VÍRA A SVOBODA.
Svoboda myslet sami za sebe, zvážit opatrně veškerou evidenci a udělat si vlastní názor bez jakéhokoliv nátlaku z věnčí je životně důležité pro pravou víru. Jeden z primárních rysů kultu je popření těchto svobod různými triky přemlouvání tak, že se nakonec člen kultu vzdá své svrchovanosti až do bodu, kdy "guru", nebo "prorok" dělá veškeré myšlení za něj. Bohužel, téměř každá církev může - ať už vědomě či ne - vynaložit stejný druh tlaku tak, že se členové raději podřídí skupině, než aby si své konkluse vypracovali vlastním myšlením.
"Je to víra", ptá se John Kalvín "nerozumět ničemu a prostě podřídit své zásady tiše a absolutně církvi?" Kalvín toto odsuzuje a připomíná, že "víra nežije z ignorance, ale z poznání. Být připraven přijmout každý diktát Církve jako pravdu, není cesta ke spáse". (John Calvin, "Institutes of the Christian Religion' 1983). Příliš mnoho z těch, kteří navštěvují kostel se domnívají, že uniknou morální odpovědnosti tím, že nechají kněze či pastory aby za ně mysleli, a že chodit do kostela a souhlasit se vším, co se tam předpisuje - je tak nějak dostane "do víry". Kalvín takovou koncepci odsuzuje a ještě jednou zdůrazňuje: Víra se skládá ze znalosti Boha a Ježíše Krista (Jan 17:3) a ne z úcty k církvi".... Je pravděpodobně mnohem více osob ve velkých kongregacích než si myslíme, kteří byli přemluvení k souhlasu něčeho, čemu nikdy vlastně nevěřili a nevědí, jak se zbavit frašky, která jim otravuje život....
Slaboch, který kompromituje svůj křesťanský standard ve chvíli, kdy počne cítit tlak světa a přátel, možná adoptoval své "Křesťanství" skrze tlak své rodiny nebo okolí. My musíme být nesmírně opatrní abychom "nevyráběli" falešná rozhodnutí na těch, kteří možná plně nerozumí a nejsou ještě připravení na skutečný závazek.. Ježíš sám nám dal příklad odrazoval pouhé nadšení či ústní vyznání svou reakcí na některé, kteří se zdáli být pouze nadšení Ho následovat (Lukáš 9:57-62, 18:18-25).
VIRA A DENNÍ ŽIVOT.
Ve svém otevřeném pohrdání Křesťany pro víru v něco, co se "nedá dokázat", ateista odsuzuje sám sebe. Moderní civilizace se skládá z mnoha výhod, kterých můžeme využít pouze když budeme věřit těm, kteří ví to co my nevíme, a když budeme věřit tomu, čemu ani nerozumíme, a ani si nemůžeme ověřit. Miliony lidí, kteří nestudovali farmacii, polykají denně stamilióny pilulek a prášků v úplné důvěře v přípravu předpisu. A ti, kteří nevědí nic o účetnictví nebo právech, věří a následují rady i když tomu plně nerozumí.
Bylo by opravdu směšné reagovat na diagnózu lékaře ateistickou formulkou "Nevěřím ničemu, co si nemohu sám dokázat". Zřejmě by trvalo nějaký čas, než bychom získali potřebné vědomosti k tomu, abychom porozuměli radu lékaře. Princip ateisty se nedá aplikovat na denní život... Bohužel, existují lidé, kteří chodí do kostela ze společenských nebo rodinných důvodů a říkají něco, čemu vůbec nevěří, protože by bylo pro ně trapné od toho prostě odejít. Jiní tak činí proto, že jsou příliš hrdí, než aby vyslovili pochyby, když každý kolem se zdá tomu věřit. Nevíra má mnoho tváří; často se skrývá za maskou předstírané víry, která po delší době přesvědčí i toho, který tu masku nosí! Ovšem, naše skutečná víra se ukáže v našich životech. Spurgeon to podává asi takto:
"Víra je kořen poslušnosti a to se dá dobře pozorovat v normálním životě... kapitán věří, že kormidelník zavede jeho loď do přístavu, turista věří vůdci, který jej vede přes obtížný průsmyk...když pacient věří lékaři, pečlivě následuje jeho rady, nařízení a předpisy. Víra, která odmítá uposlechnout nařízení Spasitele, je pouhou přetvářkou a nikdy duši nespasí! (Spurgeon).
. Jedna věc je doufat v nebe, když peklo je tou jedinou alternativou, chytat se Křesťanství jako pojištění, které kryje všechny "nepředvídané možnosti" po smrti - v případě že by se Bible nakonec přece jen ukázala pravdivou. Je zcela něco jiného žít správně už teď, jako by jsme skutečně věřili tomu co říkáme a zpíváme. Poslušnost vůči Bohu v denních záležitostech je tím zkušebním kamenem. "Nikdy Písmo nepoznáme, dokud nebudeme ochotni se jím dát změnit".(Boice. "Foundation") Co napsal William Law, někdy před 200 lety, platí i dnes: V zásadě je to nedostatek upřímného úmyslu žít v souladu s modlitbami které se modlí a vírou kterou prohlašují, že taková nesourodá směs hříšné pošetilosti a prohlášené lásky k Ježíši Kristu, mohou plnit životy mnoha z těch, kteří se nazývají Křesťany. Bez poctivého,
37
rozhodného cíle v srdci, by Daniel nikdy nemohl být tím čím byl, a bez upřímného rozhodnutí zapřít sama sebe a následovat Krista, by ranné Křesťanství nikdy nebylo společenstvím svatých a slavných mučedníků. Je to nedostatkem toho základního úmyslu vzdát se Kristu, že dnešní církve jsou otevřeným podvodem prázdného prohlašování té víry, která kdysi hořela jako oheň z nebe na ty, kteří "obrátili svět vzhůru nohami".... 51.
Jak se vytvoří víra, která "obrátí svět vzhůru nohami?" Biblická víra vyrůstá z blízkého, minutu za minutou vztahem k Bohu. Křesťané jsou slabí, říká Boice, protože zapomněli kdo Bůh je a co slíbil těm, kteří Mu věří. Jenom ti, kteří Ho znají, Mu mohou opravdově věřit a uposlechnout Jeho Slovo. Ježíš prohlásil, že věčný život je v "poznání Boha" (Jan 17:3). Stafford poukazuje na skutečnost že je hlavní problém v některých metodách, které jsou dnes nabízené pro dosažení Boha, které mají opačný účinek:
"Moje třetí námitka je, že všechny tyto spirituální důrazy vedou k opačnému směru - namísto na Boha, soustředíme se na člověka. Říkáme si: "Jak bych se mohl zformovat, předělat sebe, svou mysl, víru i svou činnost, abych potkal Boha?"
Bůh se stává silou, do které se "napojíme", středem pro citovou orientaci, obrazem kterým se dá v mysli manipulovat, speciální jedinečný pocit, který uchvátí srdce.
Pozornost, která se obrací k nám, k tomu, co se děje s námi, je nenápadně, ale positivně jiná než taková, která je obrácená přímo k Bohu. A když se soustředíme tímto směrem, mineme mnohem základnější otázku:"Jak Bůh přijde ke mně?". Stafford."Knowing").
POTŘEBA VÍRY.
Když musíme věřit nedokonalým lidem v tom, o čem nemáme ani ponětí - ať už v medicíně, či technologii, jak mnohem rozumnější je přiznání, že víra je nutná jestliže chceme mít užitek z toho, co Bůh ví a co je ochotný pro nás udělat... Není to přece známka inteligence ale pošetilosti když odmítneme štěstí a požehnání, které On nabízí proto. ZE JSME NEBYLI SVĚDKY, KDYŽ STVOŘIL VESMÍR NEBO KDYŽ KRISTUS BYL UKŘIŽOVANÝ A VSTAL Z MRTVÝCH!!! Musíme se rozhodnout na bázi evidence - a té jsou balíky - zdali se Bohu věřit dá.. Potřeba znát Boha a ne znát něco o Něm skrze církev, nemůže být nikdy dost zdůrazněna.
Je zřejmé, že je mnoho toho, co náš nekonečný Bůh chce abychom věděli a zažili o Něm, což nemůže být nikdy plně komunikováno a pochopeno z důvodů našeho omezeného rozumu. Ti, kteří jsou příliš hrdí toto přiznat, nikdy Boha nepoznají, protože Bůh se ukáže pouze víře!!! A pakliže je pošetilé věřit v Boha, potom nevím, jak bych nazval ťv, kteří věří doktorům, účetním, technologům. Na ten nejnižší stupeň "hodnocení" bych postavil ty, kteří prohlašují, že věří v sama sebe!
Jediný Bůh je hoden totální důvěry a poslušnosti - a to je ta skutečná víra. Pakliže Bůh neexistuje, neexistuje ani žádná opravdová víra, a bez schopnosti takovému Bohu věřit, nemůže existovat ani pravá láska! Hledání a touha po lásce a štěstí je univerzální - ale žádná univerzita světa nenabízí diplomy v těchto předmětech, a ani věda vám je nepomůže najít! Naše vlastní zkušenosti v těchto radostech, a jiné mocné pocity nás přesvědčují, že to nejsou přeludy přesto že žádná laboratoř není schopná tyto zaregistrovat a naměřit jejich hodnoty, ale víme že jsou skutečné! Je zřejmé, že věda nám nepomůže v oblasti lásky. Je schopná nám dát "věci a metody", ALE NE TU SPIRITUALITU, KTEROU HLEDÁME! Hledat to konečné uspokojení u Božích tvorů místo u Boha, je jako nechat se pozvat na hostinu pořádanou hlupáky, která jen ten váš spirituální hlad zvětší!!
VÍRA A BOŽÍ LASKÁ.
Vesmír ukazuje za sebe k Bohu, svému Stvořiteli. Výmluvně, všechny zázraky přírody křičí: Plán-Plánovač, Projekt-Projektant, Zákon-Zákonodárce, Stvoření-Stvořitel. My se můžeme odvracet od zdrcující evidence, ale rozum vyžaduje závěr, že Bůh nemá ani počátek ani konec, že stvořil celý vesmír z ničeho, že zná tu nejtajnější myšlenku každé osoby, která na této zemi kdy žila a bude žít, že ví, kde kterákoliv sub-atomická částečka každého atomu kdy byla a kde bude v budoucnosti.
38
Je ovšem mnohem více ohromující když si uvědomíme, že tento nekonečně grandiózní Bůh miluje každého z nás - a to hluboce a osobně. Můžeme si být jistí tím, že Bůh je milující, soucitný a laskavý. Tyto vlastnosti, když se odrazí v člověku - ať už jakkoliv chabě - jsou považované za ty konečné ctnosti, za kvality, které se evolucí vysvětlit nedají!! Ty musí, každopádně poukazovat na kvality Boha, který nás k svému obrazu stvořil. A co více: LÁSKA MUSÍ BÝT TOU HLAVNÍ OSOBNÍ VLASTNOSTÍ BOHA! NEMŮŽE TO BÝT NĚJAKÝ NEÚPROSNÝ KOSMICKÝ ZÁKON ČI PRINCIP JAKO GRAVITACE NEBO ELEKTŘINA - PROTOŽE TAKOVÝ DRUH LÁSKY BY NÁS NIKDY NEUSPOKOJIL!!
My jsme si jistí, že Bůh nemůže být nějakou impersonální První Příčinou. Philip Yancey to řekl velmi dobře: "Bible nám ukazuje jak Boží síla porazila velkého faraóna na kolena a snížila Nebúkadnezara - tak mocného krále - na úroveň zvířat požírajících trávu. Ale také ukazuje neschopnost této síly přinést Bohu to co si přeje: Naší lásku! Když Jeho láska je odmítnuta, dokonce i ten všemohoucí Bůh celého vesmíru se cítí tak nějak jako otec, který ztratil to, co si cenil nejvíc ze všeho, nebo jako kvočna, která bezmocně pozoruje, jak její kuřátka běží přímo do smrtelného nebezpečí.
Když Ho "zkrotíme" a "ochočíme" ve slovech a konceptech, a zařadíme někam podle abecedy, snadno ztratíme sílu toho vášnivého vztahu, který Bůh hledá nade všechno jiné. "Po dvou týdnech jsem přečetl celou Bibli a mám velmi silné přesvědčení, že Bůh nestojí o to abychom Ho analyzovali - ale abychom Ho milovali".(Philip Yancey, "God The Jilted Lover", Christianity Today, May 16 1986).
Není to ani hněv ani touha nás ovládat, ale je to Boží láska, která touží po reakci naší víry. Nemá zájem donutit nás abychom uvěřili v něco, co není pravda. Ti, kteří takové taktiky používají, neslouží Bohu ale vlastním poblouděným zájmům. Víra roste z láskyplného vztahu -věříme tomu, koho milujeme. Pakliže skutečně Boha milujeme, budeme Mu věřit, že nás vede tím nejlépe možným způsobem v našich životech.
Ježíš řekl:"Pakliže mně milujete, budete zachovávat má slova" (Jan 14:23). Ti kteří se prohlašují za Křesťany, ale žijí stále jen pro své zájmy a ne pro Boha, prozrazují nedostatek lásky a víry v denním životě, ať už jakkoliv "věrně" dodržují náboženské předpisy a rituály.
William Law to píše: Kdybyste se pozastavili a zeptali sami sebe, proč ten váš druh Křesťanství se těžko podobá tomu, co znali první Křesťané, vaše vlastní srdce vám řekne že je to tím, že jste vlastně nikdy nezamýšleli žít a umírat tak jako oni.
Měli jste někdy v úmyslu, či v plánu potěšit Boha tím, co děláte a považovali jste to za tu nejšťastnější myšlenku na světě? Potom by jste shledali, že jste neochotní zapřít Krista svým životem právě tak, jako nejste ochotní Ho zapřít vašimi rty. A přidáte-li k tomuto úmyslu ještě víru v Boží sliby, přijdete na to, že žijete v popírání sama sebe právě tak, jako kdysi rybářští apoštolově v jejich době...
VÍRA HLUPÁKU.
Bůh Bible není pouhým lidským výmyslem. Kdyby Bůh skutečně neexistoval, nemohli bychom si Ho vymyslet právě tak jako ti, kteří se narodí, žijí a umírají v totální tmě, by nebyli schopní vymyslet koncept světla!! Ovšem, nesmíme zapomenout že lidé jsou schopní překroutit zprávu, kterou nám Bůh dává. Musíme zůstat otevření a dovolit Bohu aby se nám odhalil - pakliže by se tak rozhodl. Na druhé straně musíme být velice opatrní, abychom naším "zasahováním" do procesu neskončili s uctíváním Boha, kterého jsme si "vytvořili k obrazu svému". Lidské srdce je zrádné a naše představy dovedou obléci naše vzbouřenecké fantazie tak, že vypadají jako božstvo.
Nevíra má opravdu mnoho podob. Jeden způsob, jak se můžeme vyvarovat klamu, který staví člověka na místo Boha (ta ultimátní lež, která je praktikovaná ve Východních náboženských směrech jako na příklad Yoga a nazývá se "sebe-realizace") je poctivě studovat odhalení, které dal Bůh ve svém Slovu. Všechno co On odhaluje v Bibli, se shoduje s veškerou evidencí a s našimi srdci. A přesto v tom stejném čase je takový Bůh mimo hranice našeho chápání. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by být naším Stvořitelem! Všechna evidence žádá, abychom v Něj
39
věřili, abychom udělali ten krok víry, i když naše konečná mysl je ohromená omamující myšlenkou na nekonečno.
Alternativa k existenci Boha je nejenom závratná, ale zcela iracionální! ATEISMUS NENÍ POUZE ZA HRANICÍ ROZUMU, ALE JE OPAKEM RACIONALITY! My víme dobře, že naše slunce neexistuje od nekonečna. Kdyby ano, už by dávno vyhořelo. Jelikož to samé je pravda u kterékoliv hvězdy, vesmír nutně musel mít počátek. Je možné přijmout myšlenku, že život a inteligence povstaly - samy od sebe z neživého, prázdného prostoru? Je možné, že ta neuvěřitelná konstrukce a struktura jedné, jediné buňky - tím méně individuální lidské osobnosti - všech našich myšlenek a emocí, to všechno bylo náhodným produktem vesmírné exploze někdy před 18 miliardami let? To chce víc víry, než je třeba k uvěření v existenci Stvořitele - ale taková víra bude očividně absurdní...
Ateista věří ve svou nedokazatelnou "víru". Ale veškerá evidence ukazuje zcela jiným směrem. Svazky encyklopedií se nezrodily výbuchem v tiskárně. Jak potom vysvětlíme lidský mozek, ten úžasný bionický počítač? A co potom duch, nebo mysl, která ten mozek řídí? Pouhé stroje neuvažují, nemilují, nestarají se. Volání žalmisty mluví pravdu k našim srdcím:"Nebesa prohlašují Boží slávu. (Žalm 19:1)
PRVNÍ KROK VÍRY.
Není divu že Albert Einstein přiznal, že čím více věda o vesmíru objeví, tím více jsme nuceni k závěru, že jeho původ dovede "pochopit jen víra". "Rozum a evidence nás nutí věřit to, o čem víme velice dobře, že to nebudeme nikdy schopní vysvětlit: Že Bůh, který nemá ani začátek ani konec, stvořil tento vesmír z ničeho". Mohlo by také být možné, že takový Bůh je nejenom schopný, ale dychtivý se ukázat těm, kteří Ho hledají? Rozum a evidence ukazují na to také. Stojíme nad hlubinou, vedení za hranice vědecké znalosti pouhých fakt, k ujištění vírou která působí, že jsme ochotní se dobrovolně vzdát pokřivené iluze sebe důležitosti když jsme konfrontováni grandiózností Boha. Spurgeon prohlásil:
Poznání Boha je předmět tak obrovský, že naše myšlenky jsou v jeho úžasnosti ztracené, tak hluboký, že naše pýcha se utopí v jeho nekonečnosti. Jiné věci můžeme pochopit a rvát se s nimi; cítíme v nich druh sebe-uspokojení a pokračujeme v naší cestě s myšlenkou "hle, jak jsem moudrý". Ale když se jedná o poznání Boha, shledáme že všechny olovnice mají krátké šňůry, že ani orel neuvidí jeho výši, otočíme se s povzdechem "narodil jsem se včera a nevím zhola nic". Ale zatím co to mysl ponižuje, zároveň ji to rozšiřuje. Nic tak nezvýší intelekt, nic tak nezvětší celou duši člověka, jako oddané, poctivé a stálé zkoumání Boha".. Spurgeon,"The New Park Street Pulpit". 1975).
Kdyby nebylo Boha, pohled existencialisty bv byl pravdivý: Nic by nedávalo smysl!!! Hodinky, na příklad odvozují svůj smysl od skutečnosti, že je někdo udělal, aby ukazovaly čas. Kdyby nebylo nikoho, kdo by je používal a cenil pro tento účel, ty nejsložitější a nejdokonalejší hodinky by nebyly nic víc, než nesmyslná konglomerace atomů! To stejné by bylo pravdou o člověku, kdyby byl pouze částí neosobního vesmíru, vzniklého slepou náhodou.
Je to pouze ve vztahu k našemu Stvořiteli kdy my, jako lidé máme nějaký význam nebo smysl, a Jeho věčny záměr je za hranicí našeho konečného porozumění. A PROTO TO CHCE VÍRU -SÁM ROZUM TO VYŽADUJE - SNAŽIT SE POZNAT BOHA A ZAČÍT PROZÍVAT TO, CO ON PRO NÁS NAPLÁNOVAL. Opakovaně Bible ujišťuje: Spravedlny bude žít vírou (Habakuk 2:4, Římanům 1:17, Galatským 3:11. Židům 10:38). Ti, kteří si představují, že mohou sledovat, žít život bez Boha, který by dával smysl, potřebují pohlédnout na evidenci, zbavit se "sebezmu" a následovat svědomí a rozum. Po pozorném zkoumání evidence jako právník, Linton došel k radostnému závěru:
Pochybovat není hřích, ale být spokojený v životě pochyb, když Bůh nám dal "mnoho nepochybných důkazů“ aby naše pochyby vyléčil - hřích je..Z mnoha let zkušeností a pozorování, věřím že nejradostnější a nejlépe morálku-stavějící zkušenost je objevení, že důkazy Křesťanství jsou převažující jak ve výhledu tak i ve slibu - že křesťanská víra není něco, čeho se zoufale přidržujete jako záchranného pásu, ale může být výsledkem zkoumání, které dává přesvědčení a stane se potom záchranným pásem dokonalé bezpečnosti. (Linton, "Lawyer").
40
A proto to není "skok do prázdna" ale ten nejvyšší čin rozumu spočívat na slibech Boha, na Jeho charakteru, který se nikdy nemění, na Jeho lásce. Není to také žádná "oběť" ale nevyslovitelné privilegium spolehnout se na Jeho milost a péči s rozhodnutím dělat Jeho vůli jak jen jsme schopní....
Pouze hlupák bude žádat od Boha, aby požehnal jeho plánům. Mnohem lepší je nechat Boha, aby nám odhalil svou vůli a pak jít kam nás vede On. Inspirovaný Bohem Jeremiáš napsal: O Pane, já vím, že cesta člověka není v něm samém; není na člověku, aby řídil své kroky".(10:23).
HRANICE VÉDY.
Spravedlnost a pravda, právě tak jako láska, radost, krása a všechny ty nádherné životní zkušenosti jsou za schopností vědy takové vysvětlit. Jak často zadržíme dech nad krásou západu slunce nebo nad pohledem milovaných očí. To nejprostější dítě se může radovat ze zkušeností, které dává náš vesmír, který je tak nádherný že přemůže ten nejdokonalejší mozek pocity zázračná. Marně vzhlížíme k vědě, aby potvrdila či vyvrátila skutečnost těchto pocitů. A tak je to se vším v životě co se nás hluboce dotýká: To, co naše srdce zná jako skutečnost, náš intelekt není schopen vysvětlit. Jak Blaise Pascal píše v "Les Penses": Srdce má důvody, které rozum nepochopí" (pozn. Je to slovní hříčka: "The heart has its reasons that reason cannot explain").
Kromě toho: Kdyby věda někdy uspěla ve vysvětlení a přemodelování člověka - zničila by ho! Kdyby člověk, pomocí vědy a technologie získal kontrolu nad Božím vesmírem a stal se pánem vlastního osudu, potom nejenom Bůh by byl mrtvý, ale člověk také!
Ve své knize "The Abolition of Man " C.S.Lewis píše: Pro starodávné mudrce bylo hlavním problémem přizpůsobit lidské srdce realitě Boha...Pro magii a vědu je problémem, jak přizpůsobit skutečnost přáním lidí...Nedomnívám se, že tito manipulátoři by byli špatní lidé.Spíše se mi zdá, že to nejsou vůbec lidé. Oni jsou, chcete-li "lidé", kteří se zasvětili úkolu rozhodování toho, co "lidstvo" bude znamenat. Pro takové lidi "dobré" a "špatné" jsou pojmy bez významu. Poslední výboj se ukázal být zrušením člověka....
Pavilon OSN, v roce 1986 Expo ve Vancouveru byl právě obrazem této pošetilosti. Poukazoval na problémy ohroženého ekologického zhroucení a atomové války. Potom si stěžoval na skutečnost, že "vesmírná loď Země" nepřišla s "návodem k upotřebení". Takový manuál zařizuje návrhář a výrobce aby pomáhal při správném použití pro zamýšlený účel. A to je to, co Bible jedinečně tvrdí že je, a ti, kteří popírají existenci Stvořitele musí navěky oželit neexistenci "návodu k upotřebení".
Ani věda, ve svém nejlepším, není schopná vysvětlit účel lidské existence. Může udělat analýzu fyzického vesmíru a může si povšimnout jeho kouzelné projekce, ale není schopná nám dát konečné odpovědi potřebné pro lidskou žízeň. David dobře věděl, kde tato žízeň může být uhašena:
"Ó Bože, Ty jsi můj Bůh: budu Tě hledat brzy. Má duše po Tobě žizní, mé tělo po Tobě touží, ve vyprahlé a žíznivé zemi, kde není voda. Protože Tvá laskavost je lepší než má má ústa Tě budou chválit. Budu Ti žehnat zatím co žiji. zdvihnu ruce ve tvém jménu".. Žalm 63:1,3,4.
ŽÍZEŇ PO BOHU.
Naše nejhlubší emoce nám říkají, že jsme byli stvoření pro Boha - a že se stalo něco hrozného v našem vztahu. A právě pro tuto roztržku mezi námi a Bohem, všechno ostatní je tak nějak mimo, také. Ať už jsou naše zkušenosti s láskou, radostí nebo s mírem jakékoliv, cítíme, že to jsou jenom stíny něčeho nekonečně vyššího, od čeho isme byli oddělení a po čem toužíme právě tak, jako pisatel žalmů. On žíznil po Bohu, jako jelen po vodě z potoka. (Žalm 42:1). Je to tak, jak Hugh Black to řekl tak daleko v minulosti:
Dříve nebo později objevíme, že ani ta nejdokonalejší láska nemůže plně uspokojit srdce člověka. Veškeré mezilidské vztahy - ať jsou jakkoliv požehnané a vstřícné, musí nutně být částečné, rozkouskované. Osamělost života ve svém konečném problému je taková jaká je, protože isme byli stvoření pro mnohem wš§í a dokonalejší přátelství. Je to jen v tom
41
nejsoukromějším svatostánku, nepřístupnéhu komukoliv jinému, kde se s námi Bůh setkává. Jsme hnáni k Bohu potřebou našeho srdce...(Hugh Black, "Friendship", 1907).
Pakliže Bůh opravdu existuje, jak naše srdce i hlavy nám říkají, povězte mi, kdo by Ho nechtěl poznat? To blízké "znání" musí být přece touhou každého Křesťana. A protože Bůh je nekonečný, přátelství a "bytí" s Ním nabízí také nekonečnou hloubku a trvání. Dovede si někdo představit nebe s větší radostí, než je nekončící hluboké odhalení Boha a Jeho lásky v těsném spojení? Bůh chce začít tento proces už nyní a slíbil: "Budete mne hledat a naleznete mně, hledáte-li celým srdcem"... Jeremiáš 29:13.
Láska, radost a věčné přátelství, po kterých tak toužíme, a všechna tajemství vesmíru, která lidský intelekt hledá, jsou všechny skryté v srdci Stvořitele - a nic jiného člověka neuspokojí! Bez jakekoliv pochyby: Tato všechny srdce se musí setkat, aby stvoření dosáhlo naplnění a člověk svého osudu.
Opětné to byl Hugh Black, kdo to tak nádherně vyjádřil: "člověku byl implantovaný instinkt a potřel i, které jej činí neuspokojeným, dokud nenajde uspokojení v Bohu, protože bez Boha je život oloupený o svou slávu a smysl toho života... A tak lidské srdce vždy toužilo po přátelském vztahu, který je hlubší a déle trvající, než je možné mezi lidmi - neporušené změnou, neohrožené smrtí, nezlomené strachem, nezakalené pochybami.
ZA HRANICI VĚDY. Těm, kteří navštívili OSN pavilon na EXPO 86, byl nabídnutý film. Při výzvě za světový mír, film se táže: "Proč musí být dobré a zlé, správné a špatné, "my" a "oni?" Když jste potom vycházeli z divadla uviděli jste veliký nápis "Za všeobecné dobro". Je ironické, že ti, kteří trvají na absolutně žádných "absolutech", nemohou žít standardem žádného standardu. Jako každé falešné náboženství má také kněze, kteří si vezmou za úkol (potom co popřeli "dobré" nebo "zlé"), vnutit zbytku to, co je podle nich "pro obecné dobro".
Slepá egomanie odmítá vidět co působí a opakuje její vlastní problémy. Naplnění nejhlubších tužeb a následná radost a uspokojení přijde pouze když dovolíme Stvořiteli, který tyto kapacity v nás vybudoval, aby držel kormidlo našich životů. A pakliže máme Boha poznat, a prožít tu lásku, radost a věčnost v poznávání Jeho - musíme udělat ten první krok víry. Naše srdce svědčí k biblickému prohlášení:
"Bez víry je nemožné se Bohu zalíbit: ten. kdo k Bohu přichází, musí věřit že On existuje a že odměňuje ty. kteří Ho hledají.. " Židům 11:6.
Pravá víra a pravá věda si nesoupeří, ale každá jedná v jiné sféře. Oblast víry je ta, ve které věda nemůže ani ověřit a ani popřít!! Míchat víru s vědou by znamenalo zničit obě..To je tím velikým omylem Christian Science a křesťanské psychologie. Obě předstírají být "vědou mysli". A jak jsme viděli, Positive Confession se svým opíráním se o "zákony prosperity" je pouze jiná forma toho stejného omylu. Lidská mysl není fyzická realita, ale reflekce Bohy, k jehož obrazu jsme stvořeni! Tento obraz je dnes zatemněný a deformovaný hříchem, ale ti, kteří otevřou svá srdce aby přijmuli Ježíše Krista - ti obdrží "mysl Krista" (l Korint. 2:16).
Tajemství křesťanského života nespočívá v boji za dokonalost ani vlastní sílou aplikování určitých morálních principů, ale v dovolení Kristu.aby se skrze nás vyjádřil!!
Ten Bůh, který nás stvořil, žije mimo dosah vědeckých zákonů. A proto lidská osobnost a zkušenost, která přichází od Boha a ne z přírody, vždy bude vzdorovat vědecké analýze. Není proto divu, že psychoterapie, která předstírá "vědecké" metody, dopadla tak mizerně! Žádná lidská bytost nemá sama od sebe a ze sebe tu moc, aby definovala - tím méně diktovala druhým - co je a co není správné chování! Pouze Bůh může ustavit takové standardy - a jestliže Bůh není, moralita neexistuje! Tím je, proč "vědecké" standardy psychologie na "normální" chování jsou libovolné, svévolné, nestálé, proměnlivé a nevyhnutelně postrádající morálku!
Ta skutečnost, že máme koncepty jako spravedlnost a pravdy, že rozeznáváme správné a nesprávné, je dostatečný důkaz toho, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Lidské morální svědomí poukazuje k rozměru či sféře za hranicí rozumového pochopení pro který nás Bůh stvořil. Toto je říše víry, víry mimo dosah výsměchu skeptiků, protože její existence je za hranicí těch "nejinteligentnějších argumentů potvrzení či popření.
42
Z toho důvodu A.W.Tozer napsal: "Moderní volání po tom, aby věda podpořila Křesťanství, nepomůže dokázat pravdu křesťanské víry, ale dokazuje hlodající nejistotu v srdcích těch, kteří se obracejí k vědě, aby dodali respekt jejich víře".(A.W.Tozer," Of God and Měn").
LASKÁ PŘESAHUJE VEDU.
Ve svém úžasném plánu pro ty, které stvořil k vlastní podobě, Bůh vložil do člověka schopnost víry, naděje a lásky. Lidstvo všude uznává tyto jako samou podstatu lidství a jejich nedostatek považuje za zmenšení kvalit, které nazýváme lidské. Tyto vznešené rysy nás oddělují od zvířat -smysl pro účel, pocit soucítění, respekt pro pravdu, rozpoznávání správného a nesprávného, ocenění hudby a umění..
Kdyby se všechno ne konec dalo vysvětlit vědeckou frazeologií, láska sama by byla přirozeným procesem řízeným vědecky vysvětlitelným') zákony a tak by neměla větší význam či důležitost, než zívnutí či průjem. A přesto humanisté, ve svém odmítnutí Boha a uctíváním vědy, ignorují očividné důkazy a namísto toho hledají dále utopii, která by se dala vědecky naplánovat...Behaviorista B.F.Skinner napsal knihu "Walden Two", kde hrdina Frazier, (který za Skinnera hovoří), prohlašuje toto náboženské dogma humanismu:
"Jedna skutečnost, kterou bych chtěl volat ze všech střech a věží je tí»fo: Dobrý život na nás čeká... Už v tomto okamžiku máme veškerou potřebnou techniku - jak materiální, tak i psychologickou, abychom vytvořili plný a uspokojivý život pro každého"...
Na štěstí je tento sen klamná představa, která je založená na falešném předpoklady. Navzdory velikým úspěchům pokusy vědy zasahovat do přírody, nás přivedly až na pokraj ekologické katastrofy. A jak lidská kontrola roste, problém se zhoršuje. Jak mnohem hrůznější ta katastrofa je, když se věda pokouší "fušovat" do duše a ducha, do mysli a emocí člověka! Věda ještě nebyla schopná duplikovat květinu nebo alespoň stéblo trávy - tím méně lidský mozek! Představují si snad, že někdv v budoucnosti, nějaká budoucí věda získá schopnost "vylepšit" Boží stvoření? Marná naděje! Ale i kdyby věda skutečně jednou vytvořila supermana, byl by to pouze výtvor vědy. Může být někdo tak hloupý, aby se domníval že by to bylo "vylepšení" v porovnání k tvorům Božím??
C.S.Lewis tuto pošetilost vysvětlil takto: Kdyby člověk skutečně získal - eugenikou a vědeckou výchovou - moc "udělat si své potomky podle libosti, všichni lidé, kteří se potom narodí, jsou "pacienti" této moci... Lidské dobývání Přírody... pakliže by se plány některých vědeckých "návrhářů" uskutečnily, znamenalo by to vládu "léku nad lékařem" ... svět post-humanistické éry který, téměř všichni lidé, ve všech národech se snaží vyprodukovat".. (C.S.Lewis, "The Abolition of Man").
Dokonce i náboženství se může stát pokusem o zasahování do Božího vesmíru. Modlitba je často náboženská technika, zabalena do zbožné řeči ve snaze "to udělat podle sebe". A kdyby náboženská věda byla schopná obdržet odpovědi na své modlitby a zajistit tak kontrolu nad vlastním osudem pomocí zákonů, KTERÉ I BŮH MUSÍ POSLOUCHAT, potom bychom získali vrcholnou moc, a tím také vrcholnou zkázu. Tím že podřídíme Boha kosmickým zákonům, "Náboženská Věda" nebo "Positive Confession" Ho zredukují na neosobní sílu a Jeho Lásku na neúprosný kosmický proces! Tím potom, to co nazývá C.S.Lewis "zrušení" člověka (abolition), se jen rozšíří na "zrušení" Boha.... Stal se pouze loutkou v našich nikách. TOTO NENÍ VÍRA V BOHA, ALE HRANÍ SI NA BOHA !!!!
OVOCE DUCHA.
Bible významně prohlašuje, že "láska, radost, mír, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, pokora a sebeovládání jsou ovocem Božího Ducha". Ti, kterým tyto vlastnosti chybí, nejenom že mají pocit prázdna, ale také pocit viny. Proč viny? To může, nevyhnutelně být pouze následek oddělení od Boha, který nás stvořil pro něco, o čem všichni víme že bychom měli mít, ale co, jak cítíme podivně v našich životech schází..
Bible učí, že hřích způsobil že jsme velmi daleko od odrážení Boží slávy, k čemu jsme byli předurčení... My všichni isme vzbouřenci a víme to! Jsme rozhodnutí donutit život aby "fungoval" ať už náboženskými nebo vědeckými principy, které jako malí bohové můžeme
43
používat pro naše vlastní blaho. Jak ubohým cílem je pokus vyvinout víru, aby jsme získali moc!
Oswald Chambers varuje: My máme tendenci k představě že když nám něco přikazuje a my Ho poslechneme, povede nás k velikému úspěchu. Nesmíme si nikdy myslet, že naše sny o úspěchu jsou Božím cílem pro náš života na zemi - je zcela možné, že On má v úmyslu pravý opak! Jeho účelem je abych se plně spolehl na Něj a Jeho moc teď. ... když si potom uvědomíme, že poslušnost je tím koncem, potom každý okamžik je drahocenný. (Chambers, "Utmost").
Víra má mnohem cennější objekt, než získání moci a osobního úspěchu nebo i provádění velikých věcí pro Boha. Petr psal o "zkoušce víry", která je "vzácnější než zlato". Taková chválí a ctí Boha a podřizuje se Jeho svaté vůli navzdory vězení i smrti a tím přináší věčnou "chválu, čest a slávu" Bohu.(l Petr 1:7). Pravá víra otevírá dveře světu, jinak n- viditelnému a nepoznatelnému světu Božího království a Jeho vládě v našich srdcích a nad našL.ii životy. Víra vidí Boha kým On skutečně je, klaní se Jeho majestátu, podřizuje se Jeho účc'u mění nás v nástroj Jeho svaté vůle.
Je to opět Chambers, kdo nás upozorňuje: Pakliže věříme v Ježíše, není to co získáme, ale to, co skrze nás Kristus udělá pro druhé, se počítá.. Není to v tom, že z nás udělá nádherně kulaté vinné hrozny, ale že z nás vymačká sladkost... Spirituálně nemůžeme měřit naše životy podle úspěchu, ale podle toho co Bůh nechá skrze nás protéct - a to my už vůbec měřit nedovedeme!
Ovoce Ducha nepřichází skrze skutky, ale skrze víru. Ne snahou dát to všechno dohromady poslušností zákonů, nebo pečlivou aplikací určitých principů ale skrze naše vzdání se tomu, co On chce udělat v našich srdcích. A je to zase jen víra, která spojí člověka s Bohem a otevře jeho srdci vesmír skutečností, které konečná mysl nikdy nepochopí... Charles Swindall nás vrací zpět k jedné vášni, kterou bychom měli mít:
Jsem přesvědčený - víc než kdy jindy - že hlavním účelem života není poznat sebe, ale poznat Boha. Vlastně, ve skutečnosti, dokud není hlavním objektem hledání Bůh, všechny ostatní cesty jsou slepé uličky... Nikdy nefungují, Nikdy neuspokojí. Nikdy neskončí v naplnění. Nikdy pro nás neudělají to, co od nich očekáváme..(Charles Swindall, "Growing").
VIRA NENÍ NAIVITA!
Bible nedebatuje o existenci Boha. Vychází z předpokladu, že všichni lidé - ať už to přiznají nebo ne, vědí to co je zcela evidentní: "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi". Kromě toho Písmo tvrdí, že ti, kteří popřou Boží existenci, nebo uctívají bohy falešné, odmítli s plným vědomím to, co je zdravému rozumu a svědomí jasné - a tak jsou bez jakékoliv omluvy pro jejich vzpouru:
"..Jeho neviditelné vlastnosti jsou jasně poznatelné z toho, co je stvořené a to Jeho věčná moc a Božství; takže nemají omluvu - neboť i když poznali Boha, neoslovili Ho jako Boha, ani neprojevili vděčnost. Jejich myšlení je zavedlo do marnivosti, jejich pošetilá srdce se zatemnila. Prohlásili se za moudré a stali se z nich hlupáci.... Proto je Bůh vydal v moc nečistým vášním ... Římanům 1:20-22, 26.
Přes všechny ty převážné důvody pro důvěru a poslušnost vůči Bohu, život víry není nic lehkého. Po cestě stojí mnoho milníků pochyb. Pavel vyzval Timotea aby "bojoval dobrý boj víry" 1.6:12. Pochyby vznikají většinou ve chvíli, kdy se pokoušíme přemluvit Boha, aby požehnal našim plánům, místo abychom se podřídili Jeho vůli.. Když nejsme podřízeni Jeho vůli, potom vnímáme "víru" jako něco, co nám získává odpověď na naše modlitby. Pokus získat takovýto druh "víry" může způsobit věření v něco, co není pravda. Nic není víc destruktivní pro pravou víru, než pokus vytvořit mentální atmosféru "věření".
Pakliže půjdeme, ať už úmyslně či nevědomky za Boha, Jeho Slovo a evidenci kterou pro nás připravil, budeme plní pochyb. To je Jeho způsob, jak nás dostat zpět na správnou cestu. Ten běžný omyl, do kterého se Křesťané v tomto bodu dostanou je "rozhodnutí věřit" skrze nějaké "metody" jako "positive/possibility thinking", "positive confession", "visualizace" a podobné. Místo toho člověk si potřebuje uvědomit KOMU VĚŘÍ a PROČ. Tam leží cely ten problém! Chceme od Boha aby požehnal našim plánům, nebo Ho opravdu necháme, aby skrze nás vykonal svou vůli?
44
Bohužel to, co se považuje za víru mezi "nábožníky" a i někdy mezi těmi kteří se nazývají Křesťany, je přesně to, co kritizuje skeptik: naivní lehkověrnost zrozená ze sobeckých motivů a obhajovaná pýchou. Slepé fanatické přidržování se náboženských dogmat a tvrdohlavé odmítání jasného učení Bible je často považované za věrnost Bohu. Toto je jedna z nejsvádivějších a zároveň smrtelných forem nevíry! Ateismus a agnosticismus jsou pouze dvě z mnoha forem, jak nevěřit v Boha. Všechny ostatní jsou falešné formy "víry". Naivita je jedna z tváří nevíry...
Prohlášená, vyznaná "víra" je většinou nepoctivá výmluva pro lpění na předsudcích a často slouží jako rozumový důvod pro odmítnutí pravdy v náboženském pokusu splnit vlastní touhy místo poklonem' se Boží vůli. Agnosticismus je otevřené přiznání pochyb - ale nevíra, ve své nejzoufalejší masce se vydává za "víru". A to je pseudo-Křesťanství kvůli kterému mnoho lidé opouští církve. Ať už tak, či jinak - tito lidé byli oloupeni o všechno, co pro ně Bůh opravdu chce...
POPULÁRNÍ NEPOCHOPENÍ VÍRY.
Jak svět, tak i náboženské oblasti jsou zaplaveny falešnými sice, ale široce uznávanými koncepty, které reprezentují padělky pravé víry. Ty běžná přirovnání jako: "víra v židli", nebo "víra v letadlo" jsou nejenom nedostatečné, ale také zavádějící. Jeden předpokládá, že ho židle udrží, protože tak židle většinou dělají. Ale jsou případy kdy se židle rozpadnou; i když se to občas stane, sotva to změní všeobecný pohled na židle. Co se létání týče, každý z nás ví, že i to nejlepší letadlo s tím nejlepším pilotem stále představuje při nejmenším kalkulované riziko. Pasažéři, kteří věří v Boha, prosí Jeho za ochranu při létání, protože nikdo přece nemá pravou víru v letadla! Víra, nikdy letadlo ve vzduchu neudrží. Ale kdyby selhal Bůh - i jen jednou -Jeho prohlášení a sliby by byly NAVŽDY nulifikované!!!!
Mnoho dobře zamýšlejících lidí srovnává víru v Boha s všeobecnou vírou a představují si, že výsledky, které víra produkuje, jsou vlastně "placebo-efekt", který "vylučuje ozdravující faktor" do mozku a podvědomé síly potom léčí tělo... Tato teorie se zdá fungovat - do jisté míry - pro miliony lidí. Vidíme mnoho skupin "sebe-pomoci, jako Alcoholics Anonymous a jiné, které učí že vše, co jeden potřebuje je věřit ve "vyšší moc" jako Buddha, Ježíš, "Síla" z filmu Star Wars - či v cokoliv, co je vám nejbližší. Toto jsou taková "širokomyslná kosmická placeba" ("Bůh, jak vy jste si Ho vytvořili") a další různé náboženské mýty jsou důležité pouze jako prostředky k vyvolání "reakce placeba". Víra, údajně uvolní sílu, která je kontrolovaná positivním či negativním myšlením subjektu..
Ovšem navrhnout že uvěřit v nějakou imaginární "vyšší moc" nebo "Boha, jak Ho vidíte vy" je vše, co je třeba, je totéž jako prohlásit, že k úspěšnému manželství stačí uvěřit v existenci druhého pohlaví! Je to úzkoprsy, dogmatický fundamentalismus když jeden chce poznat svého manžela či manželku osobně? Je fanatismus chtít definitivní manželství, obchod, či přátelství s určitou osobou? A máme snad očekávat méně v našem vztahu k Bohu? Ježíš řekl, že "život věčný je v poznání jediného pravého Boha, skrze Jeho Syna".
NEVÍRA MÁ MNOHO TVÁŘÍ.
Ve své populární knize "Seeds of Greatness" vědec behaviorista a populární křesťanský motivační řečník Denis Waitley nazývá víru "positivní i negativní silou". Jeho recept na zesílení víry je: "Neběhejte s plačkami, které volají °konec světa se blíží0... "nafetujte" se sami sebou!... mluvte positivně stále! V jeho celé kapitole na "víru" Waitley se ani jednou nezmíní o Bohu nebo ani nenaznačí, že víra znamená věřit v Boha a poslechnout Ho. Jeho seznam "Otázky na vaší víru" zahrnují:Jste šťastný?...považují vás druzí za optimistu?"...
Bohužel, světské motivační koncepty byly omylem spojovány s vírou a zatažené do církví. Ve svém klasickém a biblickém smyslu slova, víra musí mít objekt! Člověk může mít víru pouze "v něco, či někoho" a pravá víra může být jen a jen v Boha, protože jediný On je hoden kompletní důvěry a poslušností. Víra, která má svůj objekt v nějaké nedefinované "vyšší síle" nahradila pravého Boha náhražkou a tím je nejpodvodnější formou ateismu.
45
W.H.Griffith Thomas, teolog a velmi uznávaný kazatel a učitel Bible z počátku tohoto století řekl toto:
Víra může být analyzovaná jako: a) odmítnutí sama sebe; b) spolehnutí se na Boha. Tato dva pohledy shrnují obsah "víry". Víra znamená konec spoléhání se na sebe a počátek spoléhání se na někoho druhého. (Thomas, "Romans").
Víra přece není ani "positivní", nebo "negativní" síla, ani takovou sílu neprodukuje. Víra prostě otevírá osobu k tomu, co je nabídnuté objektem, na který víra je soustředěná. Důležité je, co a v koho jeden věří. Bible není nijak mlhavá, co se subjektu víry týče. Víra je vždy v Boha a nevyhnutelně vede k poslušnosti k Bohu a Jeho Slovu. Cokoliv jiného je nevíra - ať už lidé protestují jakkoliv hlasitě. Ovšem, nevíra má mnoho tváří...
MENTALITA "ZNAMENÍ A ZÁZRAKU".
Nadměrný důraz na hojení a zázraky dal vznik jedné klamné iluzi našich dob, že "většina skeptiků (i když ne všichni), budou přesvědčeni, když uvidí pravé zázraky. To ale není pravda! Je velikým omylem se domnívat, že Boží pravdě se nedostává přesvědčivá síla, kterou mohou dodat pouze zázraky. Nedostaek víry je nevíra, která se odvozuje od základní vzpoury člověka proti Bohu - a nemůže být automaticky vytvořená zázrakem! Rebel, který je přesvědčený o Boží zázračné moci zůstává rebelem, dokud se nepodrobí Kristu. Až to té doby, i když možná jako Křesťan vypadá, jeho základním zájmem zůstane "Já" a jeho motivem bude úmysl použít Boží síly k vlastnímu prospěchu...
Nikdo neviděl tolik zázraků, jako národ Israel, když byli vedeni Mojžíšem a Áronem z Egypta -a přesto tato generace se neustále bouřila proti Bohu a Jeho Slovu. Rudé moře se otevřelo před nimi, jak Mojžíš vztáhl hůl nad vody. Potom vody utopily všechny nepřátele za nimi. Byli vedení sloupem ohně a oblakem, který doslova jim ukazoval kde a kdy mají pochodovat. Slyšeli mluvit Boha ze Sinaje, mezi plameny a kouřem, který zakrýval vrchol hory. Voda tekla zázračně ze skály, aby uhasila jejich žízeň a mana nadpřirozeně kondenzovaná z rosy každé ráno, je živila. Za 40 let putování po poušti, boty se jim nerozedraly, ani oděv se nerozpadnul.
Přes to všechno, Israelité, kteří viděli denně "znamení a zázraky" mnohem dramatičtější a přesvědčující, vystupují ze stránek Bible jako klasický příklad nevíry a rebelie. Bůh o nich řekl: "Celý den jsem vztahoval ruce ke vzpurnému a neposlušnému národu".. Římanům 10:21.
O Mojžíšovi, který vedl Israel z Egypta Bible píše: "Nikdy už nevyvstal v Israeli prorok jako Mojžíš, který stál před Bohem tváří tvář"...Deuteronomy 34:10. Od té doby žádný prorok, vyjma Krista byl tak mocně požit aby ukázal Boží zázračnou sílu, a přesto Israel si stále stěžoval a bouřil se proti tomu unikátnímu muži Boha. Pentateuch, Pět Mojžíšových knih končí deklarací o tom, v čem Mojžíš vynikal: Ve všech znameních a zázracích, které Bůh ho poslal vykonat v egyptské zemi faraónovi, a všem jeho služebníkům a celé jeho zemi, se všemi skutky mocné ruky, které vyvolaly strach, konal Mojžíš před celým Israelem "..
Přesto Bible právě tak jasně učí, že zázraky nejsou nutně znakem pravého proroka od Boha. Výzva k Israeli aby se obrátil pro přijetí Mesiáše nebyla doprovázená žádnými zázraky vůbec a přesto Jan Křtitel, vybraný Bohem, přišel v duchu a moci Eliáše, aby připravil lidi na Mesiáše. A tak vidíme jednu skutečnost: přestože Bůh učinil mnoho zázraků skrze Eliáše, zázraky nebyly hlavní částí "ducha a moci", které charakterizovaly jeho službu.
Je nám řečeno, že Jan Křtitel nekonal zázraky (Jan 10:41).A přesto o něm Ježíš říká: Mezi těmi, kteří se narodili ze ženy, není většího proroka než je Jan Křtitel" .. Lukáš 7:28. Takové prohlášení dává zcela jiný pohled na zázraky, než který podávají charismatičtí vůdci dneška... S Kristem to bylo zcela opačné. Není třeba mluvit o všech těch zázracích, které Ježíš vykonal -_a přesto tyto nepřesvědčily Židy o tom, že jim říká pravdu. Vlastně ve skutečnosti tyto přesvědčivé zázraky spíše zatvrdily jejich srdce, a udělaly je ještě více rozhodnuté Ježíše zabít. Na rozdíl od dnešních "hojitelů" kterým se prokáží podvody, náboženští vůdci chtěli Ježíše zabít, právě proto, že jeho zázraky byly pravé....
Veleknězi a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohé zázraky... " Od toho dne se smluvili, že Ho zabijí... Jan 11:47, 53.
BIBLICKÝ POHLED NA ZÁZRAKY.
46
Zatím co je pravdou, že pravé zázraky pomohly některým lidem uvěřit, pravá víra je záležitostí srdce, ne hlavy!... Podřízení se Bohu je problém morální, ne intelektuální, "..démoni věří a třesou se strachy" Jakub 2:19, a přesto zůstávají ve vzpouře... K víře v Boha nikdo nepotřebuje zázraky: Svědomí a svědectví stvoření přesvědčilo mnohého ateistu! Vše co potřebujeme je uvědomění si, že nás Bůh miluje a že Jeho cesta je tou nejlepší. Jeden z dnešních "hojitelů vírou" píše, že máme "božské" právo se zeptat: "Pane, co je v tom pro mně?" Na rozdíl od toho, Chambers cituje Jeremiáše 45:5: "Hledáš velké věci pro sebe? Nehledej".. Chambers poznamenává: Není nic jednoduššího dostat se do správného poměru s Bohem - pokud to je Bůh, kterého hledáš, ale ne věci, které od Něj čekáš...
Žádný zázrak, jakkoliv veliký a přesvědčivý nemůže přinutit nikoho aby miloval Boha a podřídil se Jeho vůli. Bylo to proto, že Ježíš konal zázraky kdy "Ho dav chtěl donutit, aby se stal králem. Ti lidé neměli v úmyslu se Mu podřídit. Všechno co chtěli byla "figurka" krále, který by vyhnal Římany, hojil je když budou nemocní, krmil je, když by byli hladoví. Tento stejný postoj je podporovaný učiteli víry, když žádají o příspěvky a slibují stonásobek od Boha zpět..
Nepochybně tam bylo dost lidí, kteří volali později "Ukřižuj, ukřižuj!" Nechali se od Něj hojit a krmit - jenom nesouhlasili s Jeho pohledem na hřích a lékem na tento problém. Jeden by očekával nevíru od ateistů nebo agnostiků, ale ne od Křesťanů. Rozsah, ve kterém ti, kteří se upřímně nazývají věřícími, praktikují nevíru ve jménu víry a ve jménu Boha je zneklidňující. Odmaskovali jsme některé tváře nevíry - ale je jich mnohem více. Jedna z nich je tak svůdná tak atraktivní, že její maska musí být strhnuta, jestliže má být vůbec nějaká naděje pro návrat církví k biblickému Křesťanství....
Nádherné není snadné.
Tento poklad však máme v hliněných nádobách (tělech), aby bylo vidět že tato úžasná moc není z nás ale z Boha. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme v úzkých: jsme bezradní, ale v koncích nejsme. Jsme pronásledovaní ale ne opuštění, jsme sražení na zem, ale neporazeni. Stále máme v sobě umírání Pána Ježíše, aby Jeho život byl vidět v našich tělech. 2 Korint 4:7-10.
Poznali jsme, že ať už je jeden Křesťanem nebo ateistou, výhody moderní vědy a technologie je možné obdržet pouze skrze důvěru v jiné lidi, kteří mají speciální vědomosti, kterým nerozumíme - a ani si je nemůžeme pro sebe prokázat. Není nic špatného v tom, když se Křesťan poradí s buddhistickým lékařem, muslimským právníkem, pakliže není po ruce Křesťan známý těchto oborů. Právě tak je tomu se zákony aerodynamiky, fyziky či chemie - ty fungují pro každého stejně.
Ovšem, ve spirituálních záležitostech se Křesťan nikdy nesmí obrátit ke druhému náboženství! Člověk by předpokládal, že rozdíl mezi fyzickým a duchovním, mezi Křesťanstvím a jiným náboženstvím bude snadno viditelný. Tak tomu ovšem vždy není. Fyzický mozek není totéž jako nefyzická mysl ale tyto jsou často nerozlišovány, protože jsou tak těsně spojené. Medicína jedná jak s mozkem, tak i myslí (mnoho zdánlivě fyzických nemocí je psychosomatických) a tak dobrý lékař se snaží povzbudit pacientova ducha. Šalamoun kdysi řekl: "Radostné srdce působí jako lék", Přísloví 17:22. Je pravdou, že nervy, žlázy a zažívání pracují lépe a všeobecný zdravotní stav prospívá, pakliže je člověk šťastný. Ovšem, na druhé straně jsme poznali, že Křesťan musí být opatrný, aby nezaměnil "positivní mentální postoj" za víru v Boha.
Emoční problémy, jako deprese, mohou být výsledkem jak fyzických, tak spirituálních problémů - nebo obou. Zde opět, je třeba opatrnosti. Přestože jsou těsně spojené k tělu, mysl a emoce zahrnují duši a ducha. Tyto tři: mysl, duše, duch jsou tak těsně spojené, že pro všechny praktické účely: jednáte-li s jedním, zahrnuje to všechny tři. Psychologie tvrdí, že nejedná pouze s myslí, ale také s "psýché", což je řecký název pro duši, a to nás už zavádí do oblasti ducha. Je potom jasně vidět, jak psychologie může otevřít dveře náboženskému konání, které je vůči Křesťanství nepřátelské. Toto není vždy rozeznáno a proto může být z nevědomosti, přijaté jako "křesťanská psychologie".
NĚKTERÁ INHERENTNÍ NEBEZPEČÍ.
47
Bylo by směšné hovořit o křesťanské chemii nebo medicíně, a přesto termín "křesťanská psychologie" je běžně přijímaná. Proč? Nabízí se dojem, že psychologie - zcela legitimně - jedná ve stejných oblastech jako Bible, a může být proto spojená s Křesťanstvím - něco, co žádná jiná profese netvrdí. V jedné ze svých populárních knih, známý televizní pastor píše o tom, jak navštívil Světový Psychiatrický Kongres v Madridu v 1967 a popisuje, jak byl nadšený, když všichni mluvčí hovořili o víře, naději, lásce. "Byl jsem vzrušený, samozřejmě", (Schuller, "Šelf Esteem") píše, jako by snad tato slova potvrzovala Bibli.
Později v té stejné knize píše: "Dlouho existovalo široké napětí mezi psychology a teology. Obě strany by se měly věnovat hojení lidského ducha. Obě se mohou a také musí, učit se jedna od druhé..Co potřebujeme je teologickou restrukturua, která spojí vědeckou a spirituální pravdu ve vztahu k lidským bytostem"„
Podtitulek této knihy poukazuje na "Novou Reformaci" a základ této "reformace", je velmi jasně vidět. Psychologie zde je považovaná za něco, co jedná s duchem a proto je postavena na stejnou rovinu s křesťanskou teologií. Naznačuje se "spojení" mezi nimi - ovšem ta zmíněná "restruktura" se týká pochopitelně teologie! Jeden má pocit zmatku, když vidí, že křesťanský vůdce tvrdí, že křesťanská psychologie nutně potřebuje restrukturu teologie a potom to doporučí jako základ pro "Novou Reformaci". Nebezpečí takového myšlení je zřejmé!
Už jsme si dokázali, že věda nemůže jednat s duchem, protože tento je nefvzicky. Každý systém, který se pokouší jednat ve spirituální oblasti, je - samotnou definicí náboženstvím - ať už se nazývá jakkoliv! Psychologie je jasně náboženství a jeho proti křesťanský postoj je jasný, to není třeba opakovat. Jistě, ne všechno v psychologii je anti-křesťanské, právě tak jako ne všechno v Buddhismu či Hinduismu je proti Křesťanství. Přesto by to byla nejenom pošetilost, zneuctění Boha a i popření dostatečnosti Písma, kdybychom se obrátili k jiným náboženstvím pro podporu či "dodatek" ke křesťanské víře.
Ve své knize "The Myth of Psychotherapy", psychiatr Thomas Szasz poukazuje na to, že přijetím psychoterapie jako "léčbu (hříšných) duší, kterým doposud bylo pouze Křesťanství, byla tato přejmenovaná na "léčbu nemocné mysli". Protože Freud byl lékařem, byla mysl s počátku viděná jako "čistá funkce těla". Ale Freudův "medikální model" nefungoval a byl od té doby opuštěný všemi, kromě "skalních Freudovců". Byl nahrazený spirituálním, nebo spíše pseudo-spirituálním modelem, kde význam "spirituální" je ve velmi "proměnlivé oblasti"..
Lawrence Le Shan, bývalý prezident "Association of Humanistic Psychology" který kdysi poznamenal, že se psychoterapie pravděpodobně stane největším podfukem dvacátého století, také vysvětloval, že duchovní kořeny psychoterapie leží v Orientálním mysticismu: Ten základní model člověka, který vedl k rozvoji Východních meditačních technik, je ten stejný model, který vedl k humanistické psychoterapii. Právě jako Positive/Possibility, Positive Confession a Mind Science kulty, které jsou si velmi blízké, psychologie je sekularizované náboženství mysli. Navzdory této skutečnosti, její přívrženci zachovávají falešný mýtus, že psychoterapie je vědou...
ROZPORUPLNÁ PSEUDOVĚDA.
Počátkem prosince 1985, 7000 účastníků, (pro další 3 tisíce už místo nebylo) se shromáždili ve Phoenixu Arizoně, pro "Konferenci Evoluce Psychoterapie". Hodnocena svými organizátory jako "zřejmě to největší shromáždění v historii, oddané praxi psychoterapie", tato prestižní konference přitáhla lidi z 29 zemí. Jedním ze "zlatých hřebů" konference byla přítomnost dožívající "velemistrů" jako Caři Rogers, Rollo May, R.D.Laing, Joseph Volpe Albert Ellis, Bruno Bettelheim a Thomas Szasz. (Los Angeles Times, December 18, 1985).
To celé shromáždění prezentovalo podivnou dichotomii. Na jedné straně otřesná ukázka zmatku a kontradikcí, na straně druhé v dokonalé slepotě k úpadku jejich profese, bylo vidět nadšení a soutěživé plánování účastníků pro expanzi jejich vlivu na naivní lidi, očekávající odpovědi - které oni nemají... Ann Japenga z Los Angeles Times píše:"Všichni "hrdinové" tam byli, aby zhodnotili kam se za 100 let psychoterapie dostala a kam dále jde - ale nemohli se dohodnout ani na jednom...
48