Najlepšia kresťanská kniha desaťročia v USA 1.čásť

Aká je, čomu veríme, sila viery, pravosť viery
rudinec
Príspevky: 331
Dátum registrácie: Pi Okt 08, 2010 11:56

Najlepšia kresťanská kniha desaťročia v USA 1.čásť

Príspevok od používateľa rudinec »

Úvod.
Zpět k pramenu.
V srpnu 1985 byla vydaná kniha "Seduction of Christianity", kniha, na které jsem spolupracoval. Její přijetí bylo ohromné. Někteří kritici ji prohlásili za nejdůležitější křesťanskou knihu desetiletí. Jiní, neméně upřímní, ji nazvali tou nejzhoubnější. Zatím co mnoho pastorů napříč Amerikou nadšeně kázali o "Seduction of Christianity", v tu stejnou dobu byla odsuzována z jiných kazatelen, rádia a televize. Mnozí varovali, aby se tato kniha nečetla. Přesto málokdo byl schopný ignorovat její zprávu, nebo zůstat neutrálním když poznal všechny implikace. Téměř všichni souhlasili, že skrze vydání této knihy, problémy, které znepokojovaly mnoho Křesťanů, se konečně dostaly do otevřené diskuse.
Tak silná reakce mně překvapila. Bylo to jak ohromující, tak i trochu ponižující, že nastala náhlá a nečekaná revoluce. Někteří vyzdvihovali knihu jako počátek tolik potřebné očisty, druzí předpovídali, že povede k velikému schizmu v Křesťanství. Jedna z několika knih, které vyjadřovaly názor druhý, prohlásila, že "Seduction of Christianity"udělala víc k rozdělení Křesťanstva, než kterákoliv jiná událost moderní historie. (Thomas F.Rcid and Mark W.Virklcr. "Seduction? A Biblical Response". 1986). Toto obvinění mně zarmoutilo, protože jak D.Martin Lloyd-Jones poznamenal"Musíme pokládat schizma za závažný hřích" (D Martin Lloyd-Joncs. "The Basis of Christian Unity", 1983).
Přesto však dodal slovo obezřetnosti: "Ale i když jsem řekl toto, musím také dodat, že existuje veliký zmatek a nesouhlas v tom, co vlastně tvoří jednotu, a jak je třeba jednotu získat a
udržet.(stejný zdroj).
Jinak byla reakce drtivé většiny čtenářů na knihu příznivá. Dochází tisíce dopisů s vyjádřením vděčnosti za pomoc v osvobození se od falešných doktrín a praxí. Píší i takoví, kteří se k Bohu obrátili zády, protože byli zklamáni učením některých prominentních učitelů a kteří se opět k Pánu vrátili. Mezi malým počtem dopisů kritických byly i takové, které přetékaly jedem a odsouzením, právě tak, jako některé recenze.
Co zapříčinilo takovou kontraverzi této knihy? Hlavní příčinou se zdá být její poukaz na to, že mnoho velmi vážených a dobře zamýšlejících církevních vůdců - některé z nich kniha cituje -propagovali učení a praktiky, které odváděly Křesťany od biblické pravdy. Kromě toho "Seduction" spojila mnohé z jejich pochybných věr a metod se starodávným šamanismem, magií, čarodějnictvím. Bylo vzneseno obvinění, že základní Hindu/Budhist okultismus pronikl nejenom do moderní společnosti ale i do Křesťanství, kde byl akceptován pod pláštíkem psychologické terminologie a údajných charismatických zkušeností. Kniha dokumentuje obvinění Charlese Colsona že "jsme se se světem sbratřili - místo abychom odhalili jeho pošetilosti", "Seduction" se pokusilo identifikovat "pošetilosti" světa v dnešních církvích ne jako pouhou nemorálnost, ale jako svůdnou a ničivou formu "světskosti": Kultivaci okultních sil přiřknutých lidskému potenciálu, s jeho zlem: modlářským zbožštěním sama sebe.
Problém pohanských a okultních vlivů a jejich infiltrace do Křesťanství, jej ohrožoval od samých počátků. Můj úmysl v "Seduction of Christianity" byl dodat extenzívní dokumentaci, abych dokázal obvinění, že šamanizace Křesťanství se rapidně šíří v zjevném splnění proroctví Ježíše Krista a Jeho apoštolů, že poslední dny před Jeho Druhým Příchodem budou charakterizovány největším náboženským klamem a odpadlictvím v historii... Další pozorovatelé učinili podobná obvinění. Charles Colson opakuje varování teologa Donalda Bloesche, že pro dnešní Křesťanství v USA "primárním nebezpečím není pronásledování - ale svod"(Charles Colson, "Who Speaks For God?", 1985).
"New Age" šamanismus, který tak vřele svět přijal (zvláště jeho Hindu a Buddhistické formy) svádí také Křesťanství. Několik příkladů tohoto jevu bylo v "Seduction" s podotknutím, že spojení pseudo-Křesťanství se šamanismem je životně nutné pro vytvoření Antikristova světového náboženství. Toto bude možné až - a tendence k tomu je už vidět dnes - bude zdravá a pravá biblická doktrína odstrčená na stranu, ve prospěch "skutků", "zážitků", "nových odhalení", "zjevení" apod... Jeden z mých hlavních záměrů v napsání "Seduction" bylo
l


dokumentovat svědomitým, detailním a nenapadnutelným způsobem, že toto spojení už probíhá skrze rostoucí akceptování, propagaci a praxi základních šamanských technik popsaných antropology: visualizace, psychoterapie, Positivní Myšlení, Positivní Zpověď. (Michael Harner, "The Way of the Shaman", 1980). Toto spojení se děje nejenom v liberálních církvích, ale také mezi evangelicko/fundamentálními, Letnicovými a Charismatickými...
Od vydání "Seduction of Christianity" apostázie, před kterou ta kniha varovala a populární klamy nezmizely. Daleko pod projevení lítosti a omluvy - ti, kteří propagovali pochybná učení -až na několik výjimek, své pozice ještě více zatvrdili. Kritika - ve většině - namítala, že citáty v "Seduction" byly vytrženy z kontextu.(Review by Rick Bradford in PRRM Renewal News, 1986 -Robert Wise, "Speaking Out:Welcome To The Inquisition" in Christianity Today, May 1986 - Terry C. Muck,"0pen Season", Christianity Today Nov. 1986). Ovšem důkazy k tomuto tvrzení jsou uváděny velmi zřídka. V Seduction bylo vytištěno téměř 450 poznámek aby každý čtenář, pakliže si přeje, mohl si všechno ověřit. V této knize je takových referencí téměř 600 ze stejného důvodu.
Pokus, který kniha "Seduction" udělala aby opravila či jen vzala na potaz některá učení byl označen některými lidmi "rozvratnym". Ale proč by měl byt považován "rozvratnym" pokus, položit Bibli vedle některého populárního učení a porovnat je? Jako jasná reakce na "Seduction" je slyšet volání po "jednotě" založené ne na zdravé biblické doktríně, ale pod heslem"já nebudu kritizovat Tebe, Ta nebudeš kritizovat mně"... Biblická jednota není něco, ne čem se dohodneme na nějaké ekumenické diskusi skrze kompromisy a dohodu že nebudeme nesouhlasit jeden s druhým. My máme udržovat jednotu, která byla ustavena Božím Duchem (Efezským 4:3). Kristus o Něm řekl:"Až On, Duch Pravdy přijde, povede vás do vsí pravdy"..(Jan 16:13). Křesťané jsou jsou jednotní v Kristu - ne skrze nějakou spojenou snahu, kterou vynakládají, ale Svatým Duchem, který obývá každého člena svého těla. a v pravdě, kterou každý z nás přijal. Taková jednota se kompromisem neudržuje, ale ničí!!! Kromě toho "jednota víry" (Efez.4:13), může být udržena tím, že každý bude "poctivě zápasit o víru, která byla jednou pro vždy dána Božímu lidu" (Juda 3). Tato jednota je odpírána těmi, kteří považují zápas o víru za nepotřebný, nebo rozvratný....
Musíme si být jistí, že to co věříme, učíme a žijeme je pevně zakotvené v Božím nezměnitelném Slovu. Jediný opravdový lék na apostázii je vrátit se k solidní biblické základně pro křesťanský život. Stává se víc a víc nezbytným nejenom rozpoznávat to, co je falešné ve světě kolem nás, a co se už dokonce nastěhovalo do církví, ale také znát a milovat pravdu!! Nezapomínejme Kristovo nabádání k těm, "kteří v Něj uvěřili": "Pakliže budete pokračovat v mém slově, potom jste skutečně mými učedníky, budete znát pravdu a ta pravda vás osvobodí" (Jan 8:31-32).
Následující stránky jsou nabídnuty s nejupřímnějším přáním, aby povzbudily ty, kteří touží po oživení Křesťanství, pro vylepšení spirituálního zdraví, a jako protijed na populární klamy, které zaplavují církve. Cíl, který nám Bible ukazuje musí být tím jednotu tvořícím faktorem každého Křesťana, jak prohlásil Pavel:
"až bychom všichni dosáhli jednoty víry, a poznání Božího Syna a tak vyrostli do zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Potom už nebudeme jako děti zmítané a unášené závanem kdejakého učení - lidskou falešností, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Mluvme pravdu v lásce abychom rostli v Kristu. On je hlavou a z Něho roste celé tělo ".. Efezským 4:13-15.
Jádrem věci je dospělost a stabilita ve víře, zdravá doktrína a prohlašování pravdy - to všechno musí být předáváno s láskou. Jistě, existují - a vždy existovaly - nějaké okrajové názory a víry, ve kterých se Křesťané vždy lišili a lišit budou. Ale jsou další pravdy - důležité pravdy, které musíme hlídat a obhajovat proti veškeré opozici a kompromisům. A v srdci toho všeho je Bůh, kterého lze poznat ne skrze mlhavé a falešné hypotézy, ale jen jak On je, a za Jeho podmínek. Ježíš pravil: "A toto je věčný život, když poznají Tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal".. Jan 17:3.
Vše, o co v té konečné analýze jde, je záležitost osobního vztahu k Bohu, skrze Ježíše Krista. Jestli opravdu Boha známe, nebo ne, tvoří rozdíl mezi věčným životem a věčnou smrtí. Hned potom na čem záleží nejvíce je jak mnoho a jak opravdově si Ho poznat přejeme. Tato touha se zdá byt málo viditelná v dnešních církvích. Jako důsledek, vzniká defektivní znalost Boha.
2



Jak jeden známý křesťanský vůdce napsal: Proč je Křesťanství slabé? Proč je jednotlivý Křesťan slabý? Je to proto, že dovolili své mysli, aby se přizpůsobila "duchu této doby"... Zapomněli, kdo Bůh je... Požádej průměrného Křesťana, aby o Bohu mluvil. Když se dostanete za očekávané odpovědi, shledáte že jeho bůh je malým bohem kolísavých pocitů..(James
Montgomery Boice, "Foundation of the Christian Faith", 1986).
Bůh se nedá poznat obyčejné intelektuální zvědavosti, ale opravdové žízni!!! "Naleznete mně, budete-li hledat celým vaším srdcem" (Jeremiáš 29:13). To je Jeho slib. On si přeje uspokojit vaší žízeň. Je nesmírně tragické že i přes ty tisíce, které současná situace bolí, převážná část církví se zdá spadat pod dva primární hříchy, kterými Bůh obvinil Israel: "Můj lid spáchal dvojí zlo:Opustili mne. zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, rozpraskané cisterny, které vodu neudrží".. (Jeremiáš 2:13).
"Seduction of Christianiiy" identifikovala mnoho rozpraskaných cisteren a varovala před nečistotou, která vytéká z prasklin a před smrtí, která se živí v těchto vodách. Cíl této knihy, je volání po návratu k biblickému Křesťanství...
Dále má tato kniha dodat odvahy těm, kteří tuto nadějí sdílí, tím, že ukazuje cestu "za svod" zpět k fontáně živých vod - k Tomu, který je jediným zdrojem života a uspokojením pro nejhlubší touhy srdce. Ježíš prohlásil:
"Pakliže kdo žízní, nechť přijde ku mne a napije se. Ten, který ve mně věří, jak Písmo říká, z jeho nejniternějšího nitra potečou řeky živé vody. (Jan 7:37-38).
"Kdokoliv pije vodu. kterou mu dám já. nebude už nikdy žíznit: voda, kterou mu dám, bude jako studně vody tekoucí do věčného života".(Jan 4:14-15).
I když chceme věnovat co nejméně místa na další dnešní omyly, které jsme ukázali v
"Seduction", identifikovat nemoc je počátek léčení. Kdykoliv potřebná dokumentace vyžaduje
jména jednotlivců, Čtenář si musí uvědomit, že nemůžeme citovat každého. Kromě toho by
každý měl pochopit, že zde nezkoumáme srdce a motivy, ale doktríny a že jsou omyly různých
stupňů. Bible nemůže být prezentována ve vzduchoprázdnu, ale jako protijed jak proti svodu
sekulární společností, tak i proti falešnému učení která přicházejí do církví. Veliká část Bible
byla k tomuto účelu napsána. A proto: Máme-li být věrní Božímu Slovu, bude potřeba na
omyly poukázat - i když to budeme držet na minimu. Naším cílem je vždy návrat k biblickému
Křesťanství
Chtěl bych tímto vyjádřit díky za tisíce dopisů - jak kritických, tak podpůrných, které došly jako reakce na "Seduction". Velmi jsme se z nich poučil a pohledy, které mi daly, velmi pomohly při psaní této knihy. Je nabídnuta v bázni a s upřímnou modlitbou aby ji Bůh použil pro svou slávu....
1. Návrat k biblickému Křesťanství.
"Žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti (nespočívá na vlastním výkladě) - proroctví nepřišlo z vůle lidí, ale Boží lidé mluvili, jak je vedl Boží Duch ". 2 Petr l :20-21.
"Ponížil tě a nechal tě hladovět... tak ti dal poznat, že nejenom chlebem živ je člověk ale každým slovem, které vychází z úst Boha." Deuteronomy 8:3.
Když řekneme "znát Boha" nebo "žíznit po Bohu", okamžitě vyskočí několik důležitých otázek: Co znamená "znát Boha", jak se člověk dostane k tomu aby "Ho poznal" - na rozdíl od "vědět o Něm" a jak se ta univerzální žízeň uhasí? Stále se stává populárnějším a to ne pouze na Východě, ale i na Západě - hledat Boha v mystických zážitcích prožitcích, zkušenostech. Bohužel, tento trend ve světě, ovlivnil také myšlení některých křesťanských vůdců a - skrze jejich učení - má dopad na Křesťanství....
Nežli se však začneme pokoušet o "prožitky", nebo "spojení" s Bohem, skrze některé zaručené techniky, náš první zájem by se měl především soustředit na psané Slovo Boží, ve kterém Bůh velmi pečlivě podává zprávu celému lidstvu. Náš postoj k Bibli by měl být podobný Jeremiáši:
"Jakmile se objevila Tvá slova, snědl jsem je; Tvé slovo bylo pro mně veselé a radostí pro mé srdce"
Jeremiáš 15:16...
Pro každého, kdo se vydá na spirituálního cestu za poznáním Boha, ten nejlogičtější začátek je u Jeho Slova - Bible.... Přesto, že je - rok za rokem "best-sellerem" č.l. ve světě, Bible, pro
3
mnohého čtenáře není právě jednoduchá kniha ke čtení a většinou skončí, zapomenutá někde na poličce. Nepřekvapuje to! Taková reakce čtenáře je přesně to, co by člověk očekával při čtení knihy, která o sobě tvrdí, že je od Boha! A jejím účelem není pouze vést - ale hlavně disciplinovat Boží, velmi často rebelující tvory! Kdy byla disciplína či pokárání populární?
Ale reakce člověka na Bibli přináší zajímavou otázku: Pakliže absolutně moudrý Bůh skutečně inspiroval pisatele Bible, proč tato obsahuje tolik - zdánlivě "negativního" materiálu? Proč ten Bůh nepřihlédnul k možné "psychologické újmě", který tím Jeho podáním Písma musí přece nevyhnutelně vzniknout "ubohým křehkým duším" Jeho tvorů a jejich "sebe-obrazům". James Montgomery Boice píše ve své knize "Foundation of the Christian Faith" :
Kdyby se podnikoví vedoucí na Madison Avenue pokoušeli získat lidi pro Křesťanství, kladli by určitě důraz na jeho positivitu a sebe-uspokojující zřetel...Bohužel my, kteří žijeme na Západě jsme tak vychováni naším prostředím, že nám vyhovuje přesně tento způsob křesťanské evangelizace. Jsme téměř šokováni, když si pak uvědomíme, že první princip Křesťanství je negativní! Není to, jak se říká:"Pojď, přijmi Krista - a všechny tvé problémy zmizí jak sníh na slunci". Křesťanství je, jak kdysi Ježíš prohlásil: "Kdokoliv chce za mnou přijít, ať popře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mně".
Není divu, že Bible ztrácí svou přitažlivost, svůj půvab - a je podrobována kompletní změně výkladu hlavně nyní, když "sebe-ujištění, sebe-ocenění a pozitivní postoj mysli je přijímán tak. mnoha lidmi jako univerzální všelék... Na druhé straně, Bible měla vždy svou silnou opozici. Bylo by možné, že psychologické studie dneška pouze dodávají kultivovanější ospravedlnění pro náš vzpurný postoj vůči Bohu?
ČELIT DŮKAZŮM.
Fakt, že si činí nárok na inspiraci, neomylnost a doktrinální čistotu, není pouze prohlášen za absurditu a vyhozen do koše, ale Bible je zuřivě napadána po staletí. A to přesně svědčí o její přesvědčující síle, s jakou mluví! Vlastně to tvrzení, že, je slovem Boha k člověku - a Jeho otevřeně "negativní" odsouzení všech ostatních druhů náboženství, posvátných knih a bohů vyvolává silnou nelibost a rozzlobenou opozici. Skutečně - málokdy se najde člověk - ať už ateista, nebo nábožensky horlívec, který by lehce přiznal omyl, zvláště v tom nejvíce kontroversálním a emociálním subjektu jako je náboženství!!
Simon Greenleaf, profesor Harvardské Univerzity, který společně se soudcem Nejvyššího soudu Joseph Story byl označen, "že pozdvihl Harvard Law School k jejímu eminentnímu postavení"(Wilbur M. Smith. "Therefore Stand:Christian Apologetics") opustil své přesvědčení agnostika po několika měsících pečlivého studia a zkoumání svého srdce. Uznávaný v Americe jako největší autorita na právní důkazy; Greenleaf se pojednou ocitl v situaci, kdy po delším a kritickém zkoumání by logicky donucen k závěru, že literární a historická smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista, Božího Syna, jako výkupné za naše hříchy bylo dokázáno se zdrcující a nevyvratitelnou evidencí...
V plném souhlasu s tímto soudem, profesor Thomas Arnold, který měl katedru moderní historie v Oxfordu píše: Po léta jsem studoval historie jiných dob, zkoumal a vážil evidenci těch, kteří o ní psali a nepoznal jsem žádný jiný fakt v historii lidstva, který by podával lepší a plnější evidenci všeho druhu pro porozumění poctivému hledači, že je toto veliké znamení, které nám Bůh dal: že Kristus zemřel a znovu vstal. (Profesor Thomas Arnold, "Sermons On the Christian Life", 1859).
Mnoho jiných význačných autorit došlo ke stejnému závěru, mezi nimi Lord Lyndhurst, uznávaný jako jeden z nejlepších právnických mozků v britské historii. Napsal: "Velmi dobře vím, co to je evidence; a říkám vám, že taková evidence, jaká je pro Vzkříšení, nebyla ještě nikdy vyvrácena". (Josh McDowel, "Evidence That Demands A Verdict", 1972).
Irwin H.Linton ve své knize "A Lawyer Examines The Bible", tvrdí že jelikož mají školení "ve zvažování a prozkoumávání důkazů ve sporných případech", vyšší procento právníků než kteréhokoliv jiného povolání uznají nároky a tvrzení Ježíše Krista - pakliže si dají čas a poctivě se podívají na evidenci.. (Irwin H.Linton, "A Lawyer Examines The Bible", 1943).
4



Pro většinu lidstva (včetně právníků) i když hlava je nucena evidenci přijmout, tato není přijata srdcem, protože Bible "se zdá obsahovat mnoho negativního". Profesor Greenleaf, když psal svým kolegům, si nijak nevybíral slova: Náboženství Ježíše Krista nemá menší cíl, než svržení všech ostatních náboženských systémů světa. Odsuzuje je jako nedostačující pro potřeby člověka, falešné ve svých základech, nebezpečné v jejich tendencích... Toto nejsou běžná tvrzení a nároky. Zdá se být téměř vyloučené, aby racionální bytost k nim mohla byt indiferentní, či dokonce pohrdlivá. (Simon Greenleaf, ""Testimony of the Evangelists").
KONFRONTACE SEBEKLAMU.
Bohužel, čím lepší evidence a silnější důkazy, tím větší opozice vzniká v těch, kteří odmítají přijmout důsledky. Není
proto překvapující, že žádná kniha v historii lidstva nebyla tak brutálně a neustále napadána jako Bible. Ale právě tyto útoky přispěly k dokázání nároků Bible. Jak napsal Tím Stafford, editor "Campus Life":To pravé evangelium nesrazíte několika nemotornými otázkami. Pouze vaše iluze se rozsypou aby pravda byla vidět ještě jasněji.. (Tim Stafford, "Knowing the Face of God". 1986) Reakce drtivé většiny lidstva byla odmítnutí zprávy Bible. Toto se ukazuje ve dvou rovinách. Jsou lidé. kteří otevřeně přiznají svou nechuť, podřídit se Boží disciplíně. Mnozí jiní zabalí své "ne!" do zbožného pláště v předstírání náboženské horlivosti a oddanosti....
A jako kdyby byli oklamáni vlastním pokrytectvím, obhajují svou nevinu. "Ale Pane, všechno jsme činili ve Tvém jménu".. Sobecky si usmyslili vykládat Bibli tak, jak oni si přejí aby mluvila, než tak, jak Bůh zamýšlel. Toto je běžná tendence před kterou každý, kdo Bibli studuje se musí mít na pozoru.. Nikdy tolik lidí nectilo nějakou knihu, aniž by měli upřímnou touhu se jí podřídit. Dokud se neosvobodíme od našeho ego-centrismu, naším přirozeným zájmem jsme my - ať už prohlašujeme náš zájem o Boží království jakkoliv hlučně.
Po tom, co cituje několik "best-sellers" jako "Looking Out For Number One", "Crisis Investing". "How To Prosper In the Corning Bad Times", Charles Colson navrhuje, aby i ti Křesťané, kteří se považují za spirituální, potřebují se občas podívat na své pravé motivy. Píše: "Zatím co miliony Američanů, včetně mně, se horlivě modlí za oživení (Revival), musíme se zeptat sami sebe zda prosíme Boha aby zachránil naší společnost, nás nebo naše duše. Hlavní problém spočívá v tom, že mv Křesťané, nejsme ochotní přijmout evangelium tak jak je. Neříká nám o žádné jiné spáse - než spáse naší duše" (Colson. "Who Speaks For God?).
Modlitby - i ty za "oživení" se příliš často stávají metodou, jak dostat Boha aby požehnal našim vlastním plánům. Rozhodneme, co bychom si přáli, a potom strávíme "blaženou hodinu modlení" a snažíme se přemluvit Boha, aby to za nás udělal. A když někdo nabídne "zaručený způsob" jak dostat vyslyšené modlitby skrze visualizaci či positivní myšlení nebo mluvení, mnoho Křesťanů vezme celý ten balíček a zapomínají, že to vlastně - velmi efektivně - mění Boha na kouzelného džina, který slouží, pakliže "otřete lampu" tím správným směrem...
Lidská kapacita pro sebe-klam je tak veliká, že můžeme být slepí ke své vlastní neupřímnosti! V procesu vyšetřování předsudku, který je často považovaný za víru, Charles Farah dochází k závěru:"Síla lidské mysli podvést sama sebe se zdá být bez hranic". (Charles Farah, "From The Pinnacle of the Temple"). Davidovo poznání dvojakosti vlastního srdce způsobilo výkřik, který musí být v každém, kdo hledá Boha a pravdu:
"Prozkoumej mně. Bože. a poznej mé srdce; vyzkoušej mně a poznej mé myšlenky; pohleď, zda ve mně nesídli zlá cesta, a veď mne cestou věčnosti." Žalm 139:23
Dokud stejný výkřik se nestane vášní každého srdce, nemůže nastat osvobození od sebe-klamu, který je univerzální slepotou lidstva. Jay Adams poukazuje na dva doktory, kteří studovali víc jak 200 zločinců, a kteří zjistili, "že z celé té skupiny nebyl ani jeden jediný zločinec, který by věřil, že je zlý". Každý z nich se viděl jako "v podstatě dobrým člověkem" i v té chvíli, kdy plánoval svůj zločin. Toto a jiné studie se stejnými výsledky jsou v přímé kontradikci s haldou knih, napsaných křesťanskými psychology, a s nesčetnými kázáními, přednesené upřímnými pastory a evangelisty z kazatelen, v rádiu, a televizi, které propagují sice nebiblickou, ale populární teorie, že dnešní primární potřeba je bojovat s řádící epidemií "nemoci špatného sebe-ocenění". RJ.StuarL "How To Get Along With Yourself - You Are Important"). Jsme varováni
5
že "tato strašná nemoc" (Randy Smith, "Combatting thc 0Epidemie0 of of Low Self-Esteem",1985) zasáhne 90 procent našich dětí, které dnes vyrůstají. Nic nemohlo být lépe naplánováno k umlčení Bohem daného hlasu svědomí, než "sebesmus" humanistických teorií, které se valí jak společností, tak i církvemi.
Jeden z hlavních účelů Bible je opravit a usměrnit vysoké mínění člověka o sobě. To je dnes interpretováno dnešními křesťanskými vůdci zcela opačně. Jak se mohou tvorové, jejichž hlavním hříchem je právě fakt, že si o sobě příliš myslí, domnívat, že jejich hlavním problémem je ve skutečnosti špatné sebe-ocenění? Jeremiáš zodpověděl tuto otázku před 2600 lety:
"Srdce je zrádné nade všechno a zoufale zlé: kdo jej zná? Já Bith zkoumám srdce"... Jeremiáš 17:9-10.
VYKLÁDAT BIBLI.
Další klasická výmluva pro vyhýbání se "negativním" aspektům Božího Slova, které člověk nechce uvěřit či uposlechnout je velmi často používaná "stížnost": "Bible se dá vyložit tak, aby řekla cokoliv chcete".. Narážka se snaží tvrdit, že Bible je sepsána tak chytře a tak prohnaně, že každý z tisíce možných významů padne právě tak dobře, jako kterýkoliv jiný. A tím jsme zbaveni odpovědnosti porozumět a poslechnout to, co Bůh řekl ve svém Slovu. Kdyby to byla pravda, už tato skutečnost by dělala z Bible zázračnou knihu! Sestavit dohromady slova ve věty tak, aby mohly být nesčíslné, vzájemně konfliktující myšlenky použity ve stejné rovině - to je nemožný úkol! Kromě toho, už ta skutečnost, že mnoho lidí nesouhlasí s tím, co Bible učí je dostatečným důkazem, že prostě nepodporuje každý názor. Pokusit se o něco takového, by bylo nepoctivé...
Samozřejmě, mohou být poctivé potíže ve vykládání Bible. Protože je zamýšlena učit nás to, co bychom jinak nevěděli, může se vyskytnout legitimní nedostatek porozumění. Pakliže jsme, jak Bible prohlašuje, rebelové, kteří jsou zaslepení pýchou a hříchem, oklamaní vlastním sobeckým chtíčem a ambicemi, zvyklí na život ve světě, vyzdvihuje člověka a který zapomněl na Boha, potom není snadné zbavit se starých způsobů myšlení a začít se dívat skrze nové oči a z Božího pohledu. Bible se nepodbízí našemu sebe-klamu. ona jej opravuje!
Musíme projevit ochotu nechat Boha, aby nás změnil kompletně od toho co jsme, do toho, co On si přeje abychom byli. Boice říká:"Nesmíme předpokládat, že plně porozumíme kterékoliv části Bibli, dokud nebudeme ochotni se jí nechat změnit". (Boice, Foundation"). Vykonat tuto nadpřirozenou změnu (transformaci, opravu), je hlavní účel instrukční příručky našeho Stvořitele... A dokud nebudeme ochotni uposlechnout to, co Bůh ve svém Slově řekl, i ta nejoddanější praxe toho, čemu říkáme Křesťanství nebude nic víc, než pokus vyhnout se Boží pravdě v našich životech, zatím co Ho uctíváme svými rty. Náboženským vůdcům Jeho doby udělil Ježíš přísnou výtku:
"Vy pokrytci - dobře o vás prorokoval Izaiáš. když řekl: Tito lidé mně ctí rty, ale jejich srdce je daleko od mne".... Matouš 15:7-8...
BIBLICKÉ KŘESŤANSTVÍ.
Spirituální transformace kterou lidstvo tak zoufale potřebuje, je zcela nedosažitelná vlastní snahou člověka, ale je přesně to, co Bůh nabízí ve své milosti a lásce. Biblické Křesťanství není seznam morálních požadavků, které jeden musí žít, aby se dostal do nebe. Pokus přinutit hříšníky pod hrozbou věčného pekla, aby žili jako světci, když ve skutečnosti nemají ani srdce, ani sílu tak učinit, může vyprodukovat pouze pokrytce! Ten pravý Křesťan má nové srdce a novou mys!. Jeho výhled na život se kompletně změnil. Miluje Boha a Jeho spravedlnost a nenávidí hřích. Jeho radostí je dělat radost Bohu a žít podle Jeho vůle. Skrze víru v Krista se Kristus stává Křesťanovi životem.
Jak Andrew Murray řekl: "Toto je kořen křesťanského života: nebýt ničím před Bohem a lidmi, sloužit pouze a pouze Bohu, prožívat radost v Kristu, napodobovat Krista, učit se od Krista, od toho pokorného a poníženého".(Andrew Murray,"The Inner Life"). Na druhé straně cítí Křesťan bezmocnost splnit své nové tužby, protože - konečně ve světle Božího Ducha vidí, jak špatný ve skutečnosti je a volá jako Pavel:
6



"Vím, že ve mně (to znamená v mém těle), není nic dobrého, protože vide ve mně je. ale jak udělat to. co je dobré nenacházím. To dobré, co bych měl. dělat, nedělám a zlo, které dělat nechci, to dělám.. Jaký jsem to ubožák! Kdo mne vysvobodí od těla smrti? Římanům 7:18,19,24.
Dokud se člověk neuvidí jako beznadějný otrok hříchu a šatna sebe, potud neporozumí nebo nepřežije to, co Pavel pronesl dále: "Dekuji Bohu, skrze Ježíše Krista, našeho Pána".. Proč Pavel děkoval Bohu nejenom za osvobození od hříchu skrze Ježíše Krista, ale také za to, že mu odhalil jeho beznadějnou situaci? Protože teprve v tomto okamžiku si člověk, který se chce obrátit, může uvědomit že není schopný "imitovat" Krista, skončí své pokusy žít křesťanský život vlastní silou. Tato pravda transformovala život Johna Wesley-ho. Aby mohl sdílet svou radost s druhými, Wesley napsal: Pakliže víš. že On vzal tvé hříchy - tím spíše se před Ním skloň ve stálém pocitu totální závislosti na Něm pro každou dobrou myšlenku a čin, a u vědomí totální neschopnosti k čemukoliv dobrému, dokud On tě nebude "zalévat" každým okamžikem".(John Wesley Teology", 1982).
Vyznat takovou pravdu znamená připustit bolestnou, ale osvobozující skutečnost, že pro člověka je zcela nemožné žít křesťansky život - nikdo v celé historii toho nebyl schopen - kromě Krista! Osoba, která toto vidí, je na dobré cestě uvědomění si, že tajemství hojného života a nevyslovitelné radosti, je prostě vírou dovolit Kristovi, žít tento nadpřirozený život skrze nás. A všechno začíná přiznáním, které Charles Spurgeon tak dobře vyslovil: "Ježíš nezemřel pro naší spravedlnost, ale za naše hříchy. On nepřišel proto, že jsme za to stáli, ale protože jsme byli totálně bezcenní, ruinovaní a vyřízení. On nepřišel na zem z nějakého důvodu, který by byl v nás - ale pouze a výlučně z důvodů, které on vynesl z hlubin své vlastní Božské lásky. V čase, který On zvolil, zemřel za ty, které popisuje ne jako dobré ale jako špatné - připisuje jim tak beznadějné přídavné jméno, jaké jen mohl vybrat..(Charles Spurgeon. "All of Gracc". Moody Press).
A toto je evangelium, Boží "dobrá novina" člověku. Není naplánovaná vybudovat sebe-ocenění, které - jak se nám někteří křesťanští vedoucí snaží namluvit je " největší potřeba, které lidstvo dnes čelí"(Robert Schuller. "Self-Esteem: The New Reformation", 1982). Ani se Boží zpráva nesnaží obnovit něco jako "ztracenou hrdost lidské bytosti" R.Schuller - stejný zdroj). Smysl Bible není v glorifikaci člověka, ale Boha! Nechce nás naplnit lží o sebe-důležitosti, ale aby nám řekla pokořující, přesto však pravdu, která vezme naše břemeno.
"Máš vinu věčné smrti" říká John Wesley, "vzdej se myšlenky, že sám sebe spasíš. Tvou nadějí budiž omytí Jeho krví a očištění Duchem toho, kdo sám nesl tvé hříchy ve vlastním těle na tom kříži. A.W.Tozer kdysi řekl: Pravá víra vyžaduje, abychom uvěřili všemu, co Bůh řekl o sobě, ale také všemu, co řekl o nás! Dokud neuvěříme, že isme tak špatní, jak Bůh říká že špatní jsme, nebudeme moci uvěřit, že On pro nás udělá to, co On řekl že udělá". A to je místo, kde populární náboženství padá.. (A.W.Tozer. "Gems From Tozer". 1969).
Kristus řekl: "Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky". Lukáš 5:32.
Ovšem,, je mnoho lidí, kteří nazývají Ježíše svým Spasitelem a nerozumí, že Kristus nespasí pouze od pekla, ale také od "sebe". Bohužel tato biblická spása se líbí velmi málo lidem, kteří si říkají Křesťané, protože křesťanské knihy, rádio, televize a kázání bombardují církve novým náboženstvím "sebesmu": sebe-přijetí, sebe-uznání, sebe-obrazem, sebe-představou, sebe-diskusí, sebe-lásky, sebe-důvěry. Pýcha je příčinou všech našich potíží a není to překvapující" píše D.Marťyn Lloyd Jones. Všechno nám říká a radí, abychom věřili sami v sebe, všechno se podbízí naší pýše, buduje nás, nafukuje nás". D.Martyn Llovd Jones. "The Gross". Nic není tak přijatelné lidské mysli, jako lichocení" říká John Calvin.
Andrew Murrav ukazuje plný souhlas Božích lidí z minulosti až po dnešek - a kontrast mezi tím, co Křesťanství vždy věřilo a dnešním stále populárnějším psychologickým evangeliem v jeho knize "Absolute Surrender:" Největší naší kletbou je "JÁ". Ale díky Bohu, Kristus přišel,aby nás od něj osvobodil.A zde máte důvody proč se tolik lidi modlí za sílu k Svatému Duchu - a dostanou tak málo - protože se modlili za sílu pro činy a požehnání, ale ne za sílu pro osvobození sama sebe od "sebe". Andrew Murrav. "Absolute Surrender").
Chce to jen jednoduché, ale pevné rozhodnutí založené na faktech, vyměnit "JÁ" život za Kristův život. Když poznáme tu nechutnou pravdu o nás, a nádhernou pravdu o Kristu - kdo by nechtěl takovou změnu udělat? Takové pečlivě uvážený a inteligentní rozhodnutí značí počátek
7


zázračného žití...Toto rozhodnutí musí být stále obnovováno. Má-li to být ta víra v Krista, kterou potřebujeme, má-li On žít Jeho vzkříšený život, v nás, musíme toto obnovovat moment za momentem. Biblické Křesťanství není nic než zázračné. Dnes se dává tolik důrazu na zázraky a na "znamení a divy" - ale zdaleka největší a nejpotřebnějším zázrakem je vnitřní transformace od "sebe-vůle, k absolutnímu a radostnému odevzdání se. O takovém biblickém Křesťanu Tozer píše: "Jeho zájem se posunul od sebe ke Kristovi. Co on sám nyní je, to ho už nezajímá. Kristus žije tam, kde dřív bylo "JÁ". Tento člověk je nyní v Kristu, ne v "sobě". Na sebe zapomněl v té veliké radosti z Krista"....
TEN KŘIŽ A "JÁ".
A jak to biblicky Křesťan dokáže? Je to nádherně jednoduché. Uvěří, že Boží láska pro něj je nekonečná a osobní, že Bůh je absolutně moudry a proto také schopný naplánovat tu nejlepší cestu pro jeho život. Potom se Křesťan kompletně vzdá do Jeho rukou. Není to nějaká zdráhavá oběť ale radostné privilegium a věčny závazek, od kterého se už nikdy neodvrátí, protože jenom dokonaly hlupák by odmítl nekonečnou lásku a moudrost, aby řídily jeho život a osud!!
Pravda, může vzniknout hluboká bolest a i momentální strach, když si jeden po prvé uvědomí plné důsledky kříže Ježíše Krista. Smrt vlastního "JÁ" skrze Jeho smrt, se stane hrůznou realitou. Ale strach a bolest se změní v nepopsatelnou radost, když si Křesťan uvědomí, že se konečně zbavil okovů svého "JÁ". Jaká dokonalá svoboda! C.S.Lewis o tom napsal: Je to pocit nekonečné úlevy, když se konečně zbavíte celého toho směšného nesmyslu "vlastní důstojnosti", který vás činil neklidným a nešťastným po celý život" (C.S.Lewis, "Mcre Christianity",1952).
Nic nemůže vypsat ten veliký pocit útěchy - nic nemůže vzít tu nebeskou radost když všechno, co člověk je, nebo toužil být, je přibito na kříž s Kristem, a Kristus se stane tvým vlastním životem skrze sílu Jeho vzkříšení. Nepokládejte tuto hlubokou satisfakci za to pocukrované a mělké nadšení "Křesťanského Show Byznysu", který se občas tak bolestně ukazuje na televizi! Dnešní zpopularizovaný druh Křesťanství se světu líbí a dává růst falešným učedníkům: Namísto sebe-zapření. nabízí sebe-ocenění, sebe-lásku, vysoký pocit vlastní ceny, a pozitivní sebe-obraz. Ten kříž už není nástrojem smrti, ale tak nějak posvěcuje rozlet vlastního "JÁ".
Tozer to komentuje velmi sarkasticky: "Pakliže to vidím správně, kříž populárního evangelismu není křížem Nového Zákona. Je to spíše jedna veliká placka - odznak, na klopě sebejistého, tělesného Křesťanství.... Ten starý kříž lidi zabíjel; nový je zabavuje. Starý kříž odsuzoval, nový je obveseluje. Starý kříž zničil důvěru v tělo, nový ji povzbuzuje... Tělesnost, smějící se a sebevědomá, káže a zpívá o kříži. Před tím křížem se klaní, směrem k tomu kříži ukazuje s pečlivě nastudovanou afektovaností. Ale na tom kříži zemřít nechce - a jeho výčitka či obvinění odmítají přijmout jako vlastní.(A.W.Tozer. "The Divine Conquest", 1952).
Co je tou největší překážkou nového života v Kristu? Je to strach ze smrti vlastního "JÁ", je to strach ze vzdaní se života, který žijeme a vyměnění tohoto, za život, který nabízí Kristus. Biblické Křesťanství není náboženství - je to vztah k Bohu skrze Ježíše Krista, který počíná u toho kříže, kde skrze přijmutí Kristovy smrti namísto mně, za mé hříchy, přiznávám, že si zasloužím zemřít a v tomto přiznání se vzdávám života, který bych žil, abych mohl prožít Kristův vzkříšeny život jako svůj vlastní. Moje vůle se - jednou pro vždy - podřídila Jeho vůli.
Ježíš řekl: "Ten, kdo svůj život miluje, ztratí jej. Kdo nenávidí svůj život v tomto světě, udrží si jej do života věčného".. Říká nám, že když se budeme života držet sobecky, máme v nejlepším, pár roků žít jak chceme my, ale když se vzdáme svého života pro Něho, obdržíme zpět život, který nikdy nekončí. Jim Elliot, misionář řekl: Není hlupákem ten, kdo se vzdá něčeho, co nemůže udržet, výměnou za něco, co nemůže ztratit...
Je to strach ze smrti, co nás drží v otroctví. Je to strach ze ztráty všeho, co je v životu zahrnuto - všechny ambice a rozkoše, které poletují kolem "JÁ". Znamená to strach ze ztráty souhlasu lidí kolem sebe, ve škole, v práci, dokonce i v církvi. Strach ze ztráty povýšení, ze ztráty nějakého požitku nebo přání, kdybychom skutečně za Kristem a Jeho Slovem stáli. Ale ovšem ti, kteří byli s Kristem ukřižovaní, takové obavy nemají. Hřích ztratil svou přilnavost. Mrtví lidé se nerozčilují, ani nemají strach či závist.
8




Když jsme přijmu li Kristovu smrt za naší vlastní - protože On na našem místě zemřel, potom jsme ztratili strach ze ztráty života, a Satanovo sevření povolí. Toto je hlavní námět Nového Zákona, srdce řešení, které je v evangeliu nabídnuté. Uvažuj nad následujícími slovy:
"Víme přece, že starý člověk v nás byl ukřižovaný s Ním, aby tělo hříchu mohlo být zničeno a abychom od té doby nesloužili hříchu. Ten, kdo je mrtvý, je osvobozen od hříchu. A tak, jsme-li mrtvi s Kristem, budeme také jednou s Ním žít. Tak i vy si uvědomte že jste mrtvi hříchu, ale živí Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Ať tedy hřích neovládá vaše hříšné tělo, aby jste dělali to, co se mu zachce. Římanům 6:6-8.11.14...
JEDINÁ SKUTEČNA BARIERA.
Zde konfrontujeme tu jedinou opravdovou bariéru k porozumění Bible. Ten největší problém není intelektuální, ale morální. Není to že bychom nemohli porozumět - my chápeme velmi dobře Biblickou snahu naše životy opravit - ale nejsme ochotní přijmout důsledky toho, kdybychom dali Bohu volnou ruku v našich životech. A čtenáři, uvědom si, že toto obvinění platí pouze na ty druhé! Nikdo z nás není imunní vůči egocentrismu. Naše srdce jsou všechna stejná, ale každý z nás může dovolit Bohu, aby v nich udělal změnu, o jaké mluví Pavel:
"Jsem ukřižovaný s Kristem: přesto žiji. i když ne já. ale Kristus žije ve mně a život který žiji v těle. žiji vírou v Syna Boha. kléry mne miloval a obětoval se za mně"..
Galatským 2:20.
Když čteme Bibli, musíme být velice opatrní abychom tak dělali s poctivým a pokorným srdcem a duchem, který se nechá učit, dychtiví a ochotní, nechat si naše myšlení změnit do souhlasu s Boží vůlí.. Musíme se vyvarovat vnucovat Bibli naše vlastní názory, myšlenky a předsudky - nebo hledat verš zde, verš támhle, které podporují to, co se nám líbí.. Dále se musíme vyvarovat výkladů Bible, které závisí na znalosti zvláštních zvyků, určité kultury během některého období - zvláště naší vlastní. Dále musíme byt opatrní, abychom neupadli do modernismu v naší upřímné snaze vysvětlit evangelium modernímu člověku. Jak Oswald Chambers zdůraznil: Nesmíme nikdy poplést naše přání aby lidé přijmu li evangeliem s vytvořením evanjelia, které je lidmi přijatelné! Ale modernismus dělá právě to! Vezme poslední myšlenky světa a zabalí je do biblického jazyka a vydává je za pravdu evangelia. Mnoho podobného se představuje denně na rádiu, televizi, v knihách a ve velikých "úspěšných" kongregacích pod maskou pravého Křesťanství...
Existují populární učení a praktiky vlídně přijímané v církvích, které nevznikly z pochopení Boží neměnné pravdy získané když muži a ženy studovali na kolenou Bibli... Namísto toho, poslední ego-centristické teorie z psychologie, sociologie nebo z úspěch-motivačního školení byly přijaté a přizpůsobené tak, aby se zdálo, že to Bible vždy učila. V rozhovoru s církevními vůdci Lewis varoval:
Naším úkolem je vzít to, co je nadčasové (stejné včera, dnes i zítra) a podat to v v jazyku naší doby.... Spatný učitel či kazatel dělá právě to opačné: vezme myšlenky naší doby a zahalí je do tradičního jazyka Křesťansťví"..(C.S.Lewis. "The Grand Miracle and Other Selected Essays on Theology and Ethics from God In The Dock", 1970).
BŮH PROMLUVIL.
Pakliže Bůh, jak Bible tvrdí, skutečně k lidem promluvil - je to sice úchvatné, ale také děsivé. Jestli je tomu opravdu tak, potom si to vyžaduje opravdovou, poctivou a individuální reakci! A tato reakce, kterou kdo projeví, rozhodne o věčném osudu toho či onoho. Měli bychom mít posvátnou bázeň z Božího Slova, jak mívali lidé v minulosti. Ale tento uctivý respekt vůči svatému a čistému Bohu, už není příliš známý v dnešní době. Není to dílo ateistů, kteří strhli Boha na úroveň člověka, ale těch, kteří tvrdí že Boha milují a uctívají - dokonce se prohlašují za Jeho mluvčí...
Člověk pozoruje s úžasem - a někdy i s hrůzou, jak populární televizní kazatel přeruší dramaticky kázání, nastaví ucho k nebi, má "konverzaci" s Bohem. Potom zdvihne ruku, aby
9


upozornil Boha, že už "mluvil" dost dlouho a prozradí audienci, co mu Bůh - údajně - sdělil. To všechno s nádechem mystérie, která nemůže být prozrazena nyní, ale možná - Bůh to dovolí později. Taková vystoupení jsou prováděná s takovým impertinentním náznakem "kamarádství", jako by Bůh existoval pro jeden účel: Prováděl cokoliv na rozkaz, (pozn. Překladatel byl očitým svědkem několika takových "představení" v USA na Floridě).
Jak neuvěřitelně rozdílné jsou biblické scény Božích setkání s proroky a apoštoly v minulosti! Podívejte se na Mojžíše na Hoře, když mu Bůh dává Zákon, nebo Izaiáše jak volá: "běda mi, jsem člověk nečistých rtů!" Nebo apoštol Jan padá jako mrtvý na zem, když vidí vzkříšeného Krista, jehož hlas byl jako zvuk mnoha vod a oči jako ohnivé plameny. Jak vhodné je Toznerovo vážné pokárání: "Křesťanská koncepce Boha, běžná v polovině dvacátého století, je tak dekadentní, že je totálně pod důstojností Velkého Boha a vlastně vytváří, mezi těmi kteří se prohlašují za Křesťany morální katastrofu. Se ztrátou pocitu majestáti se dostavila další ztráta náboženské posvátné úcty a uvědomění si božské Přítomnosti.
Když tak jeden rozpačitě pozoruje křesťanské televizní osobnosti které naznačují, že mají speciální soukromou linku k Bohu, dostává dojem, že pozoruje estrádní umělce. Jacques Ellul odsuzuje tendence masových médií rozptylovat a pobavit, než podpořit úvahy (Jacques Ellul."The Humiliation of the Word" 1985). Nedá mnoho přemýšlení poznat, že pod tím chvástáním a superlativech a nestydaté exhibici křesťanských osobností je něco vyloženě špatné, chybné.... S velikým zájmem píše Colson: Pro mně je zázrakem to, že na nás Bůh ještě neposlal soud za celou tu dnešní apostázii.. žijeme ve věku kdy Křesťané hladkými slovy říkají klišé jako "Bůh mi řekl" to nebo ono. Někteří kazatelé - obzvláště ten televizní druh znějí, jakoby právě zavěsili telefon po rozmluvě s Bohem. Naší bibličtí předkové neměli takový ležérní pohled na Boží svatý hlas. Když děti Israele obdrželi Desatero, padli na tváře.. Není v tom nic lehkovážného, slyšet Boží hlas a každopádně je hrůzné, když někdo předstírá, že mluví za Boha. Martin Luther tvrdil, že když kázal, podlamovaly se mu nohy. Spurgeon, ten brilantní britský kazatel říkal že se chvěl, aby nevyložil Boží Slovo chybně. (Colson, "Who Speaks For God?).
Ten pocit bázně, strach z vadného vyložení Slova, strach z neuposlechnutí, obava z ubrání, či přidání k Božímu Slovu - to všechno se někam ztratilo když se Bible stala psychologickou příručkou, kterou nám Bůh dal abychom se: cítili lépe, aby zvýšila naše uvědomění sebe-ceny, aby nás inspirovala k osobnímu úspěchu. Jako jeden z vedoucích televizních pastorů prohlásil: "Bible je Boží knihou úspěchu - kniha úspěchů jakou můžete číst". (Robert Tilton, "God°s La\vs of Success".1983).
Jako mnoho dalších vedoucích "Positive Confession Movement", dává velmi silný důraz na finanční úspěch. Zena jiného vůdce stejného hnutí píše: Tělo Kristovo nakonec bude mít všechny peníze, protože Boží vůlí je prosperita". (Gloria Copeland, "God°s Will Is Prosperity",!978). Jak podivná se potom zdá být kapitola 11 knihy Židům, kde jsou zvěčnění hrdinové víry, kteří "byli ukamenovaní, rozřezaní na kousky, pobití mečem, potulovali se v ovčích a kozích oděvech, nuzní, postižení, mučení" (11:37). Vyměnit pronásledování za slíbený blahobyt, se zdá být "dobrým kšeftem z hlediska světa, ale z pohledu věčnosti se jednou ukáže jako výměny nebeského dědictví za "mísu čočovice", jako to jednou udělal Ezau.
Tím nechceme říci, že Bůh nemůže udělit prosperitu, úspěch, bohatství tam, kde to je částí Jeho plánu - ale to také nese velikou odpovědnost. Křesťané by měli být ve své práci dobří, nebýt líní. Ale, a to hlavně - máme být "horliví v duchu, ve službě Bohu". Je zcela možné že Bůh dovolí, aby jeden Křesťan se dostal až na nejvyšší postavení v nějaké mamutí společnosti, zatím co druhý Křesťan, stejně nadaný a pilný, je přehlížený pro to, že je Křesťanem... Není třeba žádné lítosti - jeho odměna je v nebi právě tak, jako toho druhého, pakliže to nedělal pro vlastní chtivost a slávu lidí...
CO SE STALO S BÁZNI BOŽÍ?
Ježíš varuje své učedníky: Dávejte pozor, když všichni lidé o vás budou mluvit dobře!" (Lukáš 6:26). Ti, kteří hledají popularitu v tom, že prezentují to, co lidé slyšet chtějí, budou jednou Bohem souzeni a ti, kteří je podporují budou taktéž odpovědní. Žalmista napsal o bezbožných své doby: Není bázeň Boží v jejich očích" (Žalm 36:1). To stejné obvinění platí na mnohé, kteří se nazývají Křesťany v našem čase. Dnes už není v módě "Bát se Boha a plnit Jeho nařízení".
10

(Kazatel 12:13). Hlavní vina leží na programech křesťanské televize které dělají obchod a zábavu z evangelia a prezentují Boha jako na služebníka, který čeká, aby splnil naše přání. Říkají: Bůh je můj pastýř místo: Bůh je můj pastýř. A v tom je rozdíl věčnosti!!!!
Joyce Main Hanks, který přeložil "The Humiliation of the Word" (Jaques Ellul), činí podobné obvinění křesťanských médií v předmluvě k této knize: .."rozmazlují naše touhy "cítit se dobře" místo, aby reagovali na naší potřebu být spirituálně osloven a místo aby nás "krmili" solidním výkladem Písma. Elektronické Křesťanství se obzvláště podbízí naší chuti na zábavu více, než skutečnému učednictví a růstu.(Ellul. "Humiliation").
V době "positivního myšlení" je strach považovaný za něco "negativního" a proto se mu má jeden vyhnout. A přesto nám Bible říká, že Noe vírou, "byl pohnutý bázní", když byl varovaný Bohem, a výsledkem bylo zachránění jeho rodiny před Potopou(Židům 11:7). Bázeň Boží, který je počátkem poznání" (Přísloví. 1:7) a která přináší pravou úctu a uctívání, dnes velmi nápadně chybí v mnoha kongregacích. To je jasně vidět v tom, jak nedbale se zachází s Jeho Slovem. Tragicky, nejenom svět, ale i značná část Křesťanství se zdá nemít ducha Boží bázně, kterou je vidět skrze celou Bibli a která je Bohu tak příjemná: "Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mym .slovem" (Izaiáš 66:2).
Proč je dnes tak málo poukazu na tuto bázeň Boží? Lidé se bojí více lidí, obávají se víc urazit lidi. než Všemohoucího Boha. Bojí se ztratit odměny, které dávají lidé - peníze, slávu, či vliv mnohem víc, než ztratit věčnou odměnu, kterou pouze Bůh může dát. Touha po úspěchu je svádivější, než žízeň po rozkoši, z toho důvodu, že rozkoš se dá velmi snadno poznat jako nesprávná, kdežto touha po úspěchu je obdivována všude...
"Bázeň Boží je čistá, přetrvá veky" (Žalm 19:9. Přináší Boží ochranu a osvobození (Žalm 34:7 (8 ekum.) právě tak, jako Jeho spásu (Žalm 85:9 (10 ekum) a požehnání (Žalm 115:13). Je naší "silnou důvěrou" a "pramenem života" (Přísloví 14:26-27). Nedostatek této bázně prozrazuje nemoc dnešního populárního Křesťanství...
PODÍVAT SE NA PRAVDU.
Jestliže má být návrat k biblickému křesťanství, bude nejprve nutné si přiznat, že je něco vadného v "Křesťanství", jak se dnes všeobecně učí a předkládá. V pokusu vzbudit církve k tomu, co považuje za "nepříjemnou pravdu", Charles Colson volá pozornost k šokující kontradikci toho, že na jedné straně roste biblický analfabetismus a pokles morálky, zatím co na straně druhé, vliv Křesťanství má vzestupnou tendenci.. Cituje průzkum, který odhalil následující: "81 procent se považuje za Křesťany, ale pouze 42 procent vědělo, že Kristus pronesl Kázání na Hoře., mezi 1963 a 1982 procento Američanů, kteří věřili, že Bible je neomylná, kleslo ze 65 procent na 37 procent. Když 1382 lidí bylo otázáno, která kniha nejvíce ovlivnila jejich život, patnáct z nich označilo Bibli jako tu knihu - jen trochu víc, než l procento!! (Colson, "Who Speaks For God?").
Takové ohromující statistiky by měly zapříčinit vážné přehodnocení nejenom osobního života každého Křesťana, evangelia které prezentujeme světu a i způsob, jakým Kristovu zprávu prezentujeme. Zdá se, že něco základního se ztratilo z Křesťanství v procesu snahy přednést takové evangelium, které by se líbilo celému světu. Křesťané, místo aby ukázali světu svou spravedlnost a čistotu životů, se zdají mít "visi", jak to, co se zdá být ve světě nejlepším, zformovat do Křesťanství (Frankie Schaefer, "Bad News For Modern Man", 1984).
McCandlish Philips na to poukazuje:"Můžete mít náboženství - aniž by jste znali Boha. Satan nemá nic proti náboženství - větší část z nich stejně založil on".(McCandish Philips, "The Bible. The Supernatural and the Je\vs". 1970). Příliš často jsou "dary" oceňovány nad ovoce Ducha a honba za "zázraky" a "nová zjevení", ponechává velmi málo času na Dárce a co On už ve svém Slově řekl. Křesťanství se může stát zase jedním "náboženstvím" jako zbytek, je-li praktikováno pro sobecké "bonusy" hojení a prosperity.
J.I.Packer podává více biblické perspektivy: Je mnoho z nás, kteří dávají přednost "vzorovému modelu" Joni Earecsonové raději, nežli Johna Wimbera. Vidíme síly království operovat, ale hlavně v oživení, posvěcení, duchovní útěchy a transformace vnitřního života raději, než
11


fyzické zázraky které už svou skutečností zabraňují jiné aktivity kterými se lidé naučí žít se svými těžkostmi a oslavují Boha...
Ve svém střízlivě kritickém ocenění A.W.Tozer řekl, že by anděl, který byl zvyklý na blaženost blízkého společenství s Bohem, by shledal velmi obtížné pochopit ten nenucený, familiární snadno uspokojitelný duch, který charakterizuje dnešní většinu evangelistů. A kdyby znal tak zapálené duše jako Mojžíše, Davida, Isaiáše, Pavla, mohl by udělat logický závěr, že Křesťané dvacátého století neporozuměli hlavní doktrínu víry..a zůstali stát na své cestě za poznáním Boha...
Navzdory tomu, co ukazuje skutečnost (a to by nás mělo položit na zem před Bohem), mnoho z dnešních - nejvíce vlivných vedoucích církví se zdá být upřímně přesvědčeno, že jsme uprostřed "největšího oživení, v historii Křesťanství". (John Wimber. interview v "New Vine"). V tomto novém "hnutí Ducha", jak se to nazývá (napsal Vinson Synan. předseda ekumenického "Všeobecného Kongresu o Svatém Duchu & Světové Evangelizaci", kde se má setkat, v červenci 1997 asi 70 tisíc Křesťanu v New Orleansu) "Boží Duch se snáší"... zázraky se dějí.(Paul Crouch. TBN. February 1986).
Jiní Křesťané jsou přesvědčení právě o opaku. Leták, který uváděl 1984 "Congress On The Christian World View", který se konal v Denveru za účasti velkého počtu evangelických vůdců měl tuto hlavní otázku: Souhlasíte s tím, že Evangelická církev je nemocná, postrašená, zmatená, nesvatá, která potřebuje oživení, obnovu a reformaci? (Třetí Kongres. 1986 Washington, DC.). Boice píše: Nemáme ani silnou církev, ani mnoho silných Křesťanů (Boice "Foundation") Zdá se, že je velký nesouhlas v tomto důležitém námětu.
OŽIVENÍ DNEŠNÍHO KŘESŤANSTVÍ.
Jsou lidé, kteří přirovnávají dnešní Křesťanství k Israeli když padly hradby Jericha a pochodovalo se do zaslíbené země s plnou fanfárou. Ovšem, situace po porážce u Aje, se zdá být podobnější! Jozue leží na tváři před Bohem a když mu Pán říká aby vstal - protože modlitba v tomto případě je zbytečná. V táboře byl hřích, který musel být vyneseny na světlo a vyznaný Bohu, než mohl Israel obdržet Boží požehnání! Nesmíme příliš kritizovat touho po oživení - ale zdá se, že není tak mnoho zájmu o kvalitu "Křesťanství", které má růst...
Tato střízlivá slova A.W.Tozera se zdají být velmi aktuální: "Tak silný je závan, který tlačí pro "oživení", že jen někdo má odvahu se opřít větru... Věřím, že dnešní potřeba není pouze oživení, ale radikální reformace, která bv šla až na kořeny naší morální a spirituální choroby a jednala spíše s příčinou, než s následkem - raději s chorobou, než s příznaky... Je mým názorem, že - za současné situace - oživení nepotřebujeme. V Křesťanství, jak ho dnes známe v Americe, široko zasahující oživení bv mohlo způsobit morální tragedii, ze které bychom se nevzpamatovali za sto let... (Tozer. "Keys").
I když to zní depresivně, ve skutečnosti to osvobozuje. Zoufale nemocný člověk, který se domnívá že je zdravý, nikdy nepůjde k lékaři. Nejprve musíme přiznat, že je něco vadného a potom budeme hledat lék. Tozer nemá na mysli biblické Křesťanství, ale jeho moderní padělek! Není chyba v "Příručce Výrobce" - vada je v uplatnění! Pakliže něco základního schází, víme, kam se obrátit pro odpovědi. Když se chceme vrátit do biblického Křesťanství, potom pochopitelně se dáme vést Biblí. Je zásadně nutné mít touhu Boha poznat, potom se ponořit do Jeho Slova a přemýšlet o něm. Tam je vítězství nad hříchem a "sebesmem", které Bůh zajistil skrze Krista, ale dnes tomu není dávána taková důležitost, jakou si zaslouží. Možná, že následující slova pastora devatenáctého století Charlese Spurgeona, vás bude inspirovat, aby jste v Kristu našli ten lék, který hledáte:
" jestliže jste trápení mocí hříchu a tendencí vaší přirozenosti, jak se často stává, existuje pro
vás slib: °Nové srdce vám dám, a do nitra vám vložím nového ducha". Ezech.36:26. Jaký to nádherný slib! Chyťme se jej, přijměme jej za pravdu a přivlastněme si jej. Teprve pak se v nás splní a my budeme zpívat o nádherné změně, kterou v nás Bůh udělal. Ten, který to slíbil, má odpovědnost toto dodržet a On na to stačí! Bůh, který tuto nádhernou změnu slíbil, ji určitě vykoná na všech, kdo přijali Krista - protože "těm všem dal moc státi se Božími dětmi".
Co Křesťanství zoufale potřebuje.
12

Napísať odpoveď