Najlepšia kresťanská kniha desaťročia v USA 6.čásť

Aká je, čomu veríme, sila viery, pravosť viery
rudinec
Príspevky: 331
Dátum registrácie: Pi Okt 08, 2010 11:56

Najlepšia kresťanská kniha desaťročia v USA 6.čásť

Príspevok od používateľa rudinec »

NOVE KNĚŽSTVO PRO CÍRKVE.
Jakmile se otevřely dveře pro "pravdy" psychologie, které mají lépe "osvětlit" Bibli, počal neviditelný proces který přinesl smrtelně jedovaté ovoce pro dnešní církve. Jestliže "všechna pravda je Boží pravda" a psychologie je částí této pravdy, potom ji musíme dát místo na úrovni s Biblí. Pochopitelně křesťanští psychologové to popírají tvrzením, že nepřijmou žádnou psychologickou teorii, které je v kontradikci k Bibli. Ale ve skutečnosti existuje "psychologická pravda, která je Bibli vnucená a stává se jakousi koordinační mřížkou, skrze kterou Bibli vysvětlujeme.
Je nám řečeno, některými křesťanskými psychology, že teologie se musí přizpůsobit psychologické teorii. Abraham Maslow "objevil" žebříček potřeb člověka a oblekl jej do biblické řeči, přesto, že Ježíš učil přesně opak: Maslow má pořadí jí lo, oblečení úkryt - Ježíš je dává jako poslední a učí "první království Boží a Jeho spravedlnost". Tato pravda je pozměněná novými "experty" a námitky každého, kdo není kvalifikovaný v psychologii nejsou připuštěny...
Dnes jsme v církvích konfrontováni nemožnou situací. Navzdory jejich úsilí být užitečný v Kristově Těle, křesťanští psychologové se podvedli sami vírou v něco, co přináší zkázu té víře, kterou se snaží podporovat. Odpovědnost za tento svod neleží pouze na křesťanské psychologii ale i na takových, kteří přivítali tuto novou "pravdu", která přichází z venku a je v kontradikci k Bibli... Následkem toho už Křesťan nemůže říci "K zákonu a svědectví" (Izaiáš 8:20), ale musí ještě přidat Freuda, Junga a další, jelikož "všechna pravda je Boží pravda". Už nemůžeme, jako posluchači v Beroji (Skutky 17:10-11), kteří všechno, co Pavel učil, porovnávali s Písmem. Totiž, humanističtí psychologové nedávno přišli se zcela novou teorií, která zcela mění obecně přijaté porozumění Písma. A jelikož nejsme schopní držet krok se všemi novými "objevy" musíme věřit novým vládnoucím kněžím - profesionálům, mezi námi - křesťanským psychologům...
Nenápadně, ale nevyhnutelně tímto procesem získává psychologická teorie autoritu nad církvemi a Biblí. Křesťanské univerzity a semináře rozšiřují staré a otevírají nové stolice psychologie aby držely krok se "stávajícími trendy". Studie psychologie se stala předběžnou podmínkou pro diplom z teologie.
NOVÉ KŘESŤANSTVÍ.
Obsazení dnešního "štábu" kterékoliv kongregace, se nebude považovat za kompletní bez alespoň jednoho psychologa. Pastoři začínají být přesvědčení, že už nejsou kompetentní radit podle Bible, pokud nestudovali psychologii. Zajímavé! Kázat a učit Slovo Boží mohou, pakliže mají diplom z teologie, ale dát radu podle Bible nemohou, pakliže nestudovali psychologii. Tento nový stav, který by diskvalifikoval každého velkého spirituálního vůdce z minulosti, nemá podporu v Bibli! A přesto je přijímaný bez jakéhokoliv odporu a ti, kteří se snad ozvou, jsou nařknutí z vytváření rozkolů a ignorance. Jeden z těch, kteří četli "Seduction" píše: Jsem už Křesťanem přes 14 let. Strávil jsem většinu času v přípravách na plný úvazek v křesťanské službě.... Protože jsem se chtěl stát pastorem, zdálo se mi logické, vystudovat také psychologii. Dnes si uvědomuji jakou míchanici nesmyslného braku jsem studoval! Mám poličky plné knih, které už nikdy číst nebudu a také nikomu k přečteni nenabídnu...
Dnes je zapotřebí nového slovníku k vysvětlení nekonečné kategorie problémů, neznámé Křesťanství, po celou dobu jeho historie. Nové fráze plynou z úst pastorů, kteří chtějí být "relevantní" a snaží se "komunikovat". Je nám řečeno, že i když tomu nikdo dříve nerozuměl, že Bible mluví od začátku o Freudově "ego" a "superego, o Jungově "kolektivním nevědomí" "individuaci" a "integraci". Dále O Rogersově "nedirektivním", na klienta "soustředěném poradnictví" o Maslow-ě "hierarchii potřeb a sebe aktualizování". Dokonce prý mluví i o Janovově "Primal Pool of Pain". Následný citát od pastora/autora, který má prý největší televizní posluchačstvo v USA, je typický v novém Křesťanství, i když je v přímé kontradikci ke Kristovi: "Sebe-láska je vrcholný pocit sebe-hodnoty... víra v sebe. Je to upřímná víra v sebe. Přichází skrze sebe-objevení, sebe-kázeň, odpouštění sama sobě, a přijetí sama sebe. Produkuje spoléhání na sebe sama, sebe-důvěru a vnitřní bezpečnost, tichou jako noc. (Robert Schuller, "Self-love - The Dynamic Force of Success", 1969).
61



SPIRITUÁLNÍ NEBO PSYCHOLOGICKÉ?
Spirituální problémy, které se kdysi řešily biblickou radou pomocí křesťanského přítele, se staly problémy psychologickými, které potřebují použít k řešení novou třídu "profesionálů". Jeden z vedoucích "vnitřních hojičů" (inner healer) vysvětluje, že toto nové Křesťanství jedná s psychologickými problémy a jejich řešením, které byly v Křesťanství neznámé:
"Byl jsem zrozen v Duchu....Stal jsem se novým stvořením...Ale část mně, která se nazývá "duše", je něco zcela jiného.... Řecké slovo pro duši je "psýché". Má duše je mou psychologickou
přirozeností a tato část je stále v procesu zdokonalování se - den za dnem. Tato kniha pojednává
speciálně o hojení duše"(Rita Bennett"You Can Be Emotionally Free", 1982).
Potom pokračuje dále o "široké oblasti nazvané nevědomí" (unconscious), "kterou Křesťané nejsou schopní dosáhnout přímo", která ale tak nějak záhadně ovládá naše chování způsobem, který ani nevnímáme, protože "všechno, co se vám stalo - dokonce i v dobách vašeho kojenectví, je zaznamenáno ve vaší paměti" a "zapadlo do nevědomí". (Rita Bennett, stejná kniha).
Ve své devastující kritice psychologie, Martin Gross, který nepřistupuje z křesťanského pohledu, rozebírá Freudův "objev", který tvoří základnu pro většinu křesťanských konzultací a vnitřní hojení, píše: Pakliže věda a statistika nejsou na straně psychoterapie a jestliže šamane a kouzelní doktoři léčí právě tak dobře, co potom drží její přehnanou prestiž? Právě tak jako u jiných nevědeckých hnutích, je to náboženská idea, která upoutala masovou pozornost... Jednou z nejmocnějších náboženských idejí druhé poloviny dvacátého století je "Velké Nevědomí".
Je nám řečeno, že jsme schopní kontrolovat naší přítomnost i budoucnost pouze, pakliže poznáme záhady psychologie a psychiatrie, které odemknou "Nevědomí". Moderní terapeut slibuje přesně to, co čarodějný doktor v džungli" (Gross. "Society", 1978).
Opětně vidíme žalostné výsledky vykládání Bible na základě předem přijatých názorů - a, bohužel v případě psychologie, názorů, na kterých se nemohou shodnout ani "experti", a které nebyly nikdy dokázané (někdy i prokázané že nefungují). Křesťanská psychologie je pokus balancování: Jednou nohou na Skále, Ježíši Kristu, druhou nohou na pohyblivém písku humanismu.
Další kapitola knihy na námět "inner healing", o které jsme se právě zmínili má název:"Do You Need Soul Healing?" Autorka již definovala duši jako "psychologická přirozenost", tak tato kniha je vlastně o "psychologickém hojení". Ti, kteří praktikují "vnitřní hojení", nebo "hojení vzpomínek" jsou často velmi upřímní a poctiví Křesťané, kteří se snaží pomoci druhým.
Bohužel, jejich služby jsou založené na kontradikčních a pomíjivých teoriích psychologie, a ne na věčné a neměnné pravdě Božího Slova. Co nabízejí je ve skutečnosti psychoterapie se slabým křesťanským nátěrem, aby to bylo přijatelné v církvích...
ZÁSADNÍ PROBLÉM.
Souhrn: Přijetím "nového" výkladu Písma, které přichází "zvenčí" a nemá podporu samotné Bible, církve přijaly cizí evangelium, které administruje nová třída duchovenstva, podpořena humanistickou autoritou. Se svým vlastním slovníkem, rituály a akademickou znalostí, toto nové duchovenstvo získalo autoritu nad těmi, kteří znají pouze Boha a Jeho Slovo a to je diskvalifikuje od možnosti konzultovat podle Bible. Tato dávno zřízená funkce vzala na sebe zcela jiný význam: Zahrnuje nyní diagnózu psychologických problémů a psychologická řešení, a musí proto být pod dohledem těch, kteří jsou v tomto oboru odborníky. Nikdo nemá právo se odvolat k Bibli aby opravil tuto novou duchovní třídu, protože pouze oni drží "klíče" k hlavní části Boží pravdy.
Abychom byli "fair" k těmto křesťanským psychologům: Většina z nich je motivována opravdovou touhou pomoci lidem kteří trpí a kteří nedostávají pomoc, jak by měli, od svých bratrů a sester v Těle Kristově. Jedna z nejzoufale potřebných skutečností v dnešní církvi je osobní, rodinná a předmanželská poradní pomoc. která ale musí být biblická a ne
62



psychologická!!! Aby se to mohlo stát, je zapotřebí aby církev byla ochotná podporovat biblické poradce, kteří mohou pomoci, aniž by za to požadovali peníze!
Mnoho mladých lidí cítí Boží volání aby začali pracovat v této oblasti - ale jediná možnost obživy je, aby požadovali za svou práci plat. - což znamená, že musejí mít povolení od státu a tím se podřídit sekulárním nařízením pro výchovu a kompetenci. Církev musí zaopatřit odpovídající školení biblické konzultace, a přesto dnes nic takového nikde neexistuje. Křesťanské univerzity a semináře podlehly tlaku aby byly akreditované sekulárními úřady a akademické kursy jsou silně ovlivněné psychologií.
Je zcela nemyslitelné, aby stát dával povolení těm, kteří učí a káží Písmo - a přesto je považováno za normální, že ti, kteří konzultují z Bible, jsou regulováni tímto způsobem. Teprve až církve začnou považovat konzultování podle Bible právě tak důležité, jako kázání nebo učení, potom biblické poradenství dostane své právoplatné místo v církvích. Do té doby, i to nejlepší kázání bude mít své mezery a lidé kteří trpí, se budou obracet na psychology pro nedostatek skutečného řešení v místních kongregacích.
Mimo to, hojení rozbitých životů nemůže být uskutečněné hodinou konzultace jednou nebo i vícekrát za týden. To se může podařit pouze v kontextu starající se a milující Boží rodiny, které se opravdu stará o každého člena. Starší, zkušené manželské páry, které jsou "uzrálé" v Kristu, příklady, které by věnovali svůj čas a námahu vzít "pod svá křídla" mladé dvojice, které mají problémy ať už manželské, či peněžní. A opět: Je to individuální záležitost! Oživení začíná každým z nás. Nemůžeme čekat na druhé co řeknou, co udělají. Každý Křesťan má splnit tu službu, ke které ho Bůh povolal: "Kárejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé, ke všem buďte trpěliví, l Tesalo.5:14.
Věnovali jsme značný čas na tento problém, protože je životně důležité porozumět, jak jsme se dostali tam, kde jsme. Pakliže se máme vrátit k biblickému Křesťanství, je třeba odčinit to, co bylo učiněno. Musíme skoncovat s přidáváním a ubíráním od Písma! Bůh to specificky zakázal a uvedl i vysoké tresty za takové jednání. My jsme to porušili a sklízíme nevyhnutelné výsledky....
Kořeny a ovoce "sebesmu".
Když žena uviděla že je to strom s dobrým ovocem, lákavý pro oči, strom, který dával moudrost, vzala jeden z plodů a jedla, dala svému muži a on také jedl.... Genese 3:6.
Zákaz ubírání nebo přidávání k Písmu běží celým Písmem! Někdy zcela otevřeně: Každé slovo Boha je čisté...nepřidávej k Jeho slovu aby ti nevyčinil a ty by ses ukázal lhářem. Přísloví 30:5-6... Není třeba dalšího důvodu pro odmítnutí tvrzení psychologů, že psychologie obsahuje část "Boží pravdy"nutné pro "modernizaci" Písma. Bible končí Kristovým slibem "přijdu rychle" který předchází velmi střízlivé varování (Apokalypsa 22:18-19).
STARODÁVNÉ KOŘENY KULTISMU/SEBESMU.
Bohužel, tendence přehlížet Boži, jasně prohlášené příkazy je přítomná v srdci každého z nás a je kořenem většiny našich problémů. Začalo to již v zahradě Edenu. Adam s Evou byli první, kteří si vzali zcela "volně" s Božím Slovem. Neměli sice psané Slovo, ale Bůh k nim promluvil osobně a zřejmě nahlas (Genese 3:8-10). My nemáme ani tušení jaké nádherné momenty, tento pár sdílel s Bohem, ale víme jedno, a to že jim nařídil, aby nejedli ovoce z určitého stromu v zahradě. Bůh tento zákaz považoval za tak důležitý, že jeho překročení znamenalo trest smrti.
Ten starý Had nazvaný Ďábel či Satan, "který podvádí celý svět" nezahálel. Použil to, co bylo a je i dnes to nejefektivnější pro ospravedlnění neposlušnosti: Reinterpretace toho, co Bůh řekl...Tím že vzal na potaz Boží příkaz, Satan převrátil jeho smysl, změnil trest smrti na slib božství a přemluvil Evu,aby přijala jeho "nový" a atraktivní výklad Božího Slova...
Eva našla "proroka", jehož pokroucení pravdy bylo neodolatelné. Bible varuje, že přijde čas, kdy církve budou plné učitelů, kteří "odvrátí uši lidí od pravdy" (2 Timoteovi 4:4). Ovšem, ti lidé jsou právě tak odpovědní, protože takové učitele podporují. Osobní odpovědnosti se nedá vyhnout - Bůh jistě považoval Evu za odpovědnou..
63
Každý kult má svůj původ ve stejném podvodu - ať už jej prohlašuje guru, nebo prorok který má patent na správné vysvětlení toho, co řekl Bůh. A ti nejsvůdnější falešní proroci servírují na různých podnosech tu stejnou lež, kterou uvěřila Eva a kterou každý chce slyšet: Lež, že můžeme uniknout Božímu soudu a jeho následkům jako utrpení, nemocím, smrti. Tím že budeme "uvedeni" do tajuplné znalosti, která otevírá dveře k našemu "božství", můžeme kontrolovat náš vlastní osud. Můžeme být, tak nějak jako Bůh....
ZLÝ PŮVOD SEBESMU.
Satanův svod byl tou původní výzvou k "Já". "Budete jako bozi" (nebo jako Bůh - podle výkladu), byl atraktivní slib. Něco uvnitř Evy na to zareagovalo. Byl to okamžik, kdy se "Já" zrodilo a posadilo se na trůn....
Byl to hrozný pád člověka od života Boha v duši, k životu "sebe" a klamu pýchy. Lloyd Jones nazývá "hříšné já" největší kletbou života. "Je to důsledek Pádu"(Lloyd Jones, "Wisdom") Eva podlehla tomu stejnému svodu, kterým její svůdce už dříve podvedl sebe, ke své vlastní zkáze. O té, kdysi tak krásné a dobré bytosti Bible prohlašuje: Byl jsi dokonalý v moudrosti i kráse. Byl jsi v Boží Zahradě Edenu, pomazaný andělský' strážce, dokonalý dokud se v tobě neobjevilo zlo... Ezechiel 28:12-15....
"Jak jsi padl z nebe, Ó. Lucifere, synu jitra... Řekl jsi si v srdci °Vystoupím do nebes, pozdvihnu svůj trůn nad hvězdy Boží, budu jako Bůh. A přesto budeš sražen dolu do pekel, do jejich nejhlubších částí.. Izaiáš 14:12-15.
Zde se zrodila nová teologie a předchůdkyně všech falešných teologií, které následovaly. Každá z nich byla inspirovaná tím stejným géniem zla, který je "bohem tohoto světa" (2 Korint.4:4). Satanův výkřik:"Budu jako Nejvyšší!", bylo odmítnutí monoteismu a prohlášení polyteismu. Satana nemůžeš obvinit z ateismu! Satan nepopřel Boží existenci, ale zpochybnil Jeho unikátnost tím, že se chtěl stát stejným jako On... Neobviňujme Lucifera, že chtěl byt VĚTŠÍM než Bůh - to není pravda! On jen měl ambice stát se sám bohem, v Boží třídě se všemi silami k disposici.
Luciferův Pád nám dává velmi vážnou lekci. Byla to právě ta moudrost a moc, kterou dostal od Boha, které Satana zkorumpovaly: Počal se na ně dívat jako na něco, co mělo původ v něm samém. Bůh o této tajné pýše věděl okamžitě a v tom okamžiku tato moudrá a nádherná bytost ztratila své postavení v nebi a stala se hlavním nepřítelem Boha a symbolem zla. Pozor! V okamžiku, kdy se začneme domnívat, že je v nás něco dobrého, co je z nás, stáváme se partnery Satana v pýše.
Když pýcha z krásy (tvé srdce se stalo pyšné pro tvou krásu - Ezechiel 28:17) narušila jeho velikou moudrost, jak mnohem dříve bychom podlehli my, kteří nemáme takovou moudrost -kdybychom začali považovat krásu - ať už morální, fyzickou či intelektuální - za něco, co pochází přímo z nás.... V žádném případě to nebylo nějaké "negativní", ale vysoce "positivní sebe-ocenění", které způsobilo Satanův Pád!
William Law napsal:
Sebe-láska, sebe-ocenění, a hledání sebe-sama je základ a život pýchy.... Ďábel, otec Pýchy, není nikdy bez těchto vášní a prosazuje skrze ně vliv na druhé...
Každý Adamův syn je ve službě sám sobě - bez ohledu na vzdělání, nebo postavení ve společnosti - dokud pokora, která přichází pouze a výhradně z nebe se nestane jeho, skrze Krista, který v něm počne žít...
KOSMICKÉ SPIKNUTÍ.
Zdá se, že Satan vidí lidskou rasu jako prostředek k prosazení svého nároku na rovnost s Bohem.. Když se zamyslíte nad sporem mezi Bohem a Satanem v knize Job o Jobovu věrnost a důvody pro ní, jak to viděl Satan, vypadá, že lidstvo hraje v tomto boji zvláštní roli... Satan musel usoudit, že Evu bude snazší podvést slibem božství. Pochopitelně jí neřekl, že se stane falešným bohem a že ten "elitní" klub bohů do kterého se dala se skládá z démonů, kteří jsou již pod Božím soudem.
64

Přesto že Adam podvedený nebyl, (l Timoteovi 2:14) k rebelii se přidal - zřejmě pro to, aby neztratil Evu. Byli vyhnáni v hanbě z Boží přítomnosti, z Ráje a od stromu Života, jehož ovoce by je jinak udrželo na životě navždy. Bůh nechtěl mít věčného člověka v jeho padlém stavu, ale slíbil, že jednoho dne "semeno ženy", (to znamená Mesiáš narozený z panny) přijde a rozdrtí Satanovi (hadu) hlavu a tím zaopatří spravedlivý prostředek odpuštění pro rebely, kteří budou ochotni jej přijmout...
Toto krátké scenário, které prvních pár stránek Bible uvádí, staví kulisy pro všechno ostatní, co Písmo říct chce - a představuje zápletku tak fascinující, která daleko převyšuje všechno to, co by byl schopen napsat ten nejgeniálnější autor.. Toto drama, které se neomezuje pouze na Zem, ale zasahuje přes Galaxie až k samotnému trůnu Boha v gigantické bitvě o kontrolu vesmíru.... Co tvoří, tuto klasickou "povídku" ještě více fascinující je fakt, že ten stejný kosmický boj zuří v srdci každého z nás a zahrnuje zároveň povahu naší budoucnosti na věky. Každý z nás se stal obětí klamu pýchy, který zničil Satana a prostředků, které používá aby se sebou zatáhl také cely vesmír do hořícího jezera a tím zmařil plány Boží lásky...
Francis Schaeffer se pokoušel probudit Křesťany k realitě této bitvy a k roli, kterou každý musí hrát:
Skutečně věříte, že jste zapojeni v tomto kosmickém boji? Opravdu věříte, že existují "síly tohoto světa tmy", které v našem věku vládnou? .... Ta primární bitva je spirituální, v nebesích.... ale právě tak běsní válka zde na Zemi, ve viditelném světě, v myslích mužů a žen a v každé sféře lidské kultury... Jestliže máme vyhrát tu naší na bojišti lidské historie, bude to chtít - život odevzdaný Kristu... založený na pravdě, prožívaný ve spravedlnosti a postavený na evangeliu".... (Francis Schaeffer, "The Great Evangelical Disaster", 1984).
Naší jedinou nadějí je stát ve vítězství, které Kristus už na kříži vyhrál. "Náš boj není s lidským nepřítelem, ale proti mocnostem, silám a vládcům tohoto věku tmy, proti nadzemskému zlu".(Efezským 6:12). Je právě tak důležité si uvědomit strašnou pravdu že Satan a jeho nohsledi mají spojence uvnitř našich srdcí, který nás okamžitě zradí a vydá do jejich rukou - pakliže nezničíme náš "sebesmus" skrze naše ztotožnění se s Kristem v Jeho smrti na kříži. Jan nám píše "recept" na toto vítězství: A ten velký drak, starodávný had, který se jmenuje Ďábel nebo Satan, ten který svádí celý svět, byl svržen na Zem se svými anděly"... A oni (Křesťané) jej přemohli skrze Beránkovu krev a skrze slovo jejich svědectví; svůj život nemilovali natolik, aby se báli smrti". Apokalypsa 12:9, 11..
CO JE TO "JÁ"?
Lloyd Jones prohlásil: "Celý problém života je každopádně zájem o sebe sama" (Lloyd Jones, "Wisdom"). Zcela opačný názor má jeden z nejlépe prodávaných křesťanských autorů, který už dávno prohlásil Křesťanství jako "dobrodružství v sebe-objevení", které pomůže věřícímu, aby si uvědomil své "vrozené dobro". Norman Vincent Peale a Smiley Blanton, "Faith Is the Answer", 1950). Tento druh učení se stal tak populárním, že mnoho Křesťanů zcela zapomnělo že "Já" je jejich největším nepřítelem. Bohužel, vliv psychologie v Křesťanství vedl k posedlosti s "Já" a jeho oslavování...
Měli bychom - logicky - nejprve "Já" definovat, nežli o tom budeme dále diskutovat. To ale není lehké! Bible nám žádnou definici nedává, a encyklopedie říká něco jako "vlastní osoba, jako zřetelně odlišná od všech ostatních", což mnoho nepomáhá. Neříká nám nic o "Já" kromě toho, že je to vylučující termín "sebe" referuje výlučně ke mně, k odlišení všech ostatních bytostí. A tak, být sobecký, znamená postavit "sebe" před "tebe"... Člověk jasně vidí, že Eva postavila "sebe" před Boha i Adama. A přesto takový postoj, vlivem humanistické psychologie je dnes doporučovaný nejenom ve světě, ale i v církvích...
Jeden z evangelických vůdců prohlásil: "Doufám, že se moje žena se mnou nikdy nerozvede, protože ji miluji celým svým srdcem. Ale kdyby někdy v budoucnosti pocítila, že ji podceňuji, nebo že v ní, kvůli mně, vzniká pocit méněcennosti, nebo kdyby se domnívala že jí stojím ve světle které ona potřebuje aby se stala osobou, jakou Bůh chce aby se stala, doufám, že bude mít odvahu mně vyhodit, i kdyby jí bylo sto let. Existuje něco mnohem důležitějšího, než naše společné manželství - a má to co do činění s integritou, s osobností, se smyslem". (Bruce Larson, "The Relational Revolution", 1979).
65

Takováto falešná "integrita" zneucťuje Boha, Jeho Slovo a manželské sliby ve prospěch hesla "buď věrný sám sobě". To je ten "sebesmus", který začal v Edenu a byl od té doby viděný jako "kořen zla", je dnes oslavovaný jako odpověď na naše problémy, díky vlivu psychologie. "Sebesmus" humanistického psychologa Carla Rogerse silně ovlivnil křesťanskou psychologii. Když vysvětluje, proč nebyl schopný věnovat své ženě po mnoho let pozornost kterou potřebovala a právem očekávala poslední měsíce její terminální nemoci, Rogers píše:"Uvědomil jsem si, že bylo pro mé přežití nutné, žít můj život a že to má přednost, i když Helena byla tak těžce nemocná".. (Caři Rogers, "A Way of Being").
To, do čeho Satan svedl Evu, byl jeden z druhů "sebesmu". Byla pokoušena představou, jak chutné to zakázané ovoce bude, jak moudrou jí udělá, a jak slavné to slíbené božství bude... Evě nikdy nepřišlo na mysl, že by konala nějaké zlo. Jak McCandlish Phillips kdysi tak dobře řekl:" Jednou ze Satanových taktik je přemluvit lidi i neuposlechnout Boží Slovo, je, že z toho nakonec vzejde dobro. Phillips, "Supernatural". Eva se oroste učila starat se v první řadě "o číslo jedna". Její motivace byl sebe zájem, a sebe uspokojení. Potřebovala spoustu sebe-ujištění, prostě všechny kvality, které jsou dnes tak oceňované aby se člověk stal "svou vlastní osobou".
Tím že byla zcela ponořena v pomyšlení na to "co z toho bude mít", Eva totálně potlačila jakoukoliv myšlenku na to, co by udělat měla! Neexistovalo žádné "raději bych". Nic takového necítila. Žádný smysl pro povinnost, morální závazek či pokus omezit svou touhu - vlastně by se to dalo popsat jako "úplný nezájem o kohokoliv jiného, než sebe".
Eva odmítla čest i poslušnost, jako kdyby nedlužila alespoň vděčnost Tomu, kdo ji stvořil a láskyplně postavil do této nádherné zahrady. Eva pošlapala věrnost a lásku ve svém spěchu za něčím, co se dnes nazývá "sebe-realizace nebo sebe-aktualizace. Konec vypadal tak nádherně, že cesta k němu přece nemůže být špatná! Její rozhodnutí bylo totálně egocentrické a proto ji odsoudilo k pocitu viny, smutku a smrti...
Od toho tragického okamžiku se život stal živou smrtí, na které podílíme my všichni -beznadějné denní pokusy o popření zřejmé pravdy, že naplnění nikdy nenajdeme v sobě, ale v Bohu. Ne v tom, co my si přejeme a považujeme za to nejlepší, ale to, co On ve své nekonečné Lásce a Moudrosti pro nás připravil. Tragické následky té volby zůstávají s námi podnes. Odříznut od Stvořitele vlastní svévolí, Člověk je jak ryba bez vody, lapá po vzduchu, rve se o život, svíjí se ve strachu před smrtí, umírá a přitom se zoufale drží i stébla, které by mu slíbilo únik před Božím soudem a sebe-uspokojivý život...
POPŘENI "NENÁVIDĚNÉ" MODLY.
Nemá cenu spekulovat o tom jaký druh ovoce Eva jedla, jak svádivé bylo či jak nádherně vypadalo. Detaily jsou imateriální. Pro Evu to znamenalo klíč k "uvědomění si svého potenciálu", ale byl to čin úmyslné neposlušnosti. A neposlušnost, jak již víme, je čin sebe-uplatnění nebo sebe-zájmu. Satan svedl Evu do prvního sobeckého činu v lidské historii. Není přeháněním prohlášení, že "Já" je kořenem hříchu. J.Gregory Mantle nazývá "Já" nenáviděnou modlou a hovoří o těch, kteří jsou zaujatí "sebesmem" a sebe láskou že "klečí u oltáře vlastního "Já".(Mantle,"Beyond Humiliation",1975).
Skotský kazatel sedmnáctého století, který se jmenoval Samuel Ruthcford - tak dobře známý pro své inspirující dopisy napsal: Běda! Ta modla, to děvkařské stvoření "Já" je modla, které se všichni klaníme! Co hnalo Evu k tomu zakázanému ovoci, než "Já"? Co štvalo bratrovraha, aby zabil Ábela? To nezkrocené "Já"!.... Každý hází vinu za své hříchy na ďábla; ale ten veliký ďábel, ten který žije v domě každého člověka, ten ďábel který jí a leží na prsou každého z nás je tou modlou, která zabíjí všechno - "Já". Jak šťastní jsou ti, kteří dovedou popřít sama sebe a postavit Krista namísto "Já". Jak sladká jsou slova:"Já nežiji, ale Kristus žije ve mně".... (The Letters of Samuel Rutherford).
Přes to, že nemůžeme definovat "Já" o nic lépe, než jsme schopní definovat duši, bytí nebo krásu, vidíme jasně kde se "Já" poprvé předvedlo, jak se to stalo a jeho věčné důsledky. Dále vidíme, že "Já" odlišuje jednu osobu od druhé, ale také definuje člověka jako jasně odlišného od Boha.
66

Co se zdá Bible naznačovat je, že "Já" odřízlo člověka od Boha a počalo jednat a vlastnit nezávisle na Něm. To je proč Ježíš udělal odmítnutí sebe sama jako podmínku pro "učednictví" a to je, kde leží fatální omyl teologie sebe-ocenění..
Musíme také rozlišovat mezi humanistickým popřením sebe sama a biblickým. V tom prvním případě to "Já" stále sedí na trůnu ale odepírá si určité příjemnosti; to druhé je smrt sama sebe skrze ztotožnění se s Kristem v Jeho smrti za naše hříchy. Jestliže "Já" není usmrceno, zbožští sama sebe! Chambers říká, že pýcha je zbožštění sama sebe. (Chambers, "Utmost"). Podívejte se na kontrast v Kristu - dokonalém člověku: "Mým jídlem je činil vůli Toho, kdo mně poslal a dokončit Jeho práci" - Jan 4:34.
"Po pravdě vám říkám: Syn nemůže dělat sám od sebe - pouze to, co vidí dělat Otce... Sám od sebe nemohu dělat nic.... Přišel jsem s nebes konat ne svou. ale vůli toho, kdo mne poslal". Jan 5:19,30, 6:38.
"Slova,která vám říkám nejsou ze mně. ale Otce, který ve mně žije, On vykonává ty činy".. Jan 14:10.
Bohužel oslava "sebe", která se dostala do církví skrze vliv křesťanských psychologů, obrátila žebříček křesťanských hodnot vzhůru nohami. Jeden z křesťanských vedoucích mi řekl, jak účast ve skupině terapie mu dovolila - sice psychologicky, ale ne biblicky - aby mohl jednat s dlouho drženým hněvem proti "Bohu, Církvi, jeho otci, jeho manželce a i proti sobě"..Jeho žena měla podobný zážitek: "dostala se to styku s jejím vlastním hněvem", a jak dále vysvětluje "to byl náš konec jako manželů". Rozvedli se, ale s novým pohledem "sebesmu" se rozhodli, že to byl vlastně "zdravý nový začátek pro každého z nich" (K.F.P.,"Feeling as Guide, Goal and Ground of Being". in Pastorál Renewal. 1979).
Jeden autor odsuzuje takovouto pošetilost a komentuje: Překvapující je, že (on) v tomto nachází princip pro křesťanský život. (On) se přirovnává k Abrahámovi, který byl vírou povolaný opustit bezpečí manželství a vydat se na spirituální cestu. Dále vědomě oceňuje nedefinované pátrání po individuální emociální originalitě nad křesťanské volání po závazku, věrnosti a vytrvání v manželství. (Stejný pramen).
Je smutné pozorovat, jak stále rostoucí počet Křesťanů tím že věří ve "vědeckost" psychologie, přijímají názory, které dokonce i nekřesťané považují za pošetilé a nebezpečné. Jedna nedávná kniha, která vznikla na podkladu pětiletého studia skupinou z různých univerzit varuje že "Americký kult individualismu ničí naše schopnosti zůstat napojený" s rodinou, přáteli a morálními hodnotami...
Tato studie poukazuje na skutečnost, že mnoho Američanů v terapii "porodí sami sebe" a tím způsobí nedostatek morální podstaty, na které se zakládá rozhodnutí jiné, než momentální rozmar... Autor dále pokračuje: Člověk potom rozvíjí hodnoty na bázi přání a potřeb - co je ochoten dát za to, co on chce a co není. Tím si v sobě vytvoří chápání světa, které má co do činění více s tím, jak věci "fungují", než jak by "fungovat" měly... Otázka: Je to správné, nebo není? se stane otázkou: Bude to pro mně fungovat? (Fredrick Brewster, "Habits of the Heart" 1986).
SEBEOSPRAVEDLNĚNÍ.
Ve šlépějích svých předků, moderní člověk stále kompletuje ve snaze o znovu vytvoření Edenu, které "Já" ztratilo. Pokouší se o to skrze legislativu, technologii a psychoterapii (a jinými druhy "samo-pomoci"), právě tak jako v oživení mystických a okultních praktik. Když následně se najde nějaká "vada" v našich plánech (a ty jsou nevyhnutelné!), morální vina se nikdy neklade jednotlivci. Vždy za to může společnost, okolnosti a nebo špatná výchova v dětství...
Takové argumenty se snaží popřít ztrátu Ráje a i existenci hříchu, který to zavinil. Je to šílený plán odmítnout naší odpovědnost, tu zřejmou pravdu - že jsme to my, kdo tento svět zničil -_a když už padnou všechny důkazy naší neviny, potom prohlásíme obžalovaného (sebe), za neodpovědného z důvodu duševní choroby.
_ Psychiatr Thomas Szasz prozkoumal všechny zprávy a názory o masové vraždě/sebevraždě 900 lidí v Guayaně a shledal, že jak právníci, politikové, žurnalisté, psychiatři, tak i ostatní "experti" všeobecně usoudili, že Jim Jones byl šílenec. J.Reston, novinář z New Yorku, se zdál
67




mluvit za všechny, když napsal, že Jones byl dementní. A přesto Szasz nemohl najít ani jeden poukaz na to, že by býval kdokoliv pochyboval o Jonesově normalitě před tím, než se stala ta tragedie.
Naopak, slavnostní večeře na jeho počest - za účelem získání financí, byla schválena 75 prominentními vedoucími a měla se konat v prosinci 1978 v Saň Francisku. Byla zrušena po tom masakru. Szaszovo vysvětlení dává více smyslu:"Myslím, že Jones byl zlo".. Co je zde pozoruhodné je ta skutečnost, že lidé činí závěr že taková monstrosita jako smrt 900 lidí musí být následkem šílenství; tito lidé už nevěří (pakliže kdy vůbec věřili), že zlé skutky dělají zlí lidé...
David G.Meyers, sám profesor psychologie, poukazuje na fakt, že "výzkumy psychologů se příliš o zlu nevyslovují". Ve slovníku "Psychological Abstracts" slovo "zlo" se ani v indexu nenalézá! Z téměř 300 tisíc titulků citovaných mezi 1967 až 1978 se vyskytuje pouze 17 krát.
(D.Meyers. "The Inflated Self).
Taková očividná a slepá tendence infikovala i Křesťany a ovlivnila proklamaci evangelia které musí být "spozitivizováno", protože "Člověk je v základě dobrý a je pouze třeba, aby si toto uvědomil"....Jak jeden z kritiků "Nové Reformace" napsal: On (Schuller) říká že "neobrátíme lidi tím, že jim řekneme co skutečně jsou (hříšníci), ale tím, že jim povíme že jsou takoví, jakými bychom byli rádi aby byli"... (Richard Belcher, "The Impossibility Thinking of Robert Schuller". 1983).
Člověk se může jen divit, k "čemu" toto nové Kristovo evangelium lidi zachraňuje, když namísto zprávy "Kristus přišel aby spasil hříšníky (l Timoteovi 1:15), je hlavním cílem zachovat jejich důstojnost! Jak odlišný přístup nalezneme v "Alarm To the Unconverted" od Josepha Alleine. Jeho úspěch v získávání duší pro Krista byl považovaný za výjimečný i v době Puritánů jeho doby. Zamyslete se nad jeho upřímnou výzvou. Výzvou člověka, který zemřel v 1662, když mu bylo 34 let, po tom co byl dvakrát pro svou víru ve vězení:
"Nedávám na svůj háček řečnické umění, ani se nesnažím ulovit váš potlesk - pouze lovím vaše duše. Mým cílem není vás pobavit, ale zachránit".. Kdybych chtěl potěšit vaše uši, zpíval bych jinou píseň. Ale jak mnohem lepší jsou rány od přítele, nežli krásná řeč od prostitutky. Vím, že když nebudu mít úspěch, budete ztracení, na věky zahynete.. (Joseph Alleine, "An Alarm To the
Unconverted", 1671 - reprinted 1964).
ZTRACENY RÁJ - ZÍSKANÉ NEBE.
Byl to "spirituální hlad po slávě" který dostal Evu do problémů a Bohu zřejmě vůbec nevadilo že "urazí jejich důstojnost" a vyhodil je z Ráje aniž by se pokusil opravit jejich "zničené sebe-ocenění". Bůh jednal jak spravedlivě, tak i láskyplně! Odstranil člověka od Stromu Života, protože to by nebyl čin lásky ale kapitulace lidské sebelibosti, kdyby dovolil aby tento žil věčně v jeho padlém stavu. Jedna z vlastností těch, kteří skutečně potkali Krista je ochota vidět dobro tam, kde by jinak protestovali. Jeden mladý muž napsal z vězení: Jsem spasený a naplněný Duchem už déle než jeden rok a mám takový hlad po spirituálním poznání, jaký jen přítel Křesťan může pochopit. Ve vězení jsem již téměř dvacet měsíců a - věřte tomu nebo ne - děkuji za to Bohu, protože jinak bych se nezastavil natolik, abych mohl vyslechnout Kristovo evangelium a zareagovat na něj"..
Dnes je velmi populární hovořit o "bezpodmínečné lásce", kterou !ze přeložit do slov: Miluj mně ale neopravuje mně!.. Ale láska nepracuje ve vzduchoprázdnu - pravá láska vychovává a opravuje: Koho Bůh miluje, toho vychovává přísně..Žid. 12:6. Láska mluví pravdu, aplikuje pravdu. Cokoliv méně není láska ale pouhá sentimentalita! Když láska přestane jednat podle pravdy a spravedlnosti, ztrácí svou čistotu a klesá na úroveň chtíče, nepříčetnosti, nebo slepého sebe uspokojení... V Boží reakci na vzpouru Adama a Evy vidíme pravou lásku v akci. Boží láska neporuší pravdu či spravedlnost, a aby On mohl udělit pardon, který Jeho láska udělit touží, člověk musí přiznat svůj hřích, obrátit se a přijmout lék, který Bůh zaopatřil v Ježíši Kristu.
To konečné Peklo, ve kterém se jednou ocitnou všichni rebelové, kteří odmítli uznat svou vinu, bude stav nezávislý na Božím standardu - stav po kterém toužili - se svobodou po které volali,
68



aby si mohli dělat co chtějí. Příliš pozdě si plně uvědomí tu bezednou samotu, kterou vytváří oddělení sebe od Stvořitele a tím také od zdroje Života, Lásky, Radosti a všeho toho pro co má cenu žít. Pohlceni beznadějným zoufalstvím, tito ztracenci pochopí, že ten, který je podvedl je falešným bohem, který podvedl sám sebe, je také sám a není schopen vydrápat se z toho věčného hrobu, který si sám vykopal...
Nebe pro člověka znamená návrat do Ráje, což je v základu návrat k Bohu. A proto to musí byt za Jeho podmínek, nebo se to neuskuteční. Tyto podmínky jsou jasně popsané v počátečních kapitolách knihy Genese. Hřích postavil plamenný meč mezi člověka a Strom Života: A lak je
Bůh vyhnal ze Zahrady a na východ od Zahrady Edenu postavil cheruby a plamenný meč aby střežili cestu ku Stromu Života.... Genese 3:24.
Nebyl to nějaký mstivý čin, když Bůh uzavřel pro člověka cestu k věčnému životu, protože v poslední kapitole Bible vidíme člověka - spaseného člověka - opět v Ráji, jak svobodně jí ovoce Stromu Života. (Apokalypsa 22:2). Co se stalo s Mečem Soudu, od kterého všichni ve strachu prchali a proti jehož tvrdému a konečnému úderu všichni protestovali? Na rozdíl od ostatních, jediný Člověk - jediný, který mohl - přišel jednoho dne k tomu Meči a přijmul jeho smrtelný úder za nás všechny. Meč Soudu skončil v pochvě Jeho srdce a plamen byl uhašen Jeho krví. On sám neměl jediný hřích, a tak mohl zemřít za nás. A to je ten důvod, proč Kristus přišel. Na rozdíl od Buddhy, Krišny. Konfucia a všech zakladatelů světových náboženství. On jediný mohl prohlásit: Já jsem ta Cesta. Pravda. Život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne. Aby se mohl pro nás stát tou Cestou ke Stromu Života, musel na sebe vzít Soud, který jsme si zasloužili.
Ráj znovu nabytý je ale mnohem lepší, než Ráj, který jsme ztratili. Restaurovat ten původní, který Adam s Evou ztratili, by nebylo žádné trvalé řešení! My bychom jej ztratili právě tak jako ten první pár. Bylo zapotřebí něčeho navíc. Nový Ráj je pod vládou "nového Adama" z panny zrozeného, "semeno ženy", který je zároveň Božím Synem. Ježíš Kristus je nazvaný "posledním Adamem, a také "druhým člověkem" (l Korint. 15:45.47). Znovu nabytý Ráj už nikdy ztracený nebude - Kristus je zárukou.
Ježíš Kristus je předchůdcem "nové rasy" lidí, kteří se narodili znovu skrze víru v Něj a kteří jsou předurčení osídlit nový vesmír našeho Boha. Do nového Ráje už hřích nikdy nevstoupí. Bude pod vedením Toho, který prolil svou krev na Kalvárii. Vykoupený člověk už nikdy nebude vyhnán od Boží tváře a Kristus už navždy bude udržovat dokonalé spojení mezi člověkem a Bohem. "Cesta kříže", říká Dave Wilkerson, "znamená vzdát se všeho co je nám drahé v tomto životě. Musíme následovat Krista po této cestě do nového Ráje. Jiná cesta není". (Dave Wilkerson, "Straight Talk - The Fellcnvship of His Suffering", in "The Evangelist" Oct.1986).
Toto není dnes velmi populární učení, teď když "nová teologie získala tak pevnou půdu. Jak řekl Tozer: Mezi plastickými svatými naší doby musí Kristus vykonat všechno to umírání zcela sám - a vše, co chceme slyšet je další kázání o Jeho umírání. Žádný kříž pro nás, žádné svrhnutí s trůnu, žádné umírání... Zůstáváme králem v našem malém království "Sebe", s malou korunou z pozlátka na hlavě a s pýchou Caesara v srdci. Ale tím se odsuzujeme do stínů, slabostí a spirituální neplodnosti". (Tozer. "Gems").
PROTIKLADNÉ POHLEDY NA "SEBE".
Bohužel, lidská historie je jedna dlouhá povídka o člověku, který odmítnul Boží řešení a mlátí prázdnou slámu v pokuse znovu zřídit Ráj svou vlastní cestou... "Sebesmus" v jakékoliv podobě či formě je propagovaný jako žádoucí nejenom ve světě, ale i v církvích.. J.I. Packer to popsal velmi věrně: Moderní Křesťan je slaboulinká pomazánka biblického učení přes míchanici populární psychologie a selského rozumu, který nabízí - ale celkový přístup jasně poukazuje na narcisismus "sebesmu" "Já-ismu" - a to je svět moderní společnosti..(J.I.Packer,"Keep In Step with the Spirit").
Jako výsledek toho, že církve staví psychologickou "pravdu" na stejnou rovinu s Biblí, vznikl nový pohled na "Sebe", který je úplným opakem toho, který zde byl po dva tisíce let. "Křesťanská Asociace Psychologických Studií", by nám ráda namluvila, že: Pokora a sebe-ocenění nejsou založeny na sebe negaci, nebo vzdaní se sama sebe. Tyto mají svou bázi v Božím míněním vůči nám". Craig W.Ellison, "Self-Esteem", 1976)... Robert Schuller prohlašuje: Sebe
69

"spozitivnění" je cesta k sebe popření". (Schuller,"Self-Esteem). A tak Kristovo přikázání k sebe zapření je přeloženo jako "sebe-potvrzení...
Jak mnoho "Já" dluží psychologii! Místo aby se popřelo, "Já" je dnes milováno, oceňováno, propagováno. Ve skutečnosti je nám denně prohlašováno z rádia, z televize, z kazatelen i knih, že největší potřeba pro dnešního Křesťana je rozvinout sebe-lásku, sebe-ocenění, pozitivní pohled na sama sebe. Jeden z křesťanských vedoucích nazývá sebe-ocenění největší potřebou, kterou dnešní lidstvo má. (Schuller, "Self-Esteem). Je zřejmé, že mezi tím co řekl Ježíš a co říká "nový" pohled na Křesťanství.
Zamyslete se nad tím, co píše John Calvin ve své klasické "Institutes of the Christian Religion": V každé době ten, kdo je nedále v pochvale lidské povahy dostává největší potlesk. Ale toto vychvalování lidské dokonalosti nedělá nic více, než omámí svou sladkostí a potopí do zkázy každého, kdo podlehne. Kdo tedy bude naslouchat učitelům, kteří nás pouze zaměstnávají v přemýšlení nad našimi kvalitami, nedozví se nic a upadne do zhoubné ignorance"...
Naštěstí jsou zde ještě stále hlasy, volající po návratu k biblickému Křesťanství. J.Gregory Mantle nám připomíná, že lidský egocentrismus je tím nejstarším problémem člověka. Humanismus, pochopitelně má hodně společného s tím novým "Já" evangeliem. John Vasconcellos, státník z Kalifornie věří, že obnovení sebe-ocenění je velmi potřebné, je v předních řadách těch, kteří se snaží navléknout lidstvu kabát humanismu, protože upřímně věří, že je to naše jediná naděje. Vysvětluje: Problémem bylo vždycky, zda věříme či nevěříme že lidé jsou inherentně dobří, důvěryhodní a odpovědní. Tato otázka se stala ústřední sociální i politickou výzvou našich dnů: Transformovat naše vztahy (osobní i politické) aby se konformovaly nově-nalezenému věrnému smyslu nás všech. Je to jediná cesta k životu! Hledáme prostředky k otevření našeho vrozenému potenciálu pro dobro - znovu si osvojit naše sebe-ocenění..(John Vasconcellos and Mitch Saunders. "Humanistic Politics", 1985).
Podobné názory jsou propagované křesťanskými vedoucími, kteří argumentují, že "prvním cílem evangelia musí být naplnění hluboké potřeby člověka - jeho hlad po sebe-ocenění, sebe-hodnoty a osobní důstojnosti". (Schuller. "Self-Esteem). Je ovšem mnoho jiných, kteří jsou přesvědčeni, že ten pravý hlad člověka je po Bohu, a že o co jde, je to Boží sláva a ne osobní důstojnost člověka... Existuje skutečná touha, kterou Bůh dal do našich srdcí: Najít smysl a význam naší existence. Omyl humanismu a psychologie je v tom, že hledá u lidí to, co pouze Bůh může dát. "Vím že cesta člověka není v něm - člověk nemůže ani řídit své kroky" (Jeremiáš 10:23). Augustin kdysi řekl: Udělal jsi nás pro sebe, a my nenajdeme klid, dokud nespočineme v Tobě. "Sebesmista" se pokouší najít klid ne v Bohu, ale ve víře v sebe. Pascal kdysi mluvil o Bohem vytvořeném vzduchoprázdnu, které může naplnit pouze On. Ale dnešní pocit prázdnoty se vysvětluje nedostatkem sebe-ocenění. Humanista nemůže ukojit naší žízeň po Bohu....
A jsme zpět u toho osudného omylu, o kterém jsme pojednávali již dříve, i když v trochu jiné formě: Vidět Boha ve skutečnosti jako trochu víc než cestu k sebe-naplnění a dívat se na všechno co On udělal - včetně kříže Ježíše Krista - ze sobecké perspektivy "co se dá z toho dostat". Je to stále stejná rebelie, pouze ospravedlněna psychologickou teorií. Obrácením pozornosti od Boha k člověku, evangelium "sebesmu" se zbavilo milosti, která nemá co dělat v oblasti sebe-ocenění, sebe-hodnocení.
JE SEBE - OCENĚNÍ NUTNÉ?
Hlavní apoštol nové reformace připouští, že "bylo jistě správné pro Luthera a Kalvína myslet teo-centristicky", ale dnes je teologie, která se točí kolem Boha zastaralá a musí být nahrazená teologií, která je "soustředěna na člověka a zahrnuje psychologii".(Schuller, "Self-Esteem"). "Je rouháním tvrdit, že potřebujeme novou teologii, soustředěnou na člověka, aby nahradila starou, která se točila kolem Boha" volá Jimmy Swaggart (Jimmy Swaggart, "The Message of the Cross", 1986). Kdyby Andrew Murray byl ještě naživu, určitě by s touto teologií nesouhlasil! "Být Nikdo - před Bohem i lidmi, čekat jen a jen na Boha, imitovat Krista, prožívat v Něm radost, v Tom pokorném a poníženém - to je ten jediný klíč ke Škole Krista, jediný klíč k poznání Písma" (Andrew Murray, "The Inner Life", 1980).
Na obhajobu "nové reformace", její hlavní propagátor rozeslal asi 250 tisíc knížek zdarma pastorům, seminářům, a křesťanským univerzitám, s finanční pomocí "Napoleon Hill
70

Foundation", kde píše: Tam, kde Reformace 16 století vrátila naší pozornost k Bibli, jako jedinnému neomylnému pravidlu pro víru a její uplatňování, nová reformace obrací naší pozornost ku svatému právu každého člověka na sebe-ocenění...(Schuller, "Self-Esteem").
Nadšenci "sebesmu" tvrdí, že člověk nemůže být šťastný bez pocitu vlastní ceny, positivního sebe-obrazu a sebe-hodnocení. A proč tomu tak je? Mluvíme o nesobecké lásce, protože to je vlastně jediná láska, která je. Mluvíme o nesobecké službě, o sebe obětování pro dobro druhých. Evangelium "co je v tom pro mně?", není biblické! Dokonce i průměrný človíček "světa" to vidí a opovrhuje tím, i když není možná ochotný jít cestou kříže.
Donald Grey Barnhouse se na to dívá z biblického pohledu: Kdykoliv povyšujete člověka, zároveň tím ponižujete Boha.Ale když vyzdvihujete Boha tak, jak by měl být vyzdvihnut, člověk ihned přijme po tavení, které mu přísluší: totální bezcennosti! A jedině potom najde své skutečné povznesení, které přichází skrze Boží milost v Kristu.... Člověk potom může dosáhnout výšek, o kterých ani nesnil tím, že zaujme své místo dole... Je to prostě ten božský princip že "kdokoliv se povyšuje bude ponížen, kdokoliv se ponižuje, bude povýšen".. (Barnhause, "Romans. Vol. 1. Man°s Ruin". 1952).
Křesťan by neměl pomýšlet na sebe ale na to, jak by oslavil a potěšil svého Vykupitele. Jednou v nebi bude veškerá pozornost soustředěna na Pána a ne na nás! Ani si nějakou pozornost přát nebudeme, protože to by obrátilo nebe vzhůru nohami! Ano, je pravda, že tam budeme v naších oslavených tělech; je pravda, že budou rozdávány koruny a odměny a uslyšíme "jsi dobrý a věrný služebník, vejdi do radosti Páně".. Ale to nám přece nedává "positivní sebe-obraz", "sebe-hodnotu" či "sebe-ocenění", abychom měli o sobě "positivní a dobrý pocit"!!!!!!
C.S.Lewis píše: Dítě, které je poplácáno po zádech za to, že udělalo dobře úlohu, žena, jejíž krása je pochválena jejím milencem, spasená duše, která slyší: "dobrá práce!", jsou potěšení a také mají důvod. Totiž potěšení nevzniká z toho co jste, ale ve skutečnosti, že jste potěšili někoho, koho jste potěšit chtěli!!! Potíže počnou, když přejdete od:"potěšil(a) jsem Ho, je to dobré" k myšlení:"Jak jsem dobrý(á), že jsem to udělal(a)". C.S.Lewis, "Měře Christianity").
Na tom, co říká Lewis, se Církev shodovala od počátku."Sebesmus" přišel na scénu velmi, velmi pozdě a má těžkou práci dokázat, že je "vírou, která byla kdysi - pro vždy - odevzdaná Božímu lidu". My se učíme mnoho o původní doktríně Církve z hymnů, které vydržely útok času. Zamysli se nad slovy, které byly inspirovány dopisy Samuela Rutherforda a napsané Anou Ross Cousin asi tak sto let před námi a povšimni si, jak se rozcházejí s novým "sebesmem" ale hlavně, o co lepší jsou:
Nevěsta nehledí na krásu svých šatů
ale na tvář svého drahého;
ani já nebudu hledat slávu,
ale svého Krále Spásy....
Ne na korunu, kterou mi podává
ale na Jeho probodnuté ruce
Na Krista ve vší Jeho slávě,
v Božím Království...
Ani stopa po myšlence na sebe! Člověk by sotva mohl říci, že když Kristu patří "všechna sláva" že jsme nějak "zchudli", kdy se necítíme právě O.K. o nás samých! Muž, který byl opravdu naplněný láskou a mírem Pána, než zemřel v 1661. Umíral a volal: "Všechnu slávu Jemu! Všechnu slávu! Je nám jasné, že Rutherford při tom nemyslil na sebe, ale na Krista....
Ani sebe-ocenění, ani sebe-láska, ani žádný jiný "sebesmus" nehrají pražádnou roli v "lásce, radosti, míru, trpělivosti, laskavosti, dobrotě, víře, pokoře, sebeovládání" - v tomto ovoci Božího Ducha (Galatským 5:22-23), které je vrcholným vyjádřením Kristovy přítomnosti v životě Křesťana. Žádného "sebesmu" není zapotřebí! Ve skutečnosti ti. kteří prosazují tuto novou teologii ať už jakkoliv upřímně, přinesli jinou, cizí notu, která se sráží se vším, za čím Křesťanství stálo po dva tisíce let: S jeho hymny i prózou, svědectvím mučedníků - i nakonec se samotnou Biblí...
71

PROČ JE "SEBESMUS" TAK DŮLEŽITÝ?
A přesto teoretikové "sebesmu" trvají na tom, že tento je nejenom nutný, ale že je základní přísadou k lidskému naplnění a štěstí. Jsou rozhodnuti držet se "Já" za každou cenu, ale aby tak nějak zachránili "pověst" tohoto falešného boha, snaží se nám namluvit, že tím uctíváme toho Boha pravého. Pokus pokřtít humanistickou psychologii do Křesťanství, jde proti celému duchu Bible. Není jeden jediný hrdina nebo hrdinka víry v celé Bibli, na které by se dalo poukázat jako na příklad osoby, která si udržovala positivní "sebe-ocenění" či positivní "sebe-obraz", a nebo kteří "trpěli" nedostatkem jakéhokoliv "sebesmu". Prosazování "Já-ismu" zcela chybí v kterékoliv knize Písma. Na příklad Pavel, projevuje své sebe-ocenění v tom, že se nazývá "hlavním hříšníkem" (l Tim.l:15) a "ubohým člověkem" (Rim.7:24).
Pavel učí Filipské: "V poníženosti mysli, nechť každý považuje druhého za lepšího, než je on sám" (Filipským 2:3). Pakliže naším problémem je nedostatek "sebesmu", je podivné, že nás o tom nikde Bible nevaruje. Zřejmě tento nedostatek neexistuje - zato pýcha ano! C.S.Lewis přiznává je zcela daleko od nedostatku "sebesmu" a že jeho problém stojí na zcela opačné straně: "Myslím si o sobě, že jsem docela dobrý chlap;..'.' Obávám se že občas ano - a to jsou mé nejhorší chvíle... Ale jděme dál. Ve chvílích, kdy "mi to myslí", nejenom si nemyslím, že jsem dobrým člověkem, ale naopak - velmi špatným. Dnes se dívám na některé věci které jsem udělal, s hrůzou a odporem"...
NE JÁ, ALE KRISTUS.
Problém, který před námi leží je trochu větší nežli plusy a mínusy psychologických teorií "sebesmu". Pakliže vezmeme Ježíše seriózně, potom rozdíl mezi Jeho příkazem, že učedníci musí popřít sami sebe - a novým evangeliem sebesmu může také dost dobře být rozdíl mezi nebem a peklem. (Matouš 16:24-25). Je jasné že jsme zde konfrontováni otázkou nejvyšší důležitosti. Je hrozné si uvědomit, že psychologie ovlivnila Křesťanství do té míry, že pocta sama sobě, se stala hlavním tématem v církvích.
David Wilkerson píše: Jdi do kteréhokoli knihkupectví a spočítej knihy, které jednají o lidské bolesti jako deprese, strach, odmítnutí, rozvod, osamělost, a.t.d. Přes to všechno - jak málo je psáno o tom, jak sdílet utrpení Ježíše Krista, našeho Pána. The Evangelist. 1985).
Georgi Vinš, dlouholetý vězeň v Sovětském Svazu, dokud ta historická výměna ho dostala na Západ, nás vyzývá k zamyšlení nad volbou, kterou on a další Sovětští Křesťané udělali v poslušnosti ke Kristovi v 1962: Po celé zemi Křesťané zaujmou postoj proti apostázii. Tento pohoršující stav v našich církvích nás donutil přezkoumat naše vlastní životy". Toto přineslo předsevzetí složit všechny záležitosti života a víry "pod absolutní autoritu Bible". (Prisoner Bulletin, ed.Georgi Vinš, 1986).
To byl počátek "oživení" (revival), které pokračuje dodnes.. Přesto že vytrpěl mnoho pronásledování a je ve vězení, (zřejmě za komunistů) president nezaregistrovaných Baptistických církvích v (bývalém) Sovětském Svazu, Gennady Kryuchkov píše (a povšimni si té vítězné radosti!): "Vše jsme zanechali za sebou. Vyšli jsme z nich. Nemáme než naší víru a sliby našeho Boha. Vešli jsme do hojnosti Božího požehnání. Nechť Pán pokračuje v Jeho mocných činech mezi námi, dokud se nevrátí. Náš zpěv chvály a díků, který počal v tomto slzavém údolí, ať pokračuje po celou věčnost v Jeho Nebeském Království"...(tamtéž).
"Já" zde zřejmě problémem není - ani žádný "sebesmus" - pouze Kristus. Máme-Ii Mu býti věrní, musíme praktikovat čisté biblické Křesťanství.Takové najdeme v Pavlových dopisech, které on psal z vězení. Takové Křesťanství je také vyjádřené v dopisech z komunistických koncentráků celého světa.
Sebe-velebení a pokora.
"Mějte v sobě tu stejnou mysl která byla i v Ježíši Kristu. I když byl v podobě Boží, netrval na tom aby byl Bohu roven, nýbrž se sám pokořil, vzal na sebe úlohu otroka a stal se jedním z lidí, ponížil se, byl poslušným až k smrti na kříži. A proto také Ho Bůh povýšil nade všechno a dal Mu jméno, které je nade všemi jmény - aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno...aby každý jazyk vyznal že On, Ježíš Kristus je Pán, pro slávu Boha Otce... Filipským 2:5-11.
72

Křesťané, kteří žijí (žili) pod perzekucí v komunistických zemích jsou tak trochu zmatení když slyší, jak společensky přijímané je Křesťanství na Západě. Jelikož Pavlovo prohlášení že "všichni, kteří chtějí žít zbožné v Ježíši Kristu, budou pronásledováni" (2 Timot. 3:12) se ukázalo být pravdivé pro ruské, polské, čínské i jiné Křesťany, jak to že to samé neplatí pro Západ? A oni prosí Boha, aby nám pomohl nedělat kompromisy pod tlakem popularity a úspěchu právě tak, jak oni odmítli nákazu komunismu. Tito Křesťané shledávají neuvěřitelným fakt, že jejich bratří na Západě stráví měsíce - někdy i roky - v terapii, aby překonali duševní stavy, údajně způsobené "odmítnutím". Ti, kteří žijí pod totalitními vládami, které jsou Křesťanství nepřátelské, logicky očekávají že jejich evangelium bude odmítnuto, že se mu budou vysmívat a že oni půjdou do vězení - někdy i na popraviště za svou víru! Tito Křesťané sotva pochopí důležitost, kterou Křesťané na Západě dávají na "sebe-ocenění, "sebe-naplnění"....,
Ještě více nepochopitelné pro ty, kteří tak trpěli - mnozí z nich nikdy v životě neměli s. ou Bibli a kteří snili o tom, že jednou někdo jednu propašuje ze Západu, by byla zpráva, že církve na Západě již nepovažují Bibli za dostatečný zdroj pro křesťanský život. V každém případě by shledali neuvěřitelným fakt, že západní církve otevírají s radostí náruč novým teologiím, které jsou založené na teoriích psychologie. Jeden ze západních křesťanských vedoucích založil svou službu Bohu kolem zvláštní psychologické teorie: Potřeba sebe-ocenění". Prohlašuje: Epidemie pocitu méněcennosti řádí v naší společnosti! (James Dobson, "Hide or Seek"). I když další psychologové nesouhlasí - ať už Křesťané či ne - tento prohlašuje i nadále: "vnitřní bolest méněcennosti je dominantní silou v našich životech" (tamtéž). "Nedostatek sebe-ocenění produkuje mnohem více psychiatrických poruch, než každý jiný faktor".
Část problému spočívá v tom, že zaměňujeme pocit méněcennosti s nedostatkem sebe-ocenění. Ten první má co do činění s "výkonem" nebo "schopností" , zatím co ten druhý je vlastně pocit osobní ceny, hodnoty. Je jasné, že čím větší je naše "sebe-ocenění", tím větší bude zklamání, pakliže schopnosti a výkon nejsou srovnatelné. Není člověka, který by nenáviděl sama sebe, ale můžeme nenávidět okolnosti a vlastní neschopnost. Sama skutečnost, že si stěžujeme na okolnosti a neúspěch je důkazem, že se máme rádi, protože kdybychom se nenáviděli, cítili bychom se dobře, když by okolnosti pracovaly proti nám. Není pravdy, že nedostatek "sebe-ocenění" je příčinou našich neúspěchů. Ve své úžasné knize "Inside the Criminal Mind", klinický psycholog S.E.Samenow dokumentuje - po létech šetření - že kladné "sebe ocenění i u těch největších zločinců zůstává neporušené i v době, kdy plánují svůj zločin. "Lidé mají tendenci připisovat positivní chování k sobě samým, zatím co příčiny negativního chování připisují vnějším vlivům a tím odmítají odpovědnost"...
BOŽÍ LÉK NA MÉNĚCENNOST. (101)
Pocit méněcennosti vůči druhým, nebo přesvědčení nedokonalosti pro ten či onen úkol, nejsou defekty, které by musely být nejprve odstraněny než se jednotlivec stane užitečným. Právě naopak, poznat svou neschopnost je potřebné pro skutečné vítězství, protože když jsme osvobozeni od sebejistoty, může nás Bůh použít pro svou slávu. Jonatánův zmrzačený syn Mephibosheth si říkal "mrtvý pes" ale král David trval na tom, aby s ním denně jedl u královského stolu. (2 Samuel 9:6-13). Gideón se nepovažoval za schopného, jeho rodina byla chudá, on sám "poslední v domě mého otce" (Soudců 6:15), a přesto se naučil důvěřovat Bohu a stal se jedním z největších osvoboditelů v Israeli.
Izaiáš se zdráhal Božímu volání, když považoval svá ústa za nečistá, aby mohla mluvit za Boha (Izaiáš 6:5). Ámos nebyl vůbec žádným prorokem, ale pasákem dobytka (Ámos 7:14), kterého Bůh použil k pronášení soudů nad národy. Bod zvratu v životě Joba bylo, když se nakonec počal nenávidět (Job 42:6). Teprve potom ho mohl Bůh zrestaurovat. Když byl požádán Bohem, Mojžíš odvětil: Kdo jsem já, abych mohl stát před faraónem?" (Exodus 3:11). Potom tvrdil, že mluví pomalu a že je neschopný (Exodus 4:10-13). Boží odpověď Mojžíši by měla dodat odvahu komukoliv, kdo se cítí méněcenný: "Já budu s Tebou"....
Bůh se nesnažil jednat s Mojžíšovým komplexem méněcennosti, ani nezačal pracovat na jeho "lepším sebe-obrazu". Prostě slíbil svou přítomnost a moc. Ve skutečnosti si vybral toho nejpokornějšího člověka na zemi (Numeri 12:3), aby jej konfrontoval s tím nejmocnějším vládcem svého času a osvobodil svůj lid, aby ne člověk, ale Bůh dostal slávu. A tak může být s

Napísať odpoveď