"Šťastnýje ten, koho Bůh trestá; Jeho kázeň neodmítej.." Job 5:17. "Koho Bůh miluje, tomu domlouvá, jako otec, který miluje".. Přísloví 3:12.
"Hlásej Slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.. " 2 Timoteovi 4:2.
Přesto že to předešlé prohlášení A.W.Touzera o potřebě reformace před oživením, bylo řečené před více jak 30 lety, není to méně pravdou dnes. Ve skutečnosti je situace ještě zoufalejší, protože křesťanská média jsou dnes ovládaná učiteli Positive a Possibilitv Thinking a Positive Confession. Důsledkem toho, miliony Křesťanů nedostanou příležitost si poctivě porovnat, zda varování lidí jako Boice, Colson, Stafford, Tozer jsou či nejsou oprávněná...
Tito jsou přesvědčení, že už jenom přemýšlení o "negativní" myšlence způsobí neblahý vliv v životě člověka a mohou se dokonce realizovat, mluvíte-li je nahlas! Nejenom extrémisté v hnutí Positive Confession, ale - do určité míry téměř všichni Křesťané byli ovlivnění syndromem "positive mental attitude". Ten je všude v dnešní, na úspěch orientované společnosti.
ROSTOUCÍ POPULÁRNÍ KLAM.
Jeden z nejsvůdnějších módních výstřelků světa, který byl kdy oblečený do křesťanské terminologie a přijatý Křesťanstvem jako svatosvatá pravda je víra, že "positivní" je každopádně dobré, zatím co "negativní" je právě na opak - špatné. Ve snaze držet krok s tímto klamem, hlavní zpráva ze všech kazatelen některých největších kostelů Ameriky a křesťanských televizních programů je zdůrazňovat to, co je v Bibli "pozitivní" a "pozdvihující", a potlačovat vše "negativní". Pastor největší kongregace světa píše:
"Naplňte si hlavu úspěchem a stanete se úspěšnými... Žádám své lidi, aby nikdy nedovolili negativní myšlenky do svých myslí - pouze pozitivní. (Paul Yonggi Cho, "The Fourth Dimension"). Toto je na hony vzdálené od biblického Křesťanství! Tato subtilní a velmi lákavá nepravda zabezpečuje ideální důvody pro vyhnutí se opravám a domluvám, které Bůh pro naše poučení a nápravu do svého Slova dal. Není zapotřebí nijaké zvláštní inteligence abychom si uvědomili že "pozitivní" a "negativní" mohou být zcela amorální, humanistické pojmy, pakliže jsou použité ve špatném kontextu. "Positivní přístup", nebo "positivní postoj" jsou populární fráze ve světě, ale v Bibli je nenajdete! Tyto by neměly být nikdy používané jako náhražka za víru nebo jako útěk ze skutečnosti.
Positivní a negativní mají svůj definitivní význam v elektřině, matematice či fyzice, ale tyto pojmy nemají nic společného s pravdou, spravedlností, svatostí, poslušností k Bohu a Jeho Slovu, s evangeliem Ježíše Krista, nebo mocí Svatého Ducha v křesťanském životě. Když je použijete v takové souvislosti, dostanete zmatek. Kolikrát někdo upřímně řekne: "Nevidím nic špatného na tom, co Pastor XY učí - on je vždy tak positivní!". Je k nevíře, kolik Křesťanů klade rovnítko mezi "positivní" a "pravdivé". Filipským 4:8 je oblíbeným veršem pro ty, kteří tvrdí, že Bible učí positivní myšlení. Toto je dokonalá ilustrace zmatku, který vznikl.
Tak nějak se pojem "positivní" mylně spojuje s "pravdou", ale vidíme jej jako ekvivalent pojmů "poctivý", "čistý", "milý" atd. Těžko by jste nazvali soudce spravedlivým, kdyby neodsoudil zločince jenom proto, že chtěl být "positivní". Někteří lidé mají velmi positivní postoj k sexuální promiskuitě, ale těžko by jste to mohli nazvat "čistým". Ani jeden pojem z Filipským 4:8 není ekvivalentem "positivního". Prohlásit, že tento verš propaguje "positivní myšlení", by znamenalo specifické morální, etické a duchovní hodnoty o kterých máme, podle toho verše, meditovat! A je to popření svatého Božího charakteru, nazvat Ho - slovy vůdce "Positive Confession" hnutí "největším positivním Myslitelem, který kdy byl".(Kenneth Hagin, "The Word of Faith", 1984).
Nejčastěji se to, čemu říkáme "positivní", považuje jednoduše za příznivé, příjemné - zatím to nepříjemné, se nazývá "negativní". Tento relativistický a egocentrický postoj odráží dnešní sekulární mentalitu a je destruktivní v morálce a spirituálních hodnotách. Ve skutečnosti nejde o to, zda něco je "positivní", ale zda něco je pravda nebo lež, biblické či nebiblické. V tomto kontextu pojmy "positivní" a "negativní" nejsou pouze nerelevantní, ale jsou jako kouřová clona, která zakrývá skutečné problémy. Aplikovat taková slova na biblické pravdy je urážkou Boha, jehož Slovo je plné "negativních" oprav a varování před soudem.
13
Chtěli bychom zdůraznit, že nebereme na potaz křesťanskou vlastnost vidět a poukazovat na to dobré v druhých, když to slouží věci pravdy. Pavel povzbuzuje Filipské (a všechny Křesťany) aby zaměstnávali své myšlenky tím, co je hodnotné a co posílí jejich morální charakter. My ale voláme kletbu na hnutí, které zlehčuje pravdu a Boží domluvy tím, že "positivuje" Boží Písmo, které má dvě ostří. Totiž to nejenom je výsměch Bohu, ale zároveň to nepozorovaně osvobozuje křesťanské vedoucí odpovědnosti z titulu názoru, že by domluva podle Písma mohla být "negativní".
Takový názor dnes mezi Křesťany převládá, navzdory velmi dobře známé skutečnosti, že Křesťané v Beroji byli pochválení za to, že kontrolovali denně Pavlovo učení porovnáváním v Bibli. (Skutky 17:11). Naší odpovědností je podrobit učení dnešních křesťanských vedoucích tomu stejnému zkoumání - i když je zde riziko, že budeme považovaní za "negativní".... Nahradit morálni obsah víry za "pozitivní myšlení" nám dává uboze mělké Křesťanství, které je ponejvíce zaměstnané "úspěchem". Pomýlené učení, že bychom měli byt imunní vůči utrpení nás zavedlo k nevyváženému důrazu na hojení a zázraky! Co dnes schází je žízeň po čistotě a po tom Boi u, který přitahoval do své blízkosti svaté z dávných časů. Dále nám schází opravdový zážitek Jeho přítomnosti a Jeho síly. Povrchnost, ohromující neschopnost rozpoznávat a často otupělé svědomí jsou viditelným výsledkem....
BOZI "NEGATIVNÍ KONFESE".
Mnozí z těch, kteří jsou nadšenými obhájci "Positive Confession" považují Bibli za "nej-PMA (Positive Mental Attitude) knihu všech knih". Kdyby se vám to chtělo zkontrolovat tak zjistíte, že v celé Bibli neexistují slova "positivní", nebo "mentální". Ta nej-PMA kniha ani tento koncept nezná! Ve skutečnosti je Bible jednou z těch více "negativních knih, které byly kdy napsané! Kromě toho je plná příkladů těch, kteří dostali Boží požehnání a vítězství skrze to, co by dnešní "učitelé víry" nazvali negativní konfesí. Jak ukazuje leták "Assemblies of God" (umírněná část Pentacostálního [Letničního] hnutí) naměřený proti "Positive Confession": Král Jošafat připustil, že nemá dost sil proti spojenému nepříteli, ale Bůh mu dal vítězství.(2 Letop.20). Pavel přiznal svou slabost a prohlásil že je nejsilnější, když je slabý (2 Korint.l2:9-10). Když učedníci přiznali, že nemají čím by nasytili dav, Ježíš udělal zázrak (Lukáš 9:12-13) Nikdo jim neřekl, aby jejich pohled byl positivní - což by odporovalo skutečnosti. Učit, že vůdci ranných dob Křesťanství žili ve strastích a chudobě,protože nechápali Slovo, znamená neříkat pravdu. Doktrína musí zahrnovat totální učení Bible!(The Believer & Positive Confession. 1980).
Základ "Positive Confession" hnutí je víra, že slova mají v sobě inherentní sílu, která vytváří to, co se vysloví - proto člověk musí mít pouze "positivní" prohlášení. E.W.Kenyon, zakladatel tohoto hnutí učil, že Ježíš měl "vždy positivní zprávu".(E.W.Kenyon & Don Gossett, "The Positive Confession of the Word of God"? 1981). Člověk nemusí dojít daleko v Novém Zákonu, aby mohl toto prohlásit za nepravdivé. Ve skutečnosti, pakliže vytváříme to, co mluvíme, potom bychom museli obvinit Krista z toho, že přivodil katastrofu nejenom na sebe, ale i na druhé. Jeho četná "negativní" prohlášení jako: "Lišky mají nory, ptáci svá hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by složil hlavu" (Matouš 8:20) zřejmě zapříčinila chudobu, ve které žil se svými učedníky! To stejné se dá říci o Jeho častém prohlašování ku svým následovníkům,, že bude ukřižovaný a - dokonce vyčinil Petrovi, který se Mu snažil naočkovat "positivnější" pohled na věc. (Matouš 16:21-23).
Pakliže "dostanete, co jste řekli" - bylo Kristovo negativní prohlášení o přicházejícím zničení Jerusalema, tou příčinou, která přivodila městu zkázu? A nejsou předpovědi, které pronesl On i apoštolově o Době Strastí, o přicházejícím Armageddonu "negativní konfese, které to na svět přivolají? A co Izaiáš, Jeremiáš, Ezekiel a jiní ze Starého Zákona, kteří opakovali "negativní konfese" proti Israeli a jiným národům?
I povrchní studie Bible nás donutí k závěru: Aby jeden mohl být Božím prorokem, musí každopádně pronášet "negativní konfese"! Co s nimi uděláme? Máme je "vyznat" tak jak jsou? Pakliže ano, jak potom můžeme takové vyznání prohlásit za "positivní"? Nebo máme tato proroctví obrátit do "positivních", které přinesou mír, blahobyt, hojení, spásu a oživení místo bitvy u Armageddonu? A nebo je to tak, jak jsme poznamenali, že "positivní" a "negativní" jsou zcela nevhodné pojmy, když se jedná o Boží vůli a Jeho Slovo?
14
SILA NEGATIVNÍHO MYŠLENÍ.
Každé oživení v minulosti se vyznačovalo hlavně lítostí nad hříchem. Dnešní, tak hlučně prohlašovaná oživení, mají svůj základ v "positivní konfesi" k našemu božskému právu na zázraky. Hojení těl, se zdá mít přednost před spásou duše. Přesto že mnoho vedoucích odsuzují tento nešťastný výsledek, bylo to jejich falešné učení, které prosadilo "sebesmus" .. Jak píše J.I.Packer: Nakonec, co vlastně dnes většinou kážeme, učíme a produkujeme na televizní obrazovce? Hlavní odpovědí na mou otázku by bylo: Úspěch a nadšení; dostat od Boha zdraví, bohatství, svobodu od starostí a stálý pocit štěstí".(J.I Packer, "Put Holiness First", 1985).
Ten převládající trend "buď-positivní-za-každou-cenu" činí velmi obtížným podívat se pod povrch "růstu" a "zázraků" a vidět skutečnou pravdu. To by bylo "negativní" a to je dnes hřích. Pavel varoval, že ti, kteří nebudou milovat pravdu, dostanou "mocný klam" aby uvěřili lži Satana (2 Tesalon. 2:9-12). Ta populární náhražka "positivní" místo pravdy se zdá vést k prorokovanému klamu. Faktu, že Bible obsahuje množství negativních prohlášení, neuniknete. Obzvláště důležité je varování, které toto vykresluje jako primární charakteristiku klamu posledních dnů - náboženského klamu, jaký svět nikdy před tím nezažil...
Ježíš sám prohlašoval stále "negativní" soudy nad těmi, kteří odmítnou pravdu a neustále varoval před přicházejícím soudem. Nikde není ani náznak toho, že by správná reakce na vzestup Antikrista, Dobu Strastí, či Armageddon byla buď politická akce nebo "positivní prohlášení - nebo že apostasie, která musí přijít před Kristovým příchodem (2 Tesalo.2:3) by se stala "největším oživením v historii Křesťanství", pakliže to tak prohlásíme!
Toto přece není záležitost nějaké obtížně vysvětlitelné části či částí Písma, ale něco, co se zdá být jednoznačně jasné, od Genese až po Apokalypsu. Ten stejný Bůh, který prohlásil "všechno dobré" v kapitole první, varuje Adama a Evu, že "následkem neposlušnosti je smrt", v kapitole druhé. (Genese 2:17). Nic nemohlo být víc negativní, než toto prohlášení, ale přesto to byla pravda! Na druhé straně - nic nemůže být positivnější, nežli Stanuv slib, že budou jak bozi, vezmou-li si zakázané ovoce - a byla to lež! Jasně Eva zdůraznila "positivní" a odmítla "negativní" a výsledek? Byla to otázka poslušnosti - právě jako dnes...
Tvrdit, že Křesťanství musí být vždy "positivní", znamená se vysmívat Bohu a vést duše od pravdy. Nejprve se musíme řídit Božím slovem, dovolit mu, aby nás očistilo a potom začít žít podle jeho rad. Potom musíme varovat a zachránit co největší počet těch, kteří žijí v klamných iluzích dnešní doby. Přesto že veliká většina světa se žene k soudu, my bychom měli být živým příkladem radosti a vítězství, které jsou v Kristu...
Pavel byl inspirovaný aby napsal, že "celé Písmo je nám dané pro doktrínu, pro pokárání, opravu, a instrukci k spravedlnosti". (2 Timoteovi 3:16). Tyto čtyři prvky jsou absolutně nezbytné k biblickému Křesťanství a přesto jsou povětšině nepřítomné v dnešní-době napsané křesťanské literatuře. Právě tak by jste je těžko slyšeli v kázání, dnes tak populárního "positivního" trendu. Většina programů na křesťanské televizi se zaobírá senzačním svědectvím, sentimentálním zpěvem a dramatickými - ale většinou neúspěšnými pokusy hojení., ale kde je doktrína, káráni, oprava, a instrukce ve spravedlnosti? Jaké to máme Křesťanství, když právě ty nejdůležitější prvky, hlavní témata Bible chybí?
Ve své, pochybně zamířené horlivosti být za každou cenu positivní, mnoho dnešních křesťanských vůdců se zahnalo do kouta, kde musí ignorovat většinu z Bible - ze které oni tvrdí že učí. Tímto jemným způsobem byly církve a sami křesťanští vůdci okradeni o ten opravný vliv, který Bůh do svého Slova dal...
ZOUFALÁ POTŘEBA OPRAVY.
Oprava je tou nápadně nepřítomnou, a přesto tak potřebnou složkou v dnešním Křesťanství. Jsou takoví, kteří se vyhýbají oprav a káráni tím, že se schovávají za Kristova slova:"Nesušte, aby jste nebyli souzeni" (Matouš 7:1). Pohodlně se zapomíná, že Ten, který toto řekl, na druhé straně varoval "..suďte spravedlivým soudem"..(Jan 7:24), dále řekl "soudit ovoce proroků" (Matouš 7:16) a slíbil svým učedníkům, že budou "soudit Israel". (Matouš 19:28). Z kontextu a zbytku Bible je jasné, že nás varuje, abychom nesoudili motivy, o kterých nic nevíme. My se
15
musíme vyslovit o tom, co druzí říkají a dělají bez toho, abychom soudili jejich srdce, které zná
pouze Bůh. Ovšem, my musíme soudit doktríny a činy
Pavel vyzýval Timotea, "kárej, odmítni, vyzývej se vší trpělivostí a doktríně". Na jaké bázi by jeden káral či opravoval aniž by posoudil chování nebo doktrínu? Taková oprava je hlavním námětem Bible! Veřejné učení falešné doktríny musí být pokáráno veřejně. Pavel připomíná Timoteovi "ty, kteří hřeší, pokárej přede všemi, aby se odstrašili druzí", (l Timoteovi 5:20).
Do Korintu Pavel píše: "nechť dva, nebo tři hovoří, a nech druhé, aby soudili" (l Korint.
14:29) Veřejné učení, ať v kázání, ve zpěvu, nebo v darech Ducha, musí být veřejně souzené zda je biblické. Toto by mělo být děláno pastorem a staršími v čase učení ačkoliv toto se stává zřídka kdy...Mnohem, zásadnější je ovšem, aby učení, které vychází z mocných a vlivných médií, jako rádio, televize, časopisy a knihy byly posouzeny a pakliže je v nic! něco vadného, veřejně opravené... To stejné se týká i této knihy a jejího autora...
Pavel považoval za správné a nutné veřejně jmenovat Hymanea a Philetusa, protože veřejně učili falešné doktríny, které "podvracejí víru některých bratří" (2 Timoteovi '8). Jak mnohem více nutné by bylo veřejná oprava, kdyby moderní Hymaneus nebo Philetus jako oblíbení autoři knih, nebo jako populární kazatelé na křesťanské televizi vedli miliony do omylu? Namísto pomýšlet na reputaci těch, kteří takto učí, neměli bychom mít více na mysli ty miliony, kteří jsou vedení do omylu? Takový postoj by měl zaujmout každý, kdo je skutečným synem, nebo dcerou Boha...
Ti, kteří kontrolují většinu programů křesťanské televize, většinou odmítají povolit přístup těm, kteří by uvedli jejich učení v pochybnost. Nadto, místo aby připustili soudy ve vlastních řadách, odsuzují opravy jako "rozvratné" a propagují "jednotu" založenou ne na pravdě, ale na dohodě neprojevovat nesouhlas jeden vůči druhému. Stále se hovoří o lásce, jako kdyby tato vylučovala opravy. A přes to Bible učí, že láska mluví pravdu (Efezským 4:15), která může být "negativní". Pravá láska opravuje ty, které miluje. "Koho Bůh miluje, toho kára s trestá" (Židům 12:6). Ježíš sám prohlásil:"Všechny, které miluji, kárám a trestám" (Apokalypsa 3:19). Není divu, že Šalamoun říká:Pokárej moudrého, a bude tě milovat" (Přísloví 9:8). Moudrý člověk si přeje, vítá opravu a považuje ji za laskavost - ne za útok.
Šalamoun, pod inspirací píše: "Velký trest postihne toho, kdo sejde z cesty, kdo nenávidí káráni, zemře"... Nedomlouvej posměvači, nebo tě bude nenávidět - pokárej moudrého a bude tě milovat... Počátek poznání je bázeň před Bohem, jen pošetilci pohrdají moudrosti a disciplíně".. (Přísloví 15:10. 9:8.10. 1:7).
BIBLICKY PŘIKLAD.
Od Genese až po Apokalypsu, hlavní téma Bible je oprava. Je to proto, že Bůh nás miluje a přeje si nás vést od smrti a soudu, k věčnému a bohatému životu v Kristu. Když Pavel mluví o příbězích Starého Zákona prohlašuje že "jsou napsané pro naše napomenutí" (l Korint. 10:11). Většinu z toho, co učil Ježíš, bylo ve formě káráni, zaměřené na náboženské vůdce, ale také na typické Židy Jeho doby. Je nepoctivé, zaměřit se pouze na to, co jeden pokládá za positivní aspekty Kristova učení, a opomenout si vzít k srdci a aplikovat na vlastní život to, ke On kára a opravuje....
Ježíš neváhal nazvat náboženské vůdce "pokrytci" "obílené hroby" "slepí vůdci slepých", a vlastní učedníky "nechápavými hlupáky" (Lukáš 24:25, anglická verze). Ježíš zřejmě nechodil do kursu "Jak si získat přátele" a nijak se nesnažil být positivním, ani to nepovažoval za nejlepší způsob, jak říci pravdu! Pastoři, evangelisté, a televizní učitelé, kteří pomíjejí opravné učení Ježíše Krista, protože nechtějí být negativní, nejenom že ignorují Jeho příklad, ale opakují ten stejný hřích, pro který On káral náboženské vůdce své doby!
Drtivá většina Nového Zákona byla napsaná aby se napravily chyby a omyly, které už se do Křesťanství dostaly... Dopisy Pavla, Petra, Jakuba, Jana a Judy zahrnují v sobě hlavní opravné doktríny Křesťanství, které - pochopitelně - jsou platné i dnes! Vůdci ranných kongregací měli za úkol - mimo jiné - tyto opravy učit. Bohužel, mnoho dnešních populárních vedoucích církví se zdají být zcela neochotní ať už soudit učení druhých křesťanských vůdců, a nebo přijmout kritiku svého učení...
16
Někteří tvrdí, že otevřené zkoumání nebo opravy doktrinálního učení je "rozvratné", jako kdyby každá neshoda byla zhoubná a mělo by se jí vyhnout. A přesto Ježíš prohlásil, že přinesl rozdělení (Lukáš 12:51), a to Ho provázelo všude, kamkoliv šel (Jan 7:43. 9:16, 10:19 atd). Rozdělení, které přines bylo to zásadní: mezi pravdou a omylem, mezi světlem a tmou. Verš 16:17 v dopise Římanům je oblíbeným veršem těch, kteří volají "rozkol", aby zabránili opravě, ale vždy jej citují pouze částečně:"dávejte pozor na ty, kteří působí roztržky" ... ovšem dál je: "proti učení, které jste se naučili". Tím dává jasně najevo, že problémem byla správná doktrína! Jsou to právě ti, kteří odmítají posuzování svého falešného učení, kteří roztržky dělají, ne ti, kteří "zápasí o víru, jednou pro vždy danou Božímu lidu" (Juda 3). Nemůžeme dělat kompromisy proto, abychom se vyhnuli kontroverzi. J.I.Packer nám připomíná:
Za prvé, není nic nebiblického v kontroverzi, když to vyžaduje dobro pro duše, jako se stávalo v kontroverzích Ježíše a Pavla a když dobrý úmysl jednoho z oponentů je respektovaný. Za druhé, motivy těch, kteří dělají ctnost z vyhýbání se kontroverzi není pravděpodobně nic ušlechtilejšího než sebe-ochrana lidí, kteří jsou nafoukaní, mají tenkou kůži a možná si neuvědomují hodnotu pravdy. (J.I.Packer. "Keep in Step with the Spirit,1984).
NESAHEJTE NA MÉ POMAZANÉ.
Pakliže má bvt skutečny návrat k biblickému Křesťanství, potom nikdo z Křesťanů se nemůže činit nárok na imunitu před opravením. Existuje bohužel, druh křesťanského "guruismu", který postavil některé z vůdců do říše neomylnosti. Zpochybnit cokoliv, co vyjde z jejich úst je považováno za "dotýkání se mých pomazaných" (žalm 105:14) což bylo zakázáno ve Starém Zákonu jak v příkladu tak i přikázáním. Kdo jej porušili, spadali pod Boží soud. Toto nemá nic společného s oprávněnou opravou, kterou si Bůh přeje pro všechny a hlavně pro své pomazané. Kdo jsou tito "pomazaní" a do jaké kategorie by spadali dnes? Ve Starém Zákonu proroci, knězi a králové byli "pomazaní" do těchto úřadů tím, že se jim polila hlava speciálním olejem. Od té chvíle byli "pomazaní Bohem". Všechny tyto tři úřady měly najít spojení v tom slíbeném Mesiáši, jehož řecký- překlad je Kristus, což je hebrejsky "pomazaný"...
V Novém Zákonu, Kristovi stoupenci jsou s Ním identifikovaní tak silně, že oni, jako členové Jeho těla - Církve, nesou, v Jeho jménu tyto tři úřady, proroka, kněze a krále. Každý Křesťan je "pomazaný", protože Kristus, který je tím "Pomazaným", žije v nás a my v Něm. A to je to "pomazání" Svatym Duchem, které brání tomu, abychom uvěřili lžím Satana, když si dáváme pozor na to, jak nás Duch vede. Jan prohlásil:
"Tyto věci jsem vám napsal, co se týká těch, kteří vás svádí. Ale to pomazání, které jste od něj obdržel je ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo učil. To stejné pomazání vás všechno učí - je pravda - žádná lež, a jak vás učí, tak i ve vás zůstává. A až se zjeví, můžeme mít jistotu a nebýt zahanbení před Ním až se vrátí, (l Jan 2:26-28).
Cokoliv to znamená "nedotýkej se mých pomazaných", platí na každého Křesťana - ne pouze na vůdce. Co to znamená? Tento výraz je poprvé použitý Davidem na krále Saula. Pronásledovaný Saulem a jeho armádou, David s těmi svými se ukryl v jeskyni, když Saul ulehl k odpočinku. Davidovi lidé chtěli, aby David jej zabil. Domnívali se totiž, že tímto Bůh vydal Saula do Davidových rukou. David na chvilku zaváhal, ale potom se v něm "probudilo srdce" a řekl svým vojákům: "Bůh chraň, abych vztáhl ruku na pomazaného Bohem", (l Samuel 24:6). Později se odehraje ještě jeden podobný případ a David říká totéž.(l Samuel 26:9) Zabít krále by bylo v tomto případě špatné.
Sotva je pravdou to co se učí, že tato starozákonní fráze znamená neuvádět v pochybnost učení křesťanského vedoucího. V obou případech David krále sice nezabil, ale pokáral" pomazaného" veřejně, před celou jeho armádou. Správné použití tohoto verše by bylo pokárání kohokoliv z pomazaných za to, že dělají nebo učí něco, co by neměli. Pavel pokáral Petra před všemi (Galatským 2:14). Spatným příkladem Petr zaváděl mnohé. Bylo by bývalo zcela nevhodné, kdyby si Pavel vzal Petra stranou a vyčinil mu. Není to Matouš 18:15. ("když tvůj bratr proti tobě zhřeší..." ekumenická Bible má nesprávný překlad). Petr nezhřešil proti Pavlovi ale dával špatný příklad v církvi. A každý Křesťan dnes má stejnou povinnost. Zřídit elitní třídu vůdců, jejichž učení a činy nemohou byt zpochybněné, je první krok ke kultu!
17
V RUKÁCH MISTRA HRNČÍŘE.
Převládající názor naší doby je, že oprava je negativní, zatím co je vlastně velmi positivní. Bylo by dobré připomenout, že každý předmět určité hodnoty je oprašovaný a očisťovaný. Zručný sochař otesává kámen ne aby ho poškodil, ale aby ho dostal do žádaného tvaru. Umělec udělá krok vzad a dá výtvoru kritický pohled; potom přistoupí a udělá opravu. Bůh dělá totéž s námi.A Jeho Slovo má být naším vůdcem v tomto procesu, který se stále opakuje.
Dnes se mnoho hovoří o úspěchu a hledání dokonalosti ve světě kolem nás (a hodně z té mentality přišlo též do církví) Ale co s tím, co chce Bůh udělat v našich srdcích? Existují hlubiny pokory a výšky radosti, které si nedovedeme ani představit a Bůh potřebuje naší ochotnou spolupráci a dychtivé podílení se na tomto procesu. V okamžicích, kdy jsme se sebou nejvíce spokojeni a domníváme se, že už vylepšení nepotřebujeme - v těch chvílích jsme právě nejdále od toho, co bychom být měli!!
Andrew Murray napsal:
Ve snaze po vyšších prožitcích křesťanského života, věřící je občas v nebezpečí zaměřit se a radovat se v něčem, co bychom nazvali "lidské ctnosti". Takové jsou odvaha, radost, pohrdání světem, horlivost, sebe-obětování... to už učili a i praktikovali staří Stoikové. Na druhé straně ty mnohem hlubší, jemnější, více božské a nebeské vlastnosti už tak vyhledávané nejsou... To jsou ty, které učil Ježíš - přinesl je s sebou z nebe - skromnost, poníženost, nepovýšeného ducha, pokora.
Učitel spirituální pravdy, který má kolem sebe zbožňující posluchače, nadaný lektor, odhalující s pódia tajemství nebeského života, křesťan dávající své svědectví, které má vliv na posluchače, evangelista, který triumfálně dává požehnání tisícům, skrze svou zprávu - nikdo nemá tušení o skrytém, nevědomém nebezpečí, kterému jsou tito vydáni.. Právě ve chvíli, kdy se nám zdá, že se naše srdce stává chrámem Páně, "vidíme" jak dva muži vstupují do Chrámu, aby se modlili. A publikán si uvědomí, že nebezpečí pro něj neleží ve Farizeji, který tam poblíž stojí a opovrhuje jím, ale ve "farizeji", který leží hluboko v jeho vlastním nitru, které se chválí a oslavuje... Ano, dokonce i v Chrámu, kde jsou slyšet pouze slova lítosti a důvěry v Boží milosrdenství. Farizei může pozdvihnout hlas ve chvále a díky Bohu - a vlastně bude gratulovat sám sobě. Pýcha se snadno zahalí do pláště chvály a lítosti.(A.Murrav."Hurnility").
Nikdo z nás není ještě žádným "mistrovským dílem!" Každý z nás je ještě na hrnčířském kruhu, kde Mistr nás ztvárňuje do tvaru podle Jeho představy. Když si uvědomil, že je ještě tak mnoho, co je třeba o Bohu poznat, tolik čistoty a radosti k pochopení, tolik více Jeho nepopsatelné radosti a útěchy v prožívání Svatého Ducha v nás, Pavel prohlásil:
Ne že bych již byl u cíle, nebo dosáhl dokonalosti - ale jdu za ní abych mi patřila, protože já patřím Kristu".... Bratří, já si nemyslím, že jsem již všechno pochopil, ale jedno vím: zapomínám na to co je za mnou a jdu za tím, co je vpředu, běžím, abych získal cenu Božího povolání, která je v Ježíši Kristu"...
Filipským 3:12-14.
Křesťanská psychologie přesvědčila mnohé z dnešních křesťanských vůdců, že evangelium Ježíše Krista potřebuje nový oblek, že se potřebuje přispůsobit populárnímu "sebesmu" aby ho to udělalo "přitažlivým" pro světskou mysl. To je jako léčit rakovinu aspirinem. Pacient se může cítit lépe po nějaký čas, dávka musí být zvětšovaná, až nakonec pacient zemře. Evangelisté minulosti tak pošetilí nebyli. Spoléhali se prostě na Boží Slovo a nezměnili jeho význam aby to vyhovovalo "moderní" chuti. Nakonec navrhli řešení, které přineslo opravdové vítězství. Zde je prohlášení, které Spurgeon nabízí jako řešení hříšným srdcím:
Chceme být očištění právě tak, jako omilostění.Ospravedlnění bez posvěcení není spása. Nazvali bychom nemocného zdravým a on by zemřel na svou nemoc. Odpustilo by to vzbouřenci a nechalo by ě ho v táboře nepřátel krále. Přehlédlo by to následky, ale přešlo by příčinu. Uvědom si, že Ježíš přišel vzít hřích třemi způsoby. Odstranil trest za hřích, sílu hříchu a přítomnost hříchu. Kéž by jste Mu uvěřili pro nové srdce s správného ducha, protože On je tím jediným, kdo vám je může dát.(Spurgeon, Grace).Zápas o víru.
18
"Drazí, přál jsem si psal o naší společné spáse, nyní však pokládám za nutné připomenout vám. abyste bojovali za víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu". (Juda 3).
S tolika zdroji, které nám nabízí moderní svět, je tak lehké se spokojit s tím, že si pustíme křesťanský televizní program, nebo si prohlédneme stránky posledního křesťanského časopisu abychom se poučili názory expertů, místo abychom sami každý problém v naší mysli rozebrali. Křesťanství nebylo nikdy zamýšleno jako nějaký kult: "Hurá-slepě-za-vůdcem! Je osobní odpovědností každého individuálního Křesťana či Křesťanky zabrat se do Božího Slova, poctivě jej studovat, meditovat nad tím a PAK HO ŽÍT! Křesťanský život je 24 hodin denně, sedm dní v týdnu "úvazek", ne nějaký koníček, který si občas "zahrajeme".. Není to ani klub, do kterého se člověk zapíše, a potom dodržuje rutinu podle předpisů, v určité doby - a když to všechno "projde", cítí uspokojení, že splnil svou povinnost a vrací se do "skutečného" světa...
POSVÁTNA DŮVĚRA.
Bůh neměl nikdy v úmyslu, aby elitní sbory specialistů se staly výlučným vlastníkem biblické pravdy, ale aby každý Křesťan věděl sám od sebe: Co věři a proč tak věří na základě jeho osobni studie Bible!
Caři F.H. Henr, jednou řekl: "Bible se musí stát přednostním čtením pro nás a naší generaci"."Shall We Fear God? An interview with theologian C.Henry ). VÍRA JE INDIVIDUÁLNÍ ZÁLEŽITOSTÍ. Pastoři, evangelisté či teologové nejsou jediní "obránci víry"; to je svatá odpovědnost každého Křesťana" Je to Boží Slovo, které dodává pravou víru. "Víra přichází skrze slyšení Božího Slova". Toto Slovo, které Bůh promluvil k člověku, které se neodvážíme ani ignorovat ani falešně vykládat, shrnuje pravdu, kterou musíme věřit abychom poznali Boha a byli spaseni od Jeho soudu nad hříšníky.
"Svatí", kterým tato víra byla kdysi dána aby ji chránili a podávali dál, nejsou žádná "speciální třída" která tento titul obdržela po své smrti, skrze nějaké úřední hlasování. Dopisy Nového Zákona byly psány "svatým" kteří žili v Říme, Korintu a Efezu a také dnes nám, protože podle Římanům 1:7,1 Korint. 1:2, Efezským 1:1, je to označení každého Křesťana. Proto máme žít čistý, svatý život pro Boha. Jak říká J.I Packer: Svatost je přikázána: Bůh ji chce, Kristus ji vyžaduje, Písmo předpisuje. Celá záplava textů a teologických argumentů může tento bod dokázat.(Packer. "Christian Life"). A každému z nás svatých, byla svěřená svatá důvěra tuto víru chránit - nejenom před útokem zvenku, ale hlavně proti mnohem nebezpečnější diverzi od lidí uvnitř vlastních řad Křesťanství! (Skutky 20:28-32. Apokalypsa 2:12-29, 2 Petr 2:1-3.
ZÁKLADNÍ PROBLÉM.
Všichni Křesťané budou nepochybně souhlasit s tím, aby ta největší důležitost položená na víru. Bible nás ujišťuje, že jsme "spasení skrze víru" (Efezským 2:8), že "spravedliví žijí vírou" (Římanům 1:17) a že "bez víry není možné zalíbit se Bohu" (Židům 11:6). A na konec je nám řečeno abychom si vzali "štít víry", základní obranu Křesťana proti zbraním nepřítele jeho duše. Je jasné, že správný pohled víry je životně důležitý pro biblické Křesťanství. A proto, nechat si uloupit část víry, či být zmatený ve věcích víry, je velmi vážná věc...
Je také pochopitelné, že ve svém plánu svést lidskou rasu, se Satan zaměří primárně na víru aby ji zničil, či alespoň diskreditoval v myslí lidí. Mistr Lež by nás chtěl ukolébat do falešné jistoty - což by byl smrtelně nebezpečný klam. Bohužel, mnoho dnešního učení o víře uvnitř církví hraje Satanovi do rukou. Velmi často ti, kteří zdůrazňují víru nejvíc, se zdají být nejméně bibličtí a kroutí Písmo, aby jej přizpůsobili jejich zvláštním myšlenkám a učení. Výsledkem toho je fakt, že mnoho Křesťanů je zmateno ve věci víry tak, že nejsou schopní pomoci upřímným hledačům, nebo odmítnout kritiku.
Jedním ze základních omylů, který je přijímaný nejen ve světě ale i v Křesťanství je názor, že víra je nějaký druh síly. Jeden z velmi populárních autorů a učitel Bible prohlašuje: Boží Slovo
ve vašich ústech vyprodukuje sílu zvanou "víra" vytváří spirituální sílu, která se jmenuje
"víra". (Charles Capps, "Seedtime And Harwest", 1986). Jsou Křesťané, kteří hledají Boží moc aby jim požehnala, ale nedovolí Jeho Slovu aby je opravilo a mají málo zájmu o doktrinální
19
čistotu. Chuck Swindoll si stěžuje, že "podstata, časem zhodnocený a uznaný biblický obsah, je velmi nápadný svou nepřítomností".(Charles R.Swindoll,"Growing Deep in the Christian Life". 1986).
Ta myšlenka neosobní síly je líbivá, protože se dá použít pro vlastní cíle - zatím co osobní Bůh chce použít nás - pro naše dobro a pro svou slávu. Ta první vnitřní milost, kterou víra vytváří je poslušnost. Je to podřízení se Kristu ne zaujetí mocí. David Wilkerson varuje: "Kristus se stává v našem středu cizincem, když chceme Jeho sílu více, než Jeho čistotu". (David Wilkerson, "Last Days Ministries Tract").
Jeden z nejpopulárnějších "faith teachers" převrátil Kristovo Veliké Poslání - jít do světa a učit pod Jeho autoritou všechny, kteří uvěří "uposlechnout všechno, co jsem nařídil vám" (Matouš 28:18-20) ve své vlastní parafrázi takto:"Ježíš řekl, Veškerá moc je mi daná - a proto si ji vezměte a použijte ji '. (K Copeland."Questions and Answers", 1986). Tento "učitel víry", který říká "víra je vašín; sluhou", také nazývá víru "silou jako je gravitační síla", kterou můžeme použít, protože jsme "částí Boha" a "máme všechny Jeho schopnosti".(Copeland v interview a v "Believer°s Voice").
V odmítnutí takového omylu Tozer napsal:"Když budeme věřit dostatečně silně, nějak se to stane. Tak zní populární písnička. Co věříte už důležité není - jen když věříte". V pozadí tohoto je mlhavá idea, že víra je všemocná síla, která teče skrze vesmír a do které se může každý "napojit".
Když přijde, pryč je pesimismus, strach, poraženectví. Přichází optimismus, důvěra, osobní ovládání, stálý úspěch v boji, lásce, sportu, obchodu a politice. Co se přehlíží je skutečnost že víra je dobrá jen tehdy, zabývá-li se pravdou...(Touzer. "Gems").
Hlavním problémem je víra. Co věříme a komu věříme rozhoduje o tom, zda naše víra není zaměřená na něco, nebo někoho, kdo nemůže pomoci. "Víra nikdy neví kam je vedená, ale miluje a věří tomu kdo ji vede" (Oswald Chambers. "Mv Utmost for His Highest"). Pravá víra spočívá na Boží lásce a péči, které nás zbavují všech břemen a produkují mír, který je za hranicí našeho chápání... Světský padělek víry se nazývá "positive mental attitude". PMA a vliv hnutí motivace/úspěchu je zvyšovaný velmi populární literaturou jako: "Power of Positive Thinking" (Norman Vincent Peale. 1983). "The Magie of Believing" (Claude Bristol, 1948), Success Through a Positive Mental Attitude" (Napoleon Hill & Clement Stone, 1960), a spousta dalších knih stejného žánru.
Bohužel, tato atraktivní "míchanice" pravdy a omylu udělal úspěšnou invazi do Křesťanství_a positivní mentální přístup je mylně považovaný za víru! Vezměte na příklad Peale-ho "12 Magie Principles":"Když se dostaví negativní myšlenka, snaž se ji zrušit myšlenkou positivní plus ujištění. Snaž se praktikovat ujištění jako: "Život je OK." - "Já věřím" - "Lidé jsou nádherní" - "Bůh mně miluje". Taková ujištění tě pozdvihnou do oblasti nekonečné síly". N.V.Peale, "Confident Living".1974).
V takovémto uvažování není otázkou pravda!!! Každý, ať už svaty, nebo hříšník. Křesťan či Pohan, BEZ ROZDÍLU NÁBOŽENSKÉ VIRY, je vyzván aby si přivlastnil a trval na svém "Božském původu". "Řekni si: "Jsem Boží dítě" (Totéž. Peale). Raději, než se zaměřit na pravdu Božího Slova,a objektivní skutečnosti, Pealeova "magie" se zdá existovat, aby vytvořila to, co bylo prohlášeno-ujištěno. Učení, že upřímné prohlášení-ujištění zapříčiní to, co bylo prohlášené, vedlo mnoho lidí k srovnávání metafyzickou sílu mysli s vírou. Ano, Peale jasně učí: "Positivní myšlení je jen jiný výraz pro víru"...Nepřekvapuje, že Chuck Colson odsuzuje dnešní laciné evangelium, které nás ujišťuje, že "mentální postoj může přinést smysl a pořádek" a přirovnává to ke gnostikům prvního století. (Ch. Colson, "Who Speaks for God?).
VÍRA, KTERÁ HORY PŘENÁŠÍ.
Mnoho Křesťanů si představuje, že víra znamená, že se stane to, za co se modlíme. To není víra, ale arogantní domněnka. Pakliže se stane to, za co isme se modlili, PROTOŽE JSME VĚŘILI ZE SE TO STANE, POTOM BŮH V TOM ŽÁDNOU ROLI NEHRAJE, ALE MY JSME "VYPRODUKOVALI" VÝSLEDKY SILOU NAŠÍ VLASTNÍ VÍRY. Je strašný rozdíl ve víře že to, za co se modlím se stane protože jsem, věřil že se to stane, anebo věřit že to Bůh
20
udělá v reakci na mou prosbu!!! Pochopit ten rozdíl, je životně důležité pro porozumění toho. co řekl Kristus:
"Verte v Boha. Po pravdě vám říkám, kdokoliv řekne této hoře "Odejdi a vrhni se do moře a nebude pochybovat ve svém srdci ale uvěří, že to co řekl se stane, bude mít cokoliv řekl. A proto vám říkám: Cokoliv si přejete, když se modlíte, věřte že je obdržíte a budete je mít"..
Marek 11:22-24)
Mnoho Křesťanů dělá mylný závěr, že víra je síla, která umožňuje těm kteří ji mají, stěhovat hory na rozkaz, a splnit si každé přání jednoduše skrze positivní vyznání. Ze to pravda není vidíme z věty, kterou řekl Ježíš před tímto prohlášením: Mějte víru v Boha! Spíše než aby byla silou, kterou my usměrňujeme, víra je důvěra v Boha a v to, co udělá On... Hlavním faktorem je znát Boží vůli! Pochybuji, že by chtěl někdo svou vírou v\ vořit něco, co je proti Jeho vůli - i kdyby to bylo možné. A právě tak by Bůh nikdy nedal nikomu víru v něco, co není v Jeho vůli. Pokusit se věřit v něco, o čem si nejsme jistí že to Jeho vůle je - by bylo arogantní a domýšlivé.
Ji sté je, že nemohu mít víru v Boha a rozkázat hoře aby se pohnula v Jeho jménu, pokud si nejsem jistý že vím, kdy a kam Jeho vůle tu horu pohnout chce, a také, zdali jsem to já, koho si Bůh k tomu úkolu povolal... Právě tak nemohu věřit že obdržím to, za co se modlím pokud to není Jeho vůle a pokud nejsem v čistém vztahu poslušnosti k Němu. (l Jan 3:22, 5:14-15). D.Wilkerson píše: "Kdysi Křesťané vyznávali své hříchy, dnes vyznávají svou spravedlnost".(Wilkerson, "Last Days"). V plném souhlasu s tímto prohlášením Charles Colson říká: Populární knížečka denní zbožnosti cituje Žalm 65:9 (10) ("Boží potoky jsou plné vody") a parafrázuje jej takto: Naplním svou mysl až po okraj myšlenkami na prosperitu a úspěch. Vyznám, že Bůh je mým zdrojem a Bůh je neomezeny. Komentuje Colson: Toto není jen nějaká náboženská adaptace dnešních hesel jako "starej-se-o-číslo-jedna", "vítěz-bere všechno", "Bůh-pomáhá-těm-kteří-si pomohou-sami". Toto není evangelium - toto je hereze!!"(Colson, "Who Speaks for God?").
VIRA A KŘESŤANSKÁ MEDIA.
Smrtelně nebezpečný omyl, že víra je nějaká síla, do které se dá "zapojit", je široce přijímaná nejenom ve světských kruzích (jako filmy "Star Wars") ale - překvapivě i v křesťanském rádiu, televizi, v knihách i časopisech. V jakékoliv úvaze o tom, jak se církve mohou vrátit k biblickému křesťanství, úžasný potenciál křesťanských médií buď pomůže tomuto obrodnému hnutí, a nebo budou muset být konfrontovaná... Televize je tou nejmocnější větví médií. Je proto alarmující, že hlavní křesťanské sítě, namísto aby byly pod direktivou křesťanských vedoucích všech církví, jsou kontrolovány malou hrstkou jednotlivců. Tito mají absolutní autoritu nad nikdy před tím neexistujícími prostředky, které mohou buď rozšiřovat pravdu nebo apostázii, a jsou zcela isolováni od zásahu či opravy Těla Kristova - Církve.
Takoví, kteří se odváží postavit se proti jejich názorům, jsou, většinou vyloučeni ze sítí a stanic. (Toto neznamená, že nejsou stále ještě výborné programy na křesťanské televizi, se solidním biblickým obsahem, který povzbuzuje a produkuje skutečnou lásku k Bohu a bližší život s Ním). Záleží pochopitelně na odpovědnosti každého individuálního posluchače - nebo čtenáře knih jako třeba právě tato - aby sám rozlišil co je z Boha a podle Jeho vůle, a co není. Bez ohledu na to, jak mnoho času stráví průměrný posluchač pozorováním křesťanské televize, stále je to nejsilnější komunikační prostředek. Je to někdy jediný "kostel", který mnoho lidí navštíví. Žádný pastor či kongregace nemůže vážně soutěžit s televizí, či za 30 minut opravit falešné učení, které lidé absorbují každý den u obrazovek. V menším ale také důležitém dopadu na lidi mají rádio, knihy, časopisy a filmy. Má-li být návrat k biblickému Křesťanství, musí začít jak ve všech křesťanských médiích tak i v místních kongregacích.
KŘESŤANSKÁ TELEVIZE A "CHARISMÁNIE".
Většina lidí si neuvědomuje, že "Positive Confession" a "Rhema" učení, které tolik dominují na křesťanské televizi, nebyly nikdy přijaté hlavními křesťanskými denominacemi. Kromě toho, toto falešné učení bylo odmítnuto hlavními Letničními denominacemi, jako na příklad "Assemblies of God".(Assemblies of God, "The Believer"). Ano, víra se učí, ale je to z drtivé
21
většiny víra jako síla pro získání zdraví, bohatství a osobní požehnání. Víra, která má obsah morální - která vyžaduje čistotu, poslušnost a produkuje mír a radost - je většinou opomíjena. A i když se Slovo Boží zdůrazňuje, je většinou krouceno a znevažováno těmi, kteří se vyhlašují za jeho propagátory. Extrémní charismatické učení, které dominuje na většině křesťanské televize by nemělo být zaměňované za starou linii Letničního hnutí, které tomuto většinou oponuje. Ve svém výborném projevu na Oral Roberts University, Daniel Ray McConnell vysvětlil jádro problému:
Člověk marně hledá tak zvanou "charismatickou teologii". Prostě neexistuje - a nikdy ani neexistovala. Teologická "pupeční šňůra" k Matce Církvi byla přeříznutá a charismatické dítě se toulá kolem dokola a hledá na nějakých podivných a nebezpečných místech podivná individua na doktrinální podporu pro své vlastní přežití. Netřeba dodat, že proces růstu může být velice nebezpečný. (Daniel Ray McDonnell, "The Kenyon Connection: A Theological and Historical Analysis of the Cultic Origins of the Faith Movement", 1982).
Když pak exotická učení a praxe, které Chuck Smith nazývá "Charismánie" (Chuck Smith, "Charisma Versus Charismania". 1983), převládají na televizi, situace se stává extrémně hazardní pro celé Křesťanství. Mnoho programů křesťanské televize chrlí denně učení, které většina křesťanských vůdců pokládá za falešné. Protesty znepokojených pastorů nepřinesly nijakou změnu, a zmatek vládne v Těle Ježíše Krista celosvětově. Tento problém je tak důležitý, že si žádá pečlivé přezkoumání hlavních herezí, které k tomu patří. Nejdříve bude nutné prozkoumat specifická učení těch, kteří prohlašují, že jsou tak blízko "Slovu", že se nazývají "Učitelé Slova". Proto uděláme krátké, ale velmi nutné odbočení, kde budeme dokumentovat jak biblické křesťanství stojí v ostrém kontrastu k pomýleným výkladům Bible, které převažují v "Positive Confession Movement".
"POSITIVNÍ VYZNANÍ BOŽÍHO SLOVA".
Nejrychleji rostoucí část Křesťanství v posledních letech byla v kongregacích, spojených s "Positive Confession Movement", jinak také zvaný "Faith Movement". Ještě sice novou denominací není, ale každopádně representuje nové učení stranou hlavního proudu Křesťanství. McConnell poukazuje na to že: "každé nové náboženské hnutí (protestantské), musí projít tato dvě kritéria: Biblicky věrná a historicky ortodoxní. (McConnell, "Connection"). Bohužel, Positive Confession propadá v obou!! Historické kořeny tohoto hnutí, které Charles Farah nazval "Faith Formula Teolog)'" (Charles Farah. "A Critical Analysis: The Roots and Fruits of Faith Formula Teology". 1980) leží v okultu a později v "New Thought" a jejích odnoží, "Mind Science" kulty. Jejich biblický základ lze najít pouze v podivných výkladech jeho zakladatelů, ne ve všeobecné přijaté křesťanské teologii..
Její základní články víry se dají shrnout takto:
1). Víra je síla, kterou může používat jak Bůh, tak i člověk. "Víra je síla právě tak, jako elektřina či přitažlivost" (Kenneth Copeland v TBN interview). "Je to substance, ze které Bůh tvoří cokoliv existuje" (Charles Capps, "The Tongue-A Creative Force"). "Bůh používá víru a tak můžeme i my, přesně tím stejným způsobem skrze poslušnost k těm stejným "zákonům víry (Capps, totéž), které Bůh použil při stvoření. Máte ty stejné schopnosti (jako Bůh), které jsou uvnitř vás (Capps, "Tongue"). My máme schopnosti Boha. My máme Jeho víru". (Kenneth Copeland, "Believer°s Voice).
2). Víra ie síla, která se uvolní promluveným slovem. Slova jsou tou nejmocnější silou ve vesmíru" Capps, Tongue), protože jsou °nádržkami°, které nesou jak víru tak i strach a produkují podle toho co nesou" (Copeland, "The Power"..) "Bůh operuje skrze ty stejné zákony". Bůh má víru ve svá slova"... Bůh má víru ve svou víru, protože řekl slova víry a stalo se tak" (Kenneth Hagm. "Having Faith In Your Faith"). "Tato síla víry byla transportována slovy" (Capps, "Seedtime"). "Druh Boží víry se uvolní slovy vašich úst" (Capps, "Tongue"). Tvořící síla byla v ústech Boha a je ve vašich ústech také" (Capps, "Tongue").
3). Člověk je malým bohem v třídě Boha. "Člověk byl ustanoven nebo stvořen Bohem, aby se stal bohem tohoto světa" (Robert Tilton, "God°s Laws of Success", 1983). "Adam byl bohem tohoto světa ale prodal se Satanovi, a ten se potom stal bohem světa" (Hagin, "Faith"). "Byli jsme stvoření, abychom byli bohy nad zemí, ale nezapomeňte to psát s malým °b°". (Capps,
22
"Image") "Adam byl stvořený v Boží třídě, aby vládnul jako bůh tím, že bude mluvit" (Copcland. "The Power) "Člověk byl stvořený do Boží třídy. My jsme třída bohů"... "Bůh nás zplodil ze své nejniternější bytosti (Copeland, interview, 1986). "My jsme v Bohu, a to nás činí částí Boha" (Copeland, Believer°s Voice).
4) Každý - okultista či Křesťan může použít moc víry. Protože člověk je malým bohem "v Boží třídě", schopný operovat na té stejné rovině víry jako Bůh (Capps, "Tongue") a protože všichni lidé jsou duchovní bytosti,(Hagin. "Faith") proto každý, ať Křesťan nebo Pohan , může uvolnit tuto "sílu víry" tím, že mluví slova, pakliže věří ve svá slova tak jako Bůh věří ve svá" (Hagin, "Faith")."Bůh je Bohem víry. Bůh uvolnil svou víru ve Slovech" (Capps, "Tongue") "a my musíme činit to stejné: Cokoliv řeknete (positivní či negativní( se stane" (Capps, "Tongue"). "Spirituální věci se tvoří skrze slova. Dokonce i přirozené, fyzické věci se tvoří slovy" Kenneth E. Hagin. "Words", 1979).
5). Dostaneš to, co jsi vyznal.. Tím klíčem je vyznání, nebo hlasitá mluva, kterou uvolníš sílu víry. "Dostaneš to, co jsi prohlásil, vyznal" (Hagin. "Words". Don Gossett, "What You Say is What You Get". Frances Hunter "Ho\v To Develop Your Faith" 1979). "Pouze ústním vyznáním může být moc víry uvolněna, tím dovolí aby se staly ohromné věci" (Paul Yonggi Cho, "Fourth Dimension") "Uvědom si, že klíčem k obdržení tužby tvého srdce je když tvá slova souhlasí s tím, co si přeješ" (Gloria Copeland. "God°s Will Is Prosperity", 1978). "Cokoliv vyjde z tvých úst, bude vyprodukováno ve tvém životě" (Tilton. "Laws"). "Už je jim (jeho dětem) přes třicet, a já si nemyslím, že jsem se za ně modlil víckrát než pětkrát v životě. Proč? Protože můžete mít vše co vyslovíte, co řeknete - a já už jsem to řekl" (Hagin. "Words").
6). Nikdy nedělej negativní vyznání! "Tvůj jazyk tě může zabít, nebo v tobě uvolnit Boží život"...ať už věříš dobře či špatně - je to stále zákonem" (Capps. "Tongue"). "Vyznáš-li nemoc, dostaneš ji, vyznáš-li zdraví, budeš zdravý" (Kenneth Hagin, ""New Tresholds of Faith", 1974). Víra je jako šéme - zasadíš jej tím, že mluvíš" (Capps, "Seedtime"). "Promluvené slovo uvolňuje moc - pro dobro nebo pro zlo" (Don Basham, "On The Tip of My Tongue: How your words can curse and destroy. oř bless and restore", 1986). "A proto je velmi důležité nikdy nemluvit nic negativního ale dělat pouze positivní vyznání, prohlášení a proto také jméno "Positive Confession Movement"...
POKŘIVENÉ POHLEDY.
Zatím co vůdci "Positive Confession" se zdají být upřímní Křesťané a občas učí čisté biblické evangelium, není pochyb o tom, že jejich omyly jsou extrémně vážné a mohou být osudné -když ne pře ně, tak každopádně pro jejich následovníky, kteří to, co je jim k věření předkládáno, dovedou až k logickému závěru. Tito mají pokřivený pohled na víru: Místo důvěry v Boha jako objekt víry, víra je pro ně metafyzická síla. Mají pokřiveny pohled na Boha:
On není dostatečný sám o sobě, ale On může dělat to co dělá pouze používáním této univerzální síly víry v poslušnosti k jistým kosmickým zákonům. Mají pokřivený pohled na člověka: On je malým bohem v Boží třídě, který má stejné síly jako Bůh, a může používat stejnou sílu víry tím, že bude poslouchat ty stejné zákony, které musí poslouchat Bůh. Mají také pokřivený pohled na vykoupení a na kříž Ježíše Krista, jak uvidíme později. Je snad jasné, jak nebezpečné je míti pokřivený názor v těchto věcech.
Lloyd-Jones připomíná: Člověk, jehož doktrína stojí na písku, bude stát na nejisté půdě celý svůj život. Je téměř zákonité, že když jste "vedle" v hlavních, centrálních pravdách víry - jste většinou "vedle" ve všech druhých bodech. ("The Wisdom of Martyn Lloyd-Jones", 1986). Učení, že jsme bozi se šíří mezi evangelikály a nechává za sebou ničivý zmatek. Zatím co někteří, kteří tuto doktrínu učí se zdají ji jedním dechem prohlašovat i popírat, další vůdci "Positive Confession Movement" potvrzují toto učení velmi odvážně jak na rádiu, tak i na televizi. (Kenneth Copeland, TBN, "Praise the Lord", 1986). Ve své poslední knize, jeden z nejpopulárnějších autorů tohoto hnutí prohlašuje:
Kde dostal Satan titul "boha" tohoto světa? Od Adama. Adam byl bohem nad zemí - ale píše se to s malým "b". Někteří lidé mají představu Boha 120 metrů vysokého, s rukama jako vysoký dům. Ale proč by Bůh dělal člověka jiných rozměrů než je On sám? Já jsem přesvědčený, že ho
23
udělal přesně podle sebe... Byli jsme stvořeni abychom byli bozi na této zemi - jenom nezapomeňte to psát s malým "b"... (Charles Capps, "God°s Image In You",1985).
Je pouze jeden pravý Bůh. Ten řekl: "Já jsem Bůh a žádný jiný není" (Izaiáš 45:22). Jistě, falešných bohů je mnoho, ti se píší s malým "b". A žádný z nich neunikne Božímu soudu, protože On to řekl o všech bozích: "Bozi. kteří nestvořili nebesa a zemi zahynou jak na zemi, tak i pod těmito nebesy" (Jeremiáš 10:11).
PŘEKRUCOVÁNÍ PÍSMA A UNIVERZALISMUS.
Jak se může takový omyl vůbec objevit, když vůdci tohoto hnutí dávají takový důraz na Bibli? Stalo se to tím, že pokroutili Boží Slova, aby se konformovala jejich učení. Na příklad fráze "Bůh řekl", která se vyskytuje u každého aktu stvoření je citována jako důkaz, že je síla ve vysloveném slovu. (Capps. "Tongue"). To není ani biblické, ani logické. Naopak - to co Bůh řekl se nestalo proto, že to Bůh řekl, ale proto, že to byl Bůh, kdo to řekl!! Kdokoliv jiný by mohl opakovat ta stejná slova kolem a kolem a nic by se nestalo. Kromě toho Bůh může tvořit či počít akci prostě tím, že si to přeje. Síla je v Bohu - ne ve slovech. Ovšem, pakliže dáme důraz na důležitost slov, potom člověk může napodobit a imitovat Boha v mocném tvoření. Pakliže Bůh dělá všechno vírou v sílu svých slov, potom člověk může dělat totéž, jelikož i on má přístup ke slovům skrze víru.
Uznávaný vůdce Positive Confession Movement píše" Bůh měl víru ve svá slova ...Ježíš měl víru ve svá slova také... On sám měl Boží-druh-víry. Potom řekl svým učedníkům "I vy mějte tento druh víry". (Hagin. "Faith in Faith"). ... Šalamoun napsal: Smrt i život jsou v moci jazyka (Přísloví 18:21). Král jako Šalamoun, a on píše svému synu, který se stane králem jako on sám, měl moc odsoudit i osvobodit. To stejné platí v případě soudce nebo porotce dnes. Svědek u soudu má občas stejnou moc. Pomlouvač může otrávit život a dokonce zničit rodiny.
Ovšem učitelé formulky víra-slova-síla vykládají Šalamounova slova tak, že je nějaká metafyzická síla inherentní ve slovech, která se uvolní když jsou vyslovena a nevyhnutelně vyprodukují to, co bylo řečeno, at už negativní, či positivní... Ve světě okultu metafyzická "síla mysli" je zesílená, vysloví-li se nahlas. Tento čin uvolní, jak okultisté tvrdí,"tvůrčí sílu slov" když jsou vyslovena nahlas. Ta potom vykoná to, co bylo řečeno. Tato okultní myšlenka tvoří bázi pro mantry, zaříkávání, očarování... Přes všechno toto, učitelé "víry" pokračují v rozšiřování této nebiblické a okultní teze a přednášejí ji na rádiu, televizi a v knihách jako na příklad "The Tongue - A Creative Force" (Capps. "Tongue") a "You Can Háve What You Say" (Kenneth Copeland. "You Can Háve What You Say").
Dopis Židům, 11:3 říká" Skrze víru chápeme, že světy byly stvořené Božím Slovem", ale učitelé "víry" toto prohlášení postaví na hlavu a učí: "Chápeme, že to bylo skrze víru jak Bůh stvořil světy". Tímto jednoduchým převrácením smyslu víra neznamená "víru v Boha a v to co nám odhalil", ale sílu, kterou Bůh použil aby stvořil vesmír a člověk může totéž, když bude tvořit tím stejným "zákonem víry". Pozornost je nenápadně odvrácena od Boha k "víře" a výsledky jsou katastrofální! Mezi tisíci dopisů, které jsme obdrželi jako reakce na "Seduction of Christianity", ten následující příklad je typický: "Není divu, že mé Positivní vyznání nemělo úspěch. Tolik let mého křesťanského života jsem se snažil dostat víru, "která pohne horou ", zatím co vše co bylo zapotřebí, byla víra v Boha, který "pohne horou"....
Nejheretičtější prvek, který je zahrnutý v tomto hnutí, je učení, že "síla víry" je univerzální síla, která slouží každému, kdo následuje "zákon víry". Zdali má vztah s Bohem skrze Ježíše Krista není relevantní když přijde k vykonávání "zázraků" skrze "zákony čtvrtého (to je spirituálního) rozměru. A tak nekřesťané a i okultisté (Paul Yonggi Cho, " Fourth Dimension") mohou využít ten stejný zákon, který použil Bůh při stvoření vesmíru...
Tento populární vůdce "Positive Confession" píše: Ježíš řekl, že má druh Boží víry. Povzbuzoval své učedníky aby použili tento druh víry a řekl že "kdokoliv" to může dělat. Proč řekl kdokoliv? Protože jsme spirituální bytosti. Kdysi mně to zlobilo, když jsem viděl nespasené lidi, jak dosahují výsledků a členové mé kongregace úspěch neměli. Potom mi to došlo a uvědomil jsem si, co ti hříšníci dělají. Spolupracovali s Božím zákonem - zákonem víry" (Hagin, "Faith in Faith").
24