Jednou spasen navždy spasen-je to blud nebo pravda
Napísané: St Jan 18, 2012 21:05
Věřím, že člověk, který uvěřil může padnout a přijít o své spasení z Boží milosti. Pozbyde-li totiž to, co je podmínkou spasení, totiž víru v Krista Ježíše, která není mrtvá jen tehdy, pokud je potvrzována skutky milosti, pak nutně přichází o své spasení a o Boží milost. bez víry není spásy. A víra to není jen tlachání, ale život. Kdo vskutku uvěřil, ten již nemůže žít jako by nevěřil. Jeho víra by nebyla pravá.
Srovnejte tedy tyto verše Písma:
Židům 2,1-3 (EKUM)
2,1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli stržení proudem.
2,2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,
2,3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;
Židům 6,4-9 (EKUM)
6,4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
6,5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
6,6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
6,7 Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.
6,8 Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.
6,9 I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.
Židům 10,26-31 (EKUM)
10,26 Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,
10,27 ale jen s hrozným soudem a "žárem ohně, který stráví Boží odpůrce".
10,28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
10,29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.
10,30 Vždyť víme, kdo řekl: "Já budu trestat, má je odplata." A jinde: "Pán bude soudit svůj lid."
10,31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.
Římanům 6,15-23 (EKUM)
6,15 Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
6,16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
6,17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
6,18 A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
6,19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
6,20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
6,21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
6,22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
6,23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Uvedel jsem především oddílky z listu Židům, ale zcela záměrně na závěr z listu Římanům.
Jak si můžete myslet, že poté, co jsme uvěřili, můžeme si žít jak se nám zachce a přesto budeme ospravedlněni od hříchů? Můžeme snad získat věčný život u Boha, když si žijeme jak se nám zachce? Hroznému trestu a odsouzení dojde ten, kdo takto smýšlí a jedná. Nikdo neunikne trestu! Jakbychom mohli uniknout my? Proč počítáte s obětí za své hříchy, když svévolně zhřešíte? Ale já mám v každém z vás doufání, že takto nesmýšlíte. Jestliže se rozhodnete žít ve svévoli, pak zapomeňte na Kristovu oběť. Je to pohrdáním jeho oběti. Daleko většího odsouzení si zaslouží ten, kdo takto začne žít poté, co uvěřil. Není možno s takovým znovu začínat. Není snad zneuctěním Kristovy krve a těla, jeho oběti, když člověk začne žít svévolným životem? Jak si můžete myslet, že takový bude žít na věky s Bohem?
Jistě, nikdo nepřijde o věčný život, ale záleží na tom, kde tento věčný život stráví.
A nezapomeňte, že každé prorocké slovo musí dojít naplnění. A naplní se při těch, kdo v době jeho naplnění budou shledáni věrni (či nevěrni) slovu, které bylo předpovězeno od Boha. Do té doby máme věčný život v naději a v naději a víře jej žijeme, ale co je nyní nadějí a vírou, jednou se stane skutečností, ale jen při těch, kdo zachovali onu víru a naději, tedy žili nyní to, co jednou se stane skutečností. Tak ten, kdo nyní takto žije, ten vskutku má život věčný. A neznamená to žít ze své vlastní síly, ale z moci Ducha Kristova. Ale kdo začal poté žít svévolně, ten nežije životem věčným, neboť jím pohrdl. Rozhodl se žít jinak. Ne podle přikázání Božích, která jsou věčným životem. Rozhodl se žít svévolně, tedy v hříchu, a tak nemá život věčný a neobdrží jej na věčnosti, již nyní žije ve smrti a život v hříchu, který vede ke smrti si vyvolil. Měl na výběr, ale sám si zvolil. Zvolil si hřích a smrt.
Kdo uvěřil, nemůže žít svévolně. Kdo uvěřil má žít ve spravedlnosti, jestliže takto žije, pak již vskutku přešel ze smrti do života.
Nemyslete si, že člověk který v Krista věří, smí žít svévolně v hříchu a nepočítat s hrozným žárem ohně, který stráví Boží odpůrce.
Jestliže takto vnímáte Boží milost, že každý na koho Bůh ukáže prstem, bude spasen, a klidně si potom může žít, jak se mu zachce, pak tím zle skreslujete Boží milost. A z Boha činíte nespravedlivého soudce.
Promiňte mi mé rozhořčení, nemyslím to zle.
Ale rozhodně pro mne platí: Kdo říká že věří, a třebas vskutku je mu i dosvědčeno, že kdysi žil v milosti Boží a nesl ovoce Ducha, pakli by tento se rozhodl pro život ve svévoli a stále tvrdil, že věří v Krista a že bude spasen, pak tento člověk je namyšlený, domýšlivý, pyšný a pohrdá Boží milostí. Takový pozbyl věčného života a ztratil to, co zprvu měl. Jak život věčný u Boha, tak spasení, tak víru.... Přišel o vše, co kdysi měl. Jako pes se vrátil k vlastním zvratkům. Odvrátil se od zrcadla a zapoměl na svůj vzhled. Jako podsvinče zase se válí v bahně.
Platí pro něho tato slova Písma:
Ř11,20 ...., ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
11,21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
11,22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat......
Je v Písmu dosti varování.....
Omlouvám se, nechci se s nikým přít, Bůh rozsuď.
Když tak uvažujete o druhých..... zkuste to přirovnat k sobě. Myslíte si, že získáte věčný život u Boha a nebudete odsouzeni s hříšníky, ale budete sdílet úděl se spravedlivými, když si začnete žít, jak se vám zlíbí? Zkuste to, a odpovězte si. Snad i svědomí a Duch svatý vás zarazí. Zkuste si žít v hříchu a myslet na Boží spásu a odpuštění vašich hříchů Kristovou obětí. Hřešte a pijte z kalicha jeho krve a jezte jeho tělo pod způsobami vína a chleba, a myslete na Boží milost a ne na odsouzení. Chlácholte se jak chcete, snad se vám podaří umlčet svědomí a Ducha. A až se vám to podaří, pak snad pochopíte.
Petr Šíma
Prevzaté z GS
Srovnejte tedy tyto verše Písma:
Židům 2,1-3 (EKUM)
2,1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli stržení proudem.
2,2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,
2,3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;
Židům 6,4-9 (EKUM)
6,4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
6,5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
6,6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
6,7 Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.
6,8 Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.
6,9 I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.
Židům 10,26-31 (EKUM)
10,26 Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,
10,27 ale jen s hrozným soudem a "žárem ohně, který stráví Boží odpůrce".
10,28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
10,29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.
10,30 Vždyť víme, kdo řekl: "Já budu trestat, má je odplata." A jinde: "Pán bude soudit svůj lid."
10,31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.
Římanům 6,15-23 (EKUM)
6,15 Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
6,16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
6,17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
6,18 A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
6,19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
6,20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
6,21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
6,22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
6,23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Uvedel jsem především oddílky z listu Židům, ale zcela záměrně na závěr z listu Římanům.
Jak si můžete myslet, že poté, co jsme uvěřili, můžeme si žít jak se nám zachce a přesto budeme ospravedlněni od hříchů? Můžeme snad získat věčný život u Boha, když si žijeme jak se nám zachce? Hroznému trestu a odsouzení dojde ten, kdo takto smýšlí a jedná. Nikdo neunikne trestu! Jakbychom mohli uniknout my? Proč počítáte s obětí za své hříchy, když svévolně zhřešíte? Ale já mám v každém z vás doufání, že takto nesmýšlíte. Jestliže se rozhodnete žít ve svévoli, pak zapomeňte na Kristovu oběť. Je to pohrdáním jeho oběti. Daleko většího odsouzení si zaslouží ten, kdo takto začne žít poté, co uvěřil. Není možno s takovým znovu začínat. Není snad zneuctěním Kristovy krve a těla, jeho oběti, když člověk začne žít svévolným životem? Jak si můžete myslet, že takový bude žít na věky s Bohem?
Jistě, nikdo nepřijde o věčný život, ale záleží na tom, kde tento věčný život stráví.
A nezapomeňte, že každé prorocké slovo musí dojít naplnění. A naplní se při těch, kdo v době jeho naplnění budou shledáni věrni (či nevěrni) slovu, které bylo předpovězeno od Boha. Do té doby máme věčný život v naději a v naději a víře jej žijeme, ale co je nyní nadějí a vírou, jednou se stane skutečností, ale jen při těch, kdo zachovali onu víru a naději, tedy žili nyní to, co jednou se stane skutečností. Tak ten, kdo nyní takto žije, ten vskutku má život věčný. A neznamená to žít ze své vlastní síly, ale z moci Ducha Kristova. Ale kdo začal poté žít svévolně, ten nežije životem věčným, neboť jím pohrdl. Rozhodl se žít jinak. Ne podle přikázání Božích, která jsou věčným životem. Rozhodl se žít svévolně, tedy v hříchu, a tak nemá život věčný a neobdrží jej na věčnosti, již nyní žije ve smrti a život v hříchu, který vede ke smrti si vyvolil. Měl na výběr, ale sám si zvolil. Zvolil si hřích a smrt.
Kdo uvěřil, nemůže žít svévolně. Kdo uvěřil má žít ve spravedlnosti, jestliže takto žije, pak již vskutku přešel ze smrti do života.
Nemyslete si, že člověk který v Krista věří, smí žít svévolně v hříchu a nepočítat s hrozným žárem ohně, který stráví Boží odpůrce.
Jestliže takto vnímáte Boží milost, že každý na koho Bůh ukáže prstem, bude spasen, a klidně si potom může žít, jak se mu zachce, pak tím zle skreslujete Boží milost. A z Boha činíte nespravedlivého soudce.
Promiňte mi mé rozhořčení, nemyslím to zle.
Ale rozhodně pro mne platí: Kdo říká že věří, a třebas vskutku je mu i dosvědčeno, že kdysi žil v milosti Boží a nesl ovoce Ducha, pakli by tento se rozhodl pro život ve svévoli a stále tvrdil, že věří v Krista a že bude spasen, pak tento člověk je namyšlený, domýšlivý, pyšný a pohrdá Boží milostí. Takový pozbyl věčného života a ztratil to, co zprvu měl. Jak život věčný u Boha, tak spasení, tak víru.... Přišel o vše, co kdysi měl. Jako pes se vrátil k vlastním zvratkům. Odvrátil se od zrcadla a zapoměl na svůj vzhled. Jako podsvinče zase se válí v bahně.
Platí pro něho tato slova Písma:
Ř11,20 ...., ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
11,21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
11,22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat......
Je v Písmu dosti varování.....
Omlouvám se, nechci se s nikým přít, Bůh rozsuď.
Když tak uvažujete o druhých..... zkuste to přirovnat k sobě. Myslíte si, že získáte věčný život u Boha a nebudete odsouzeni s hříšníky, ale budete sdílet úděl se spravedlivými, když si začnete žít, jak se vám zlíbí? Zkuste to, a odpovězte si. Snad i svědomí a Duch svatý vás zarazí. Zkuste si žít v hříchu a myslet na Boží spásu a odpuštění vašich hříchů Kristovou obětí. Hřešte a pijte z kalicha jeho krve a jezte jeho tělo pod způsobami vína a chleba, a myslete na Boží milost a ne na odsouzení. Chlácholte se jak chcete, snad se vám podaří umlčet svědomí a Ducha. A až se vám to podaří, pak snad pochopíte.
Petr Šíma
Prevzaté z GS