni (či nevěrni) slovu, které bylo předpovězeno od Boha. Do té doby máme věčný život v naději a v naději a víře jej žijeme, ale co je nyní nadějí a vírou, jednou se stane skutečností, ale jen při těch, kdo zachovali onu víru a naději, tedy žili nyní to, co jednou se stane skutečností. Tak ten, kdo nyní takto žije, ten vskutku má život věčný. A neznamená to žít ze své vlastní síly, ale z moci Ducha Kristova. Ale kdo začal poté žít svévolně, ten nežije životem věčným, neboť jím pohrdl. Rozhodl se žít jinak. Ne podle přikázání Božích, která jsou věčným životem. Rozhodl se žít svévolně, tedy v hříchu, a tak nemá život věčný a neobdrží jej na věčnosti, již nyní žije ve smrti a život v hříchu, který vede ke smrti si vyvolil. Měl na výběr, ale sám si zvolil. Zvolil si hřích a smrt.

Kdo uvěřil, nemůže žít svévolně. Kdo uvěřil má žít ve spravedlnosti, jestliže takto žije, pak již vskutku přešel ze smrti do života.

Nemyslete si, že člověk který v Krista věří, smí žít svévolně v hříchu a nepočítat s hrozným žárem ohně, který stráví Boží odpůrce.

Jestliže takto vnímáte Boží milost, že každý na koho Bůh ukáže prstem, bude spasen, a klidně si potom může žít, jak se mu zachce, pak tím zle skreslujete Boží milost. A z Boha činíte nespravedlivého soudce.

Promiňte mi mé rozhořčení, nemyslím to zle.

Ale rozhodně pro mne platí: Kdo říká že věří, a třebas vskutku je mu i dosvědčeno, že kdysi žil v milosti Boží a nesl ovoce Ducha, pakli by tento se rozhodl pro život ve svévoli a stále tvrdil, že věří v Krista a že bude spasen, pak tento člověk je namyšlený, domýšlivý, pyšný a pohrdá Boží milostí. Takový pozbyl věčného života a ztratil to, co zprvu měl. Jak život věčný u Boha, tak spasení, tak víru.... Přišel o vše, co kdysi měl. Jako pes se vrátil k vlastním zvratkům. Odvrátil se od zrcadla a zapoměl na svůj vzhled. Jako podsvinče zase se válí v bahně.

Platí pro něho tato slova Písma:
Ř11,20 ...., ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
11,21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
11,22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat......

Je v Písmu dosti varování.....

Omlouvám se, nechci se s nikým přít, Bůh rozsuď.

Když tak uvažujete o druhých..... zkuste to přirovnat k sobě. Myslíte si, že získáte věčný život u Boha a nebudete odsouzeni s hříšníky, ale budete sdílet úděl se spravedlivými, když si začnete žít, jak se vám zlíbí? Zkuste to, a odpovězte si. Snad i svědomí a Duch svatý vás zarazí. Zkuste si žít v hříchu a myslet na Boží spásu a odpuštění vašich hříchů Kristovou obětí. Hřešte a pijte z kalicha jeho krve a jezte jeho tělo pod způsobami vína a chleba, a myslete na Boží milost a ne na odsouzení. Chlácholte se jak chcete, snad se vám podaří umlčet svědomí a Ducha. A až se vám to podaří, pak snad pochopíte.

Petr Šíma

Prevzaté z GS

[mil]

Věřím, že člověk, který uvěřil může padnout a přijít o své spasení z Boží milosti. Pozbyde-li totiž to, co je podmínkou spasení, totiž víru v Krista Ježíše, která není mrtvá jen tehdy, pokud je potvrzována skutky milosti, pak nutně přichází o své spasení a o Boží milost. bez víry není spásy. A víra to není jen tlachání, ale život. Kdo vskutku uvěřil, ten již nemůže žít jako by nevěřil. Jeho víra by nebyla pravá.

Nemám to rád ak niekto spochybňuje istotu v Kristu u vykúpených. Napísal som toho dosť, aby to bolo každému jasné, ale aj napriek tomu sa tu na tomto fóre objavujú články spochybňujúce spasenie u vykúpených. Je to smutné najmä u teba rudinec. Preto ti odporúčam, aby si pozorne skúmal všetko čo dávaš na internet. Lebo za každé slovo ponesieme zodpovednosť. Je potrebné porozumieť tomu, že hlásanie evanjelia Pravdy sa míňa účinku ak spochybníme istotu v Kristu u vykúpených. Porozumenie tomu, že sú dva pohľady – jeden Boží, ktorý je dokonalý a pohľad človeka, ktorý nikdy nemôže vidieť dokonale do srdca človeka, teda či ten ktorý človek len hovorí že verí, alebo skutočne uveril a je teda Božím dieťaťom. To sa nakoniec ukáže, na skutkoch viery a ovocí Ducha. Skutočný veriaci aj napriek pádom nestráca vieru - spasenie, ale sa neustále zdokonaľuje v Kristu, lebo je Božím dieťaťom , nakoľko je to všetko v Božej moci a nie našej. Falošný “veriaci“ – ten ktorý nemá vieru, ale len hovorí že verí, tak sa ukáže taktiež a to tým, že uňho to ide neustále dolu vodou a jeho posledné veci sú horšie ako prvé. On nestráca vieru, lebo ju ani nemal. Nestráca spasenie, keďže podmienkou je skutočná viera, ktorú predsa nemal. Boh predsa vie, kto skutočne verí a je jeho dieťaťom a teda udrží ho.

Preto si netreba zamieňať náš pohľad s Božím pohľadom a potom tu vytrubovať o strate viery o ktorej ani nevieme či dotyčný "veriaci" ju mal skutočnú, alebo fiktívnu a teda aj tvrdiť že stratil spasenie, ktoré z Božieho pohľadu nemal. Preto to nechaj na Bohu a hlásaj radšej istotu v Kristu u skutočných veriacich v Pravdu evanjelia Ježiša Krista!

Ak spochybním istotu v Kristu, tak tie pochybnosti spôsobia skutkárstvo, ktoré Boh nenávidí, ako to vidíme na náboženstvách ako napr. RKC a jej podobných. Bez tejto istoty v Kristu, nie je možné žiť podľa Božích predstáv, lebo pochybnosti v nás vzbudia chodenie podľa vlastných predstáv. Toto ale nie je v súlade s postavením dieťaťa Božieho, ktoré má chodiť podľa Božích predstáv založených na diele Božej milosti – a moci Ducha.

My teda nestojíme na vlastnej moci, ale na Božej moci!

Ak niekto povie cit : Věřím, že člověk, který uvěřil může padnout a přijít o své spasení z Boží milosti

Tak je tu otázka! A ako vie, že on skutočne uveril? Ako sa opovažuje toto tvrdiť!? Zdá sa že autor zámerne zamieňa fiktívnu vieru( ak niekto len hovorí že verí), ktorá nie je vierou za skutočnú vieru v Pravdu Slova Božieho, aby dokázal že človek, ktorý uveril živou vierou môže stratiť spasenie!? Či snáď človek vidí do srdca iného človeka a do jeho vzťahu s Bohom? On nikdy skutočne neuveril a jeho viera nebola vierou a preto ani nemôže stratiť to čo nemal, teda ani stratiť spasenie!

Máme tu totiž Boží pohľad, ktorý je dokonalý a vidí do srdca človeka. Vie kto je jeho a nikto mu ho z jeho ruky nevtrhne! V Písme je toho dosť, aby si to vedel.

A tu je nepochopenie! Na jednej strane povie cit: Kdo vskutku uvěřil, ten již nemůže žít jako by nevěřil

Na druhej tomu odporuje si a povie cit: Věřím, že člověk, který uvěřil může padnout a přijít o své spasení z Boží milosti

Ak z pohľadu človeka, niekto hovorí že verí, zúčastňuje sa zhromaždení s ostatnými bratmi v Kristu, tak z pohľadu Boha môže byť neveriaci. To vie iba Boh, ktorý pozná srdce tohoto človeka a vie, že je falošné! Potom ani nemôže stratiť vieru, ktorú ani nemal a ani spasenie, ktoré taktiež nemal.
Potom čo povieme že Judáš mal vieru, alebo ju nemal? Stratil vieru ktorú nemal? Mal spasenie, alebo ho nemal? Stratil spasenie, ktoré nemal? Bol predsa syn zatratenia a Ježiš o ňom vedel a bol medzi dvanástimi – chodil s nimi!

Áno, ak skutočne uveril, tak nemôže žiť ako keby neveril. Preto nemôže ani zmýšľať ako keby neveril! Skutočná viera sa prejavuje skutkami viery a ovocím Ducha, ktorého prijímame taktiež vierou. Medzi prvé ovocie Ducha patrí predsa Láska Božia. Ak teda má takýto veriaci Ducha Svätého vo svojom srdci, ktorý vypôsobí chcenie aj robenie v Láske Božej, potom nie je možné, aby vykúpený v Kristu – skutočný veriaci mohol napr. takto zmýšľať – môžem hrešiť, lebo som už večne spasený. Ak takto zmýšľa, tak to naznačuje, že nemá vieru v Pravdu slova Božieho, nemá v srdci Lásku Božiu, nekonečnú vďačnosť. Skutočná viera svojimi skutkami viery a ovocím Ducha vylučuje takéto zmýšľanie. Znovuzrodený človek má už nové srdce s túžbami nasmerovanými na Boha a novú myseľ. Toto všetko taktiež vylučuje takéto zmýšľanie!

[pavel]

Amen. Nenapísal by som to lepšie, hovoríš mi z duše Mil...

Na druhej strane, ten kto tápe, hľadá všade kde vie. Nájde to čo ho v jednej pravde utvrdí, vzápätí objaví niečo čo ho v jeho pravde zneistí... Keďže nevie čo je skutočná pravda, lebo sa nechce celkom a úplne spoľahnúť na jemu zjavenú pravdu skrze Ducha Svätého v Písmach, sa odvolá na citovanie iných, podobne tápajúcich, alebo jednoducho sa odvolá na evidentných kresťanov, ktorým z ich slov vytrhne text z kontextu a už tu máme ďalšie zrniečko pochybností, z ktorých má najväčšiu radosť satan.

Tieto moje slová nie sú o pýche, ale o tom, že sa snažím veci vidieť v kontexte. Od začiatku kedy som sa obrátil som si stanovil prioritu a to, všetky slová ktoré budem kedy čítať a počuť o viere, si budem porovnávať s Písmom... Tam kde je zhoda, je všetko okej.. tam kde nie, tomu neverím. Ani keby to bol sám anjel z neba.

Dôkazom, že to tak robím, je cca dvesto článkov od bratov a starších, ktoré mám založené v archíve. Tých ostatných viac ako dve tisíc sú tie, ktoré sa tam nedostali, ale som ich prečítal, sú dôkazom toho, že mne osobne nesedia so Slovom Božím. Preto z nich necitujem a ani ich nikde a nikdy uvádzať nebudem.

Ja som už našiel, nikto mi nič viac ponúknuť nedokázal a ani nikdy nedokáže.

Citovať je to najľahšie čo sa tu dá... iné je hovoriť za seba v Duchu a z Ducha, podoprieť to Slovom Božím a spoľahnúť sa na zasľúbenia v Ňom.

[zvedavy]

Pre mňa je to ťažká téma a zdá sa mil a pavel, že rozumiete Svätému písmu ale ja nerozumiem o kom sa to píše v tom liste židom čo tam spomenul ten Šíma, mám na mysli ten verš 6.4-9

[mil]

Pre mňa je to ťažká téma a zdá sa mil a pavel, že rozumiete Svätému písmu ale ja nerozumiem o kom sa to píše v tom liste židom čo tam spomenul ten Šíma, mám na mysli ten verš 6.4-9

Píše sa tam o falošných kresťanoch, ktorí z nášho pohľadu odpadli, no neodpadli z Božieho pohľadu, nakoľko Boh vie, kto mu patrí a kto nie. Sú ako Judáš, ktorý sa taktiež zúčastňoval všetkého spolu s ostanými apoštolmi. Apoštoli o tom nevedeli aké ma Judáš srdce, no Ježiš o ňom vedel!

Boh spoľahlivo vie kto má falošné srdce ako mal Judáš a kto je jeho skutočným dieťaťom a teda ho aj udrží. A z toho by sme mali aj vychádzať! Z nášho pohľadu hlásame evanjelium Pravdy na spasenie každému, no z Božieho pohľadu je to jednému na spasenie a druhému je kameňom úrazu, aby nemal výhovorku že nepočul. Je tu predsa zvrchovaný Boh a jeho vôľa! Ak zvrchovaný Boh nás miloval tak, že poslal svojho Syna, aby sa obetoval za naše hriechy, tak niet sily ani na nebi ani na zemi, aby mu niekto jeho dieťa vytrhol z rúk. Ak by sa niekto takýto našiel, tak Boh by nebol zvrchovaným Bohom. No niet takého! A preto sa môžeme v plnosti spoliahnúť a tak odovzdať do rúk nášho Otca na nebesiach.

Pochybnosti o istote v Kristu spôsobili vytvorenie iného evanjelia – evanjelia podľa človeka, ktorého jadrom je skutkárstvo s tvrdením, že viera nestačí. Taktiež tvrdia, že Písmo nestačí. Vidíme to na vzniku náboženstiev, ktoré si dávajú nálepku kresťanské a ktoré z Božieho pohľadu nimi nie sú.

Odmietajú úplnú dôveru v Božiu moc – odovzdanosť jedine Bohu, ale dôverujú náboženstvu, ktoré vytvorili a preferujú vlastné “spásonosné“ ego. Nepoznajú Lásku Božiu, ktorá je ovocím Ducha Svätého, ktorého prijímame skrze vieru v Pravdu Slova Božieho. Tento Tešiteľ – Duch Pravdy sa prijíma skutočnou vierou v zasľúbenie Božie. Kde niet skutočnej viery v zasľúbenia Božie, tam niet istoty v Kristu. Kde niet istoty v Kristu, tam niet pokoja ani radosti v Kristu.

Cit: Ján 10:3–5 „… a ovce čujú jeho hlas [spasiteľné poznanie Krtista], a svoje vlastné ovce volá podľa mena [spasiteľný postoj Krista na základe vyvolenia] a vyvodí ich a keď vyženie všetky svoje vlastné ovce, ide pred nimi, a ovce idú za ním, pretože znajú jeho hlas [spasiteľné poznanie Krista]. Ale za cudzím nikdy nepojdú [bezpečnosť spasenia], ale utečú od neho, pretože neznajú hlasu cudzích [bezpečnosť spasenia].“
Ján 10:26–30 „ale vy neveríte, pretože nie ste z mojich oviec [vyvolenie], ako som vám už povedal. Moje ovce čujú môj hlas, a ja ich znám, a nasledujú ma, a ja im dávam večný život [spasenie], a nezahynú na veky [bezpečnosť spasenia], a nikto ich nevytrhne z mojej ruky [bezpečnosť spasenia]. Môj Otec, ktorý mi ich dal [vyvolenie], je väčší od všetkých, a nikto ich nemôže vytrhnúť z ruky môjho Otca [bezpečnosť spasenia]. Ja a Otec sme jedno.“

Cit: Ján 6:37 „Všetko, čo mi dáva Otec [vyvolenie], príde ku mne [spasenie], a toho, kto príde ku mne, nevyženiem von [bezpečnosť spasenia].“
Ján 6:39 „A to je vôľa toho, ktorý ma poslal, Otcova, aby som nestratil ničoho [bezpečnosť spasenia] z toho, čo mi dal [vyvolenie], ale aby som to všetko vzkriesil v ten posledný deň [bezpečnosť spasenia].”
Ján 6:40 „Lebo to je vôľa môjho Otca, ktorý ma poslal, aby každý, kto vidí Syna a verí v neho (videnie = spasiteľné poznanie. Spasiteľné poznanie Syna a viera sú výsledkom Božieho pritiahnutia na základe vyvolenia), mal večný život [spasenie], a ja ho vzkriesim v posledný deň [bezpečnosť spasenia].”
Ján 6:44 „Nikto nemôže prísť ku mne, keby ho nepritiahol Otec [vyvolenie], ktorý ma poslal, a ja ho vzkriesim v posledný deň [bezpečnosť spasenia].“
„Ja ho vzkriesim v posledný deň“ je garanciou priamo od Spasiteľa, Ježiša Krista, že človek, ktorý je vierou spojený s Kristom, nakoniec aj bude vzkriesený a vojde do večného života. Spasenie je bezpečné a nestratiteľné nie vďaka človeku, ktorý to „zvládne až do konca“, ale preto, lebo bezpečnosť a nestratiteľnosť je garantovaná priamo Spasiteľom.
Ján 6:45 „Je napísané v prorokoch: A všetci budú učení od Boha. A tak tedy každý, kto počul od Otca a naučil sa [vyvolenie], ide ku mne [spasenie]“.

Cit: Ján 17:2 „ako si mu dal moc nad každým telom, aby všetkým tým, ktorých si mu dal [vyvolenie], dal večný život“
Ján 17:6 „Zjavil som tvoje meno ľuďom, ktorých si mi dal zo sveta [vyvolenie]. Tvoji boli, a dal si ich mne, a zachovali tvoje slovo [Bohom garantované vytrvanie svätých do konca].“
Ján 17:9–10 „Ja prosím za nich, neprosím za svet [vyvolenie], ale za tých, ktorých si mi dal, lebo sú tvoji [vyvolenie]. A všetko, čo je moje, je tvoje, a to, čo je tvoje, je moje. A oslávený som v nich [garancia zachovania svätých]“.
Ján 17:11 „… Svätý Otče, zachovaj [garancia zachovania svätých] ich v svojom mene, ktorých si mi dal [vyvolenie], aby boli jedno ako my.“
Ján 17:24 „Otče, ktorých si mi dal [vyvolenie], chcem, aby, kde som ja, aj oni tam so mnou boli [bezpečnosť spasenia], aby videli moju slávu [bezpečnosť spasenia], ktorú si mi dal, lebo si ma miloval pred založením
sveta.
Ján 18:9 „Aby sa naplnilo slovo, ktoré povedal, že z tých, ktorých si mi dal [vyvolenie], nestratil som niktorého [bezpečnosť spasenia].“

[stefan]

mil,
je to poučné v plnej miere.

p.Šíma od GraňaSalis však nevie rozdiel medzi apoštolmi, ktorý hlásali pre židov a ktorí pre pohanov. Pomiešal to dohromady a myslím, že ani "rudinec" si neuvedomuje túto skutočnosť. Izrael ako vyvolený prvorodený Bohov žijú stále pod zákonom, avšak my - pohania (od vtedy) zaliatím Duchom svätým sa stávame už druhorodenými. Nehovorím o židoch prislúchajúcich pôvodne k Izraelu, ktorí sú rozmetaný po celom svete a uverili v Ježiša, čím sa stali druhorodenými duchom.
Je potrebné rozlišovať obriezku a neobriezku - obriezku penisu a obriezku srdca. Predpokladám, že som nepovedal nič nové určite mi rozumieš.

Prosba.: nevešajte sem nič od Graňa Salis, články zvádzajú čitatelov k scestiu - je to povrchná viera ezoterického charakteru.