DŮVOD PRO JISTOTU.
Splnění dříve zmíněných předpovědí, právě tak jako jiných v životě smrti a vzkříšení Krista, dokazuje nade vší pochybnost že On je Mesiášem Israele, Spasitelem světa. Nikdo nemůže prozkoumat fakta a zůstat upřímným skeptikem. Ti, kteří odmítnou uvěřit přes veškerou tu evidenci, jsou bez omluvy. ...Použili jsme několik stránek abychom ukázali na platnost biblického proroctví za určitým účelem. Pakliže jsme poznali, že to co Bible předpověděla ohledně událostí v minulosti se splnilo na sto procent, pak je pádný důvod k víře v to, co nám Písmo předpovídá pro budoucnost. S důvěrou se podíváme Apokalypsu 17 a 18 a na totožnost ženy. Nejprve ale musíme zjistit identitu toho zvířete.
4.Odhalení se rozvíjí.
Čtyři veliká zvířata vystoupila z moře.......
.První jako lev......druhé jako medvěd.....
další jako levhart ...a čtvrté zvíře hrůznéa příšerné.
Mělo deset rohů - a deset rohů -
z toho království povstane deset králů....
Daniel 7:3, 7:24..
Janova vize v Apokalypse 17, o ženě jedoucí na zvířeti není tím prvním pohledem na tu hroznou šelmu. Ve skutečnosti je vyvrcholením sérií vizí, které počaly šest set let dříve. První vizí byl sen krále Nebúkadnesara, ve kterém viděl velikou sochu s „hlavou z čistého zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy částečně ze železa, částečně z hlíny. Daniel 2:32-33... Výklad, který dal Danielovi Bůh odhalil že socha se svými různými kovy představuje čtyři světová impéria: Babylónské, Médo-Perské, Řecké a Římské. Babylónské v té době existovalo. Že bylo následováno těmi třemi a v tom předpověděném sledu, je historickou záležitostí.
Proč jsou vidět pouze čtyři impéria? Co s těmi dalšími národy o nichž nám hovoří historie a které měly území větší, nežli každá z těch čtyř? Bible je zcela ignoruje. Proč? Čas je pohřbil. Už nikdy více nepovstanou. Pouze Řím bude oživen, jeho „smrtelné zranění“ zahojeno (Apokalypsa 13:3)... Po dlouhá staletí by světovou velmocí Egypt. Veliké dynastie Číny. Byl Čingischánovo široko se rozprostírající impérium, ohromná království Mayů a Aztéků ve Střední a Jižní Americe. Byl čas, kdy Arabové kontrolovali většinu Severní Afriky, Středního Východu a značnou část Evropy. Ani jedno z nich už znovu neožije. Pouze Římu se vrátí jeho sláva. A jak kdysi ovládal starý svět, tak se jednou stane hlavním sídlem pro řád nového světa, což je snem OSN. Spojené Státy byly dominantní průmyslovou i vojenskou silou posledních 50 let. Tato dominace ale pomalu mizí a je také odsouzená k zániku. Předpovědi jsou jasné: Římské Impérium znovu povstane k životu s Antikristem v Západní Evropě, jak uvidíme. Tak mluví Bible víc jak 1900 let v Novém Zákoně a po staletí ve Starém... O Spojených Státech není ani zmínka.
ROZDĚLENÉ IMPÉRIUM.
Dvě nohy sochy předpovědělo rozdělení čtvrtého Impéria - Říma, na Východní a Západní. Tak se také stalo. V roce A.D. 330 založil Konstantin Konstantinopol, (dnes Istanbul) jako své imperiální hlavní město, a ponechal římskému biskupovi kontrolu nad Západem. Tím vytvořil podmínky pro pozdější politické a náboženské rozdělení Impéria. Konečný zlom se vytvořil nábožensky v 1054, kdy se Východní Ortodoxní Církev odtrhla od Říma na Západě, a papež Lev IX. exkomunikoval Michaela Cerulariuse, patriarchu Konstantinopolu. Toto rozdělení zůstalo až podnes a je kořenem nedávného krveprolití v Chorvatsko-Sarajevo-Bosna-Hercegovinské oblasti bývalé Jugoslávie, jak budeme dokumentovat...
Politicky Římské Impérium na Západě několikrát oživlo - na příklad v r. 800 pod Karlem Prvním Velikým (Charlemagne). Východní a Západní říše se již nikdy nespojily. Celé Římské Impérium se jako politická jednotka rozpadlo, ale nábožensky rostlo, až se rozšířilo po celém světě. Dnešní Římsko-Katolická církev má asi 980 milionů členů ve světě. Východní Ortodoxní církev má asi o polovinu méně. Roztržka mezi nimi bude jednou zahojena pod Antikristem. Protestanté různých denominací dodávají zbytek k tomu, čemu se dnes říká Křesťanstvo - celkově je Křesťanů kolem 1.7 miliardy osob - asi tak 30 % dnešní populace naší planety.
Podle Apokalypsy 13:8: Všichni, kdo žijí na Zemi ho budou uctívat“ (Zvíře nebo-li Antikrista). To znamená nejenom, že Katolíci i Protestanté se spojí, ale že Protestanté se s nimi spojí společně se všemi náboženskými systémy včetně i Muslimů, aby vytvořili nové světové náboženství. Bude zahrnovat uctívání Imperátora jako za dob caesarů s trestem smrti pro ty, kteří odmítnou uposlechnout. (Apokalypsa 13:14-15) Oživení římského náboženství bude bezpochyby smíšenina Křesťanství a Pohanství tak, jak se stalo za Konstantina a pokračovalo i nadále. Tato zvrácená a zpohanštělá forma Křesťanství přišla ve známost jako Římský Katolicismus. S nárokem na neomylnost a neměnnost („semper eadem“ - stále stejná) Římsko-Katolická Církev je připravená aby se stala vedoucí silou pro finální ekumenické spojení všech náboženství....
DŮLEŽITOST PROROCTVÍ.
Těch deset prstů na nohou Nebúkadnesarovy sochy reprezentuje deset budoucích králů (vládců) o kterých Daniel 2:44 píše slovy, kterým porozumí i dítě: „A ve dnech těchto králů Bůh nebes ustaví království, které nebude nikdy zničeno.“ A jelikož nikdy nebyla doba, kdy by deset králů vládlo Římské Říši, toto prosté prohlášení nám říká, že musí být oživeno pod deseti vládci, aby se dostalo finálně pod vládu Antikrista... V jednom verši Písma říká Ježíš učedníkům, Janu Křtiteli i rabínům, že ještě není doba aby převzal Davidův trůn. Důvod byl jasný: Římská Říše nebyla v té době pod vládou deseti králů. To způsobilo zklamání u všech těch, kteří nepochopili proč neustaví své království okamžitě. Opět zde vidíme důležitost přesné znalosti proroctví Bible.
Ve svém snu viděl Nabúkadnesar „Kámen, který bez pomoci rukou udeřil do železných noh a rozdrtil je na prach, který odvál vítr.“ A ten kámen se stal velikou horou a zaplnil celý svět.“ (Daniel 2:34-35). Výklad je jasný: Ta pravá Církev nepřevládne postupně celý svět, ale Boží Království bude ustaveno náhle - katastrofálním zásahem z nebe. Kristus se vrátí, aby zničil Antikrista a jeho oživené Římské Impérium. Potom zřídí své tisícileté království vlády celého světa s ústředím v Jerusalémě a z Davidova trůnu.... Tento výklad potvrzují další části Písma, hlavně 2 Tesalonským 2:8, kde se jasně praví že Kristus zničí Antikrista při svém příchodu: „Potom bude ten zlý odhalen, kterého Pán odstraní dechem svých úst a zničí jasem svého příchodu.“ A tak ten Druhý Příchod - jasně rozdílný od Rapture Křesťanů se neuskuteční, dokud Antikrist nebude odhalen a nezřídí svou světovládu. Teprve potom se Kristus vrátí uprostřed Armageddonu s Křesťany, kteří odešli v Rapture s Ním do nebe, (Zachariáš 14:5, Juda 14) aby zachránil Israel před armádou Antikrista, který je blízko zničení Israele. Potom vykoná rozsudek na zemi a zřídí své mesiášské království tím, že bude vládnout z Davidova trůnu v Jerusalémě. (Zachariáš 12 - 14).
HISTORIE NAPSANÁ DOPŘEDU.
Nějakou dobu po tom, co měl král Nebukadnésar ten sen, Daniel dostal svou vlastní vizi, jako další fázi rozvíjejícího se odhalení od Boha, týkající se Antikristova království. Ve vizi Daniel uviděl ta stejná světová impéria - tentokrát zobrazená jako divé šelmy. To čtvrté zvíře, které představovalo Římskou Říši, mělo deset rohů, které představovaly - jako těch deset prstů sochy, deset králů, nebo regionálních vládců, kteří v budoucnosti povstanou. (Daniel 7:24) Danielova vize zahrnovala tak pozoruhodně přesné podrobnosti o Medo-Perské a Řecké říši - tak dokonale popsané, že každý skeptik zoufale hledal, aby dokázal, že kniha Daniel byla napsána až po skutečnostech! Jinak by museli přiznat, že obsahuje platná proroctví. Samozřejmě: Bible je plná platných předpovědí, které byly napsány staletí před splněním. Bez jakýchkoliv pochyb: Předpovědi, o kterých jsme se zmínili krátce v předešlé kapitole ohledně Israele a Mesiáše byly všechny napsané staletí dříve, než přišlo jejich naplnění.
Co se týče Daniela, ten jasně předpověděl rozdělení velkého řeckého impéria na čtyři části. (8:20-22, 11:4) Následujících 16 veršů podává úžasné detaily o válkách Ptolemy-ho, (řecký generál, který zabral Egypt po Alexandrově smrti) a války jeho nástupců proti Seleucidům ze Sýrie. Toto proroctví vrcholí podrobnostmi o Seleucidském vládci Antiochus Epiphanes, (Daniel 11:21-36) jakýsi prototyp Antikrista. Hlavně se zde kritici snažili zoufale dokázat, že to bylo napsáno až po událostech! Že kniha Daniel byla ve skutečnosti napsána během babylónského zajetí - dlouho před tím, než se události staly, je důkladně potvrzeno. Kromě toho, Daniel 9:25 upřesňuje ten den, kdy Mesiáš pojede do Jerusaléma na oslíku a bude oslavovaný jako Ten Zaslíbený. I ti největší skeptici musejí přiznat, že Daniel byl napsaný před touto událostí!
Mezi Starým a Novým Zákonem existuje 400 let ticha, než Bůh opět promluvil skrze své proroky. A až teprve když přijdeme k Apokalypse 12:2 vidíme znovu Danielovo čtvrté zvíře - tentokrát bez jakékoliv zmínky o zbývajících třech, které se už neobjeví.. Kromě toho, od tohoto bodu je toto zvíře viděno pouze v jeho budoucí oživené formě....
PŘÍCHOD DRAKA
Jak se tak proroctví rozvíjí, Danielova čtvrtá šelma připadá Janovi jako „velký rudý drak, mající sedm hlav, deset rohů a sedm korun na hlavách.“ (Apokalypsa 12:3) Toto je Satan, protože pár veršů později vidíme budoucí válku v nebi:“Michael a jeho andělé bojovali proti draku... a ten veliký drak byl vyhnán, ten starý had, nazývaný ďábel a Satan, který klame celý svět.“ (verše 7,9) Výklad je jasný: To oživené čtvrté impérium pod vládou Antikrista bude tak odporně zlé, že se bude jevit jako Satan sám! Jaká hrůza čeká na lidstvo tohoto světa potom, co si Kristus odvedl ty své v Rapture do domu Otce! ...To samé čtvrté zvíře vidíme opět v kapitole 13:3, jak „vystupuje z moře,“ jako všechny šelmy v Danielu 7:3. Zde je opět „sedm hlav a sedm rohů,“ ale nyní s „deseti korunami a na hlavách jméno urážející Boha.“
Zvíře je zobrazeno v příštím verši jako „leopard..medvěd..lev.“ A tak, i když tato zvířata již nejsou, není nám dovoleno zapomenout spojitost, která existuje mezi oživenou Římskou Říší a třemi světovými říšemi, které jdou zpět až k Babylónu. Nezapomeň, že ta zvířata představují tři předešlá světová impéria jako leopard, lev a medvěd (Daniel 7:4-6) V Apokalypse 13, čtvrté zvíře jasně zobrazuje obě: Oživenou Římskou Říši a Antikrista, kterého „všichni žijící na zemi budou uctívat.“ V této pozoruhodné vizi budoucnosti bude svět také „uctívat draka, který dal moc zvířeti.“ (verš 4...). A tak opět vidíme Satana jako sílu v pozadí Antikrista a jeho království: „Drak (Satan) dal jemu (Antikristovi) svou moc, trůn a velikou autoritu.“ (verš 2)
Během Jeho pokušení v divočině, Satan ukázal Kristu „všechna království a jejich slávu“ (Matouš 4:8). Ďábel potom nabídnul všechno Kristovi se slovy:“Všechno toto ti dám, pakliže padneš na zem a budeš mne uctívat“ (verš 9). Láska pro svět a touha po moci, vždy vede finálně ke spolku se Satanem a k jeho uctívání! Pochopitelně Kristus Satana odmítnul. Tragicky, církev unavená perzekucí se na tuto návnadu nechala nachytat, když ji nabídnul Konstantin. Kristus nepopíral Satanův nárok na vlastnictví světa:“..protože je dána mně a mohu ji dát komukoliv chci.“. Jak nám připomíná Jan:“Celý svět leží v rukou Ďábla.“ (1 Jan 5:19). Je to Satan, kterému to Bůh pro svůj vlastní účel dovolil, dá Antikristovi svět, který Kristus odmítnul.
PŘICHÁZEJÍCÍ SVĚTOVÉ NÁBOŽENSTVÍ.
Bude zhotovena socha v podobě zvířete, a všichni, kteří odmítnou se jí klanět, budou zabiti. (Apokalypsa 13:15) Stejná praxe se prováděla ve staré Římské Říši. Tím vidíme, že náboženství Říma, zároveň s uctíváním vládce, bude také obnoveno. Vlastně - náboženství musí - nejenom být zahrnuto v Antikristově nové světové vládě, ale musí stát na prvním místě, protože Satan který kontroluje jak Antikrista, tak i obnovené Římské Impérium, je „bohem tohoto světa.“ (2 Korint .4:4) a vášnivě touží po uctívání. Žena jedoucí na zvířeti v kapitole 17, nepochybně představuje to světové náboženství, jak uvidíme později...
Náboženství stálo vždy v popředí ve starodávných říších, včetně těch čtyřech, které jsou vyznačené v Danielových šelmách. Kněží, věštci a čarodějníci byli vždy nejbližšími poradci vládců po tisíciletí, a ve většině případů byli tou skutečnou mocí za trůnem, když manipulovali vládce jejich „magií“ a zlou radou. Věda sama má své kořeny v okultismu, počínaje astrologií a alchymií. Materialismus, skepticismus a ateismus jsou relativně mladého původu a zmizí ve vlně přílivu nové „spirituality,“ která už nabírá dech přesně tak, jak to Ježíš předpověděl pro situaci „posledních dnů.“ (Matouš 24:4-5, 11, 24)
Ateismus není hlavní zbraní Satana v jeho snaze podvést lidstvo aby ho následovalo. Satan sám ateistou není ! známe přece jeho ambice:“Budu jako Nejvyšší“ (to je Bůh). Tím v Izaiáši 14:14 přiznává Boží existenci. Satan chce být uctíván jako Bůh, a jelikož je ne-fyzickou bytostí bez vlastního těla, musí se uspokojit v obdržení slávy a úcty skrze toho, který jej reprezentuje, to znamená skrze Antikrista.
Jako „boha tohoto světa,“ Satanovou zbraní je falešné náboženství a lživé sliby, které nabízejí, které stahují na stranu ty, kteří jim věří - od poznání pravého Boha a Jeho pravdy. Fakt že náboženství bude hrát dominantní roli v obnoveném Římském Impériu tak jako za starých časů je jasně zobrazený skutečností, že ta žena, která představuje náboženství Nového Světa, sedí na zvířeti a má v rukou otěže....
SATANSKÉ VZKŘÍŠENÍ.
Jak se tak dál rozvíjí obraz čtvrtého zvířete, Jan viděl, jak „jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti; ale jeho smrtelná rána se zahojila a celý svět se poklonil drakovi...“ Mnoho interpretů se domnívá že Antikrist bude zabit a znovu obživne. Jiní se domnívají, že osobnost Antikrista je z minulosti - jako Nero, Hitler a pod.) který se vrátí z hrobu, aby vládnul nad novým světovým řádem. To není možné, protože Satan nemá moc život stvořit! (To ovšem nevylučuje možnost, že svět může být oklamaný do přesvědčení, že ke vzkříšení došlo. Ale formulace 13:3 tento pohled také nijak nepodporuje).
Že „jedna z jeho hlav“ obdržela smrtelné zranění nemusí znamenat, že celé zvíře bylo mrtvé, ale možná jen „jeden aspekt jeho bytnosti.“ Přestože hlavy jakoby představovaly krále, nemusí to znamenat doslovného krále, který byl zabit a vstal z mrtvých, už z dříve uvedeného důvodu. Zvíře a jeho hlavy představují několik věcí najednou: Krále, království, Satana, Antikrista a obnovenou Římskou Říši. To poslední má v sobě prvky smrti a zřejmého vzkříšení. Římské Impérium skutečně „zemřelo“ i když ne zcela, protože jeho fragmenty zůstaly se stálou nadějí konečného vzkříšení. Až se toto „vzkříšení“ za vlády Antikrista uskuteční, bude to - jakoby říše, ne člověk - přišla z mrtvých. Že Bůh zamýšlí zřídit své Království na zemi a že obnovené Římské Impérium stojí tak v cestě a musí být odstraněno - to se zdá být jasné. To jsme viděli už na začátku, kdy kámen zasáhne sochu a zničí ji na prach. Je právě tak jisté, že Antikrist je Satanův padělek Krista a obnovený Řím padělkem Božího Království.
PRVNÍ A BUDOUCÍ ANTIKRIST.
Předpona „anti“ je z řečtiny a má dva významy: 1) „proti“ a 2) „namísto“ čeho, či „náhrada“ za něco. Antikrist bude reprezentovat oba významy. Bude oponovat Kristovi, ale v tom nejďábelštějším smyslu: bude předstírat že je Kristem a tak bude převracet „Křesťanství“ zevnitř. Ano, Antikrist bude sedět v „v chrámu Boha a bude se za Boha vydávat“.(2 Tesalonským 2:4). Když Antikrist se bude vydávat za Krista a bude uctíván světem, (Apokalypsa 13:8) potom jeho následovníci se budou nazývat Křesťany. Žádný komunismus - ale Křesťanství ovládne svět! Nebude to skutečné Křesťanství, které známe my, ale Antikristův padělek. A tak před příchodem Antikrista přijde celosvětová apostazie či odpadnutí. (2 Tesalonským 2:3)
Část této apostazie je ekumenické hnutí, které doslova připravuje půdu pro sjednocení všech náboženství a dokonce ovlivňuje i Evangelíky. „Křesťanství“ Antikrista musí být takové, aby souhlasilo s každým náboženstvím světa a se kterým by každé náboženství světa mohlo souhlasit. Dokumentovali jsme tento vývoj v jiných knihách, jako „Global Peace and the Rise of the Antichrist.“ Latinský význam slova „anti“ je „vicarius.“ Z toho přichází „vikář“, jinak „zástupce.“ Ale Kristův vikář znamená doslovně „Antikrist!“ Přestože římsko-katoličtí papeži se počali nazývat „vikáři Krista“ po staletí, nebyli první, kteří se tak nazývali, ale zdědili ten titul od Konstantina, jak uvidíte. Budoucí obdoba, přicházející světový vládce nad obnoveným Římským císařstvím bude Antikrist ....
Jak už jsme poznamenali, ve starém Impériu byl císař uctíván jako bůh. Jako takový byl vůdcem pohanského kněžství a oficiálního, státem podporovaného náboženství Impéria. V podobě Caesarů byly vytvářené sochy, před kterými se občané museli klanět. Ti, kteří odmítli uznat císaře jako boha, byli zabiti. A tak tomu bude, až se znovu Římské Impérium obnoví pod Antikristem. Tato skutečnost je jasně podána v obšírné vizi, kterou dal Kristus Janovi:
„Přinutil zemi a její obyvatelstvo aby klekali před šelmou ...aby zemřeli všichni ti, kteří před sochou nepokleknou“..Zj.13:12-15
ZPOHANŠTĚNÍ KŘESŤANSTVÍ.
Když císař Konstantin (jak se věřilo) se stal Křesťanem v A.D. 31, (ve skutečnosti to byl chytrý politický tah) dal Křesťanům svobodu, a oficiální postavení vedle Pohanství. Jelikož církev byla uznávaným náboženstvím Impéria, Konstantin - jako imperátor musel být uznán jako de fakto hlava. A jako takový, svolal první ekumenický sněm v Nicei v roce A.D.325 rozhodoval o agendě a předsedal právě tak, jako Karel I Veliký, (Charlemagne) bude předsedat na Chalonském Sněmu o 500 let později. Konstantin byl prvním ekumenikem a zavedl tuto chybu do pronásledováním unavené církve.
Zatím co byl hlavou Křesťanství, zastával nadále své postavení jako hlava pohanského kněžstva, otevíral pohanské oslavy a podporoval pohanské svatyně i po tom, co začal stavět křesťanské kostely. Jako hlava pohanského kněžstva měl oficiální titul Potifex Maximus a tak potřeboval podobný titul jako hlava Křesťanství. Křesťané jej nazvali „Biskup Biskupů,“ zatím co on sám sebe pojmenoval „Vicarius Christi.“ Měl tím na mysli, že je „jiný Kristus,“ jednající ve jménu Krista. Když to ale přeložíte do řečtiny, „Vicarius Christi“ znamená doslova „Antikrist.“ Konstantin byl prototypem Antikrista předpověděného v Písmu, toho který teprve přijde.
Ve Středověku počali římští biskupové uplatňovat nárok na postavení jediných zástupců Krista na zemi. Žádali aby celá církev byla podřízená jejich vládě, zakázali aby kterýkoliv jiný biskup byl nazýván „papa“ neboli papež, a osvojili si všechny tři tituly Konstantina. „Pontifex Maximus“, „Vicar of Christ,“ a „Biskup Biskupů“ - což si podrželi až dodnes. Jakmile se uskutečnil jejich nárok na vládu nad královstvími, lidmi a majetkem, nesmírná korupce vešla do Římsko-Katolické církve... Reformátoři a jejich prohlášení víry byli jednohlasní v prohlášení papeže jako Antikrista. Písmo ale tento pohled nepodporuje. Antikrist je unikátní osoba bez předchůdců nebo následovníků. Bude novým Konstantinem, vládcem obnoveného celosvětového Římského Impéria!
ÚŽASNÉ NOVÉ POCHOPENÍ.
Konečné odhalení čtvrtého zvířete přichází ve vizi, kterou Bůh dal Janovi, a je popsáno v Apokalypse 17. Tentokrát v novém hrůzném pohledu sedí žena na tomto odporném zvířeti! Že to je to stejné zvíře, které viděl Daniel a které je zobrazené v kapitolách 12 a 13 Apokalypsy je jasné. Má už ten známý „sedm hlav a deset rohů“ popis. Dalším jeho rysem je fakt, že je „plné rouhavých jmen,“ zřejmě opětně to, co jsme viděli v kapitole 13: „a na jeho hlavách jméno rouhání“...V tomto pohledu je ale jedna pozoruhodná změna. Ve středu pozornosti je tentokrát žena - ne zvíře. Popis zvířete je stručný, jen abychom věděli že se jedná o to stejné zvíře. Nic jiného - co do jeho smyslu či něčeho jiného už dáno není. Nová postava zaujala střed jeviště a celé dvě kapitoly 17 a 18 Apokalypsy, jsou věnovány popisu a diskusi o ženě - mnohem více než bylo věnováno zvířeti ve všech zmínkách!
Jan nikdy nenaznačil že by byl postrašen či šokován dřívějšími obrazy. Nyní ale vyjadřuje velký úžas - ne nad zvířetem, ale nad ženou která na něm sedí! Je to pohled na ženu, který jej překvapil. Jak mohla nasednout na takové zvíře? Proč dovolilo aby si naň sedla, držela opratě a kontrolovala jej? Zřejmě bude hrát klíčovou roli v obnovení Římské Říše, ve vládě Antikrista a budoucích událostí, které povedou k Druhému Příchodu Ježíše Krista.... Jaká ta role bude? Kdy bude odhalena? KDO JE TA ŽENA? Účelem této knihy je tyto otázky zodpovědět.
5. Záhada - Babylón.
Na jejím čele bylo napsáno: Záhada, Veliký Babylón.
Apokalypsa 17:5.
A tak, jako měsíc dostává své světlo od slunce,
tak královská moc odvozuje od papežské autority
nádheru své důstojnosti.
Stav světa bude obnovený naší pílí a péčí....
protože papežská autorita a královská moc
je dostatečná k tomuto cíli.
Papež Innocent III - 1198-1216
Proč záhada? Že by se o Babylónu, o tom starodávném městě, jehož ruiny jsou pokryté pískem pouště po víc jak 2300 let, počalo hovořit tak prominentně v předpovědích, které se týkají posledních dnů - to je ta záhada. Všeobecně se učí, že ta žena představuje oživený starý Babylón. Skutečnost, že sadistický vůdce Iráku, Sadám Hussein, počal rekonstrukci Babylónu již před několika lety, přidává důvěryhodnost tomuto názoru.. Ale starý Babylón - i kdyby se stal opět obývaným a funkčním městem, by nemohl v žádném případě splnit kritéria, která staví Jan! Tato kritéria, která budeme podrobně zkoumat ustavují totožnost ženy - a jak uvidíme - není to ten starodávný Babylón....
Sadám sní o sobě jako o novodobém Nebúkadnesarovi - možná že se domnívá, že je reinkarnací vládce toho starého Babylónu. Co Sadám na Nebúkadnesarovi obdivuje nejvíce je skutečnost, že zničil Jerusalém, odvedl obyvatelstvo do Babylónu, a Jerusalém zůstal v ruinách a dezolaci. Jako „nový Nebúkadnesar,“ Sadám sní o stejném zničení dnešního Israele, kterého vidí jako svého úhlavního nepřítele. Ovšem, samotný Babylón byl později poražený Médo-Peršany. A za toto Sadám pohlíží na Irán, (dřívější Persie) jako na svého dalšího nepřítele a proto s ním bojoval poslední osmiletou válku.
Sadám nechal vytisknout své jméno na každou cihlu, která byla použitá na obnovu starodávného Babylónu. Jednoho dne bude Sadám Hussein, kterého se bojí a zároveň nenávidí jeho vlastní lidé, svržen - jak se ostatně nakonec stane všem tyranům. Nebylo by překvapující, kdyby Iráčané, ve snaze se zbavit jakékoliv vzpomínky na něj, jednoho dne nesrovnali buldozery všechny ty pyšné budovy, které nechal vztyčit na místě starého Babylónu. Ale ať se to stane nebo ne, není možné aby toto město, které leží v ruinách po víc jak 2000 let, si mohl někdo splést s Babylónem, o které píše Apokalypsa 17 a 18...
BABYLÓNSKÁ SPOJKA.
Je samozřejmé, že existuje spojení se starým Babylónem. To jméno na čele ženy to utvrzuje. Co to může být za jméno - ve světě „posledních dnů“ těsně před Příchodem Krista? Zřejmě musí poukazovat na dominantní rys, společný všem čtyřem říším - hlavní prvek prvního Impéria Babylónu, který je dominantní i v tom posledním - Římě. Vrcholnou vlastností všech byla jednota mezi trůnem a oltářem, mezi králem a knězem. „Oddělení církve od státu - o tom nikdo v té době ani neslyšel! Právě opak byl pravdou. Pohanští kněží, astrologové, čarodějové, kouzelníci, věštci a jim podobní, byli nejbližšími rádci vládce, a často v pozadí vykonávali svůj vliv na dění v zemi. A tak princip, charakteristický pro tu ženu bude její cizoložný styk se světskou vládou.
Jednota mezi náboženstvím a vládou trvala od dob Babylónu až za vrchol římské slávy - čtvrté světové impérium ve vizi Daniela. Jak už jsme viděli, římští císařové, právě tak jako starodávní vládci, byli hlavou pohanského kněžství a uctíváni jako bozi. A pokud tedy bylo náboženství dominantním rysem každé té říše, podívejme se blíže na náboženství Babylónu.
VĚŽ DO NEBE.
Nebúkadnesarův Babylón byl vybudovaný kolem zbytků babylónské věže, která byla postavená krátce po Potopě potomky Noeho, pod vedením Nimroda. (Genese 10:8-10, Micheáš 5:6) Její původní účel byl jasně prohlášený staviteli:“Postavme si město a věž, která dosáhne až do nebe; udělejme si jméno, nebo budeme rozprášení po celém povrchu země.“ (Genese 11:4) “Město“ v tomto případě znamenalo politicko/občanská unie obyvatel země té doby. „Věž“ na druhé straně, byla jasně záležitost náboženská - pokus dosáhnout nebe. Bábel tak představuje spojení státu a církve, zahrnující celé lidstvo v pokusu pozdvihnout člověka na úroveň Boha. (Název Bábel = Zmatek, vznikl v Genesi 11:9)
Toho mělo být dosaženo věží, postavenou pomocí lidského génia a energií, která jasně reprezentuje lidskou náboženskou snahu. A jelikož celý bývalý svět byl spojený v tomto úsilí, máme zde příklad první světovlády a světového náboženství spojené jako jeden! A jak Člověk v této formě začal svou dráhu, také v ní jednou bude končit - to potvrzuje zpráva na čele ženy. ...Věž byla mánií, posedlostí obyvatel - smysl života, který jak sjednocoval tak i zotročoval. Tímto náboženství dominovalo ve společenství církve a státu. A tak to bude v novém řádu světa pod Antikristem - alespoň po nějakou dobu, protože vidíme, že žena řídí to zvíře..... Bábelská věž stojí v přímém kontrastu k cestě spásy, kterou Bůh - důsledně a neměnně - ohlašoval od dob Ábela.
Odmítnutí Boží vůle Adamem a Evou oddělilo člověka od Boha. Žádné usmíření s Bohem či přístup do nebe nebyl možný, bez plného zaplacení pokuty, kterou nekonečná Boží spravedlnost požadovala. Pro člověka jako konečného tvora, bylo zcela nemožné zaplatit nekonečnou pokutu. Jednoho dne, ve slitování a milosti, Bůh Sám přijde jako čistý, perfektní člověk a zemře za hříchy světa a zaplatí sám tu nekonečnou pokutu, kterou si Jeho spravedlnost žádala! On sám se stane „Beránkem Božím,“ (Jan 1:29, 36), jedinou přijatelnou obětí. V očekávání přicházejícího Mesiáše měla být obětována zvířata, jako typ Toho, který „sejme hříchy světa“ tím, že se sám obětuje. (Židům 9:26). Do té doby než přijde, jediný přístup k Bohu byl jasně vyznačený. (Exodus 20:24-26) Zvířecí oběti měly být nabízeny na oltáři země. Pakliže půda byla příliš kamenitá, aby se dalo naškrábat dostatek hlíny, oltář měl být postavený z navršených kamenů, které nesměly být nijak lidskou rukou upravené. Dále nesměly být natolik vysoké, aby se k oltáři muselo přistupovat po schodech.
Prostě žádná lidská práce nemohla hrát jakoukoliv roli ve spáse člověka! Musí to být dar od Boha NEZASLOUŽENÝ A NEODPRACOVANÝ! Ale lidská pýcha se vždy snažila odporovat Boží milosti. Vidíme jasné porušování Božího Slova jak pokračuje i dnes - v bohatě ozdobených a okázalých, zdvižených oltářích jak protestantských, tak i katolických právě tak jako v rituálech a „dobrých skutcích“, o kterých se člověk bláhově domnívá že ho učiní přijatelným Bohu. TO VŠECHNO POČALO V BÁBELU!
VZOR PŘEVZATÝ ŘÍMEM.
Město a věž Bábelu uvedly na scénu vzor nesvatého spolku mezi civilní vládou a náboženstvím „dobrých skutků“ a rituálů, které pokračovaly po tisíce let a byly zvýrazněny jak v pohanském Římě, tak i v „křesťanském“ Římě po „konverzi“ Konstantina. „Odluka církve od státu“ je celkem moderní myšlenka - hlavně od protestantské Reformace - něco, čemu Římsko-Katolická církev, - jako náboženské pokračování Římské Říše - vášnivě a brutálně odporovala. Dr.Browson, vysoce uznávaný katolický žurnalista devatenáctého století vyjádřil katolickou pozici v Browson Quarterly:
„Žádná civilní vláda, ať už je to monarchie, aristokracie či demokracie ...nemůže být moudrou, spravedlivou, výkonnou a trvalou vládou, která se snaží o dobro celku - bez Katolické církve a bez papežství nemůže být Katolická církev.“ (January 1873)1
Vatikán bojoval vytrvale proti každému demokratickému postupu od absolutních monarchií k vládě lidu již od anglické „Magny Charty“ (15 červen 1215) - „matky evropské ústavy.“ Tento dokument byl okamžitě odsouzený papežem Innocentem III. který jej prohlásil za neplatný. Exkomunikoval všechny barony, kteří jej získali, (Ignaz von Dollinger „The Pope and the Council,“ 1869)2 a absolvoval krále z jeho přísahy baronům. (R.W. Tompson:“The Papacy and the Civil Power,“ 1876)3 Povzbuzen papežem, král Jan si naverboval v cizině žoldnéře proti baronům a přivedl tak velké ničení na celou zemi. Následující papežové udělali vše co bylo v jejich silách, aby pomohli Janovu nástupci Jindřichu III. anulovat Magnu Chartu. Země zchudla papežskými daněmi. Platy početných italských kněží, představovaly trojnásobek daňových příjmů královské koruny! Přes to všechno nakonec zvítězili baroni.
Papež Lev XII. vyčinil Ludvíku XVIII za schválení „liberální“ Francouzské ústavy, (French Constitution) a papež Řehoř XVI odsoudil Belgickou ústavu z r. 1832. Jeho nestydaté encyklické „Mirari vos,“ ze srpna 15 1832, (který byl později potvrzen papežem Piem IX v jeho 1864 „Syllabus Errorum“) odsoudil svobodu svědomí jako „šílený nesmysl,“ a svobodu tisku jako „zhoubný omyl, kterým nemůže být dostatečně opovrhováno. (Dollinger)4 Znovu potvrdil právo církve použít sílu, a jako nespočetní papežové před ním žádal, aby civilní autority okamžitě uvěznily každého ne-Katolíka, který by se odvážil kázat a i praktikovat svou víru. Jeden známý historik devatenáctého století komentoval Vatikánské odsouzení Bavorské a Rakouské ústavy takto:
Náš absolutistický systém, podpořený Inkvizicí, nejpřísnější cenzurou, potlačením veškeré literatury, beztrestnosti kněžstva a samozvanou mocí biskupů, nemůže přežít nic než absolutistické vlády. (Dollinger)5
Historie Jižní Ameriky nám plně prokazuje toto hodnocení. V katolických zemích papežové nenáviděli svobodu a spojovali se s tyranskými vládami, kterými často manipulovalí pro své cíle. To je notoricky známá historie. Ať už byly motivy církve jakékoliv, historie je svědkem faktu, že kdykoliv to bylo možné, Římsko-Katolická církev otevřeně potlačovala a odsuzovala taková základní lidská práva, jako svobodu tisku, proslovu, náboženství a dokonce i svobodu svědomí. Před revolucí, kterou vedl Benito Juarez v 1861, římský Katolicismus ovládal životy Mexického lidu a ovládal vládu po 350 let. Byl státním náboženstvím a žádné jiné nebylo dovoleno. Jak jeden autor prohlásil po jednom důkladném vyšetřování záznamů:
Útisk státu a církve byly tak společně svázané, že nebylo možné poznat který je který. Hierarchie římsko-Katolické církve podporovala španělský režim a exkomunikovala, skrze Inkvizici Nového světa každého, kdo odporoval moci státu. Vláda na oplátku prosazovala „církevní“ zákony a jako „světská moc“ fungovala jako autorita a dokonce i jako kat za církev.6
Následky státniho naboženství.
Potom co armáda Napoleona III. porazila Juareze a dosadila Maxmiliána jako císaře Mexika, Maxmilián poznal, že už není žádná cesta zpět ke staré totalitní vládě. Papež Pius IX byl rozhořčený a napsal pobouřeně Maxmiliánovi že „Katolické náboženství musí především být nadále „slávou a hlavní podporou mexického národa, pro vyloučení jiného nesouhlasného uctívání,“ a že „vyučování - ať už veřejné či soukromé, musí být řízené a kontrolované římsko-katolickou autoritou,“ a že církev nesmí být pod autoritou světské vlády“7
Chudoba a nestabilita, která trápila Jižní Ameriku, měla původ v unii mezi církví a státem, a v moci nad civilní vládou, kterou Řím prožíval v Evropě po staletí přinesl do Jižní Ameriky ve jménu Krista. Římské kněžstvo bylo jako malí bohové, kteří vládli nad lidmi, kteří se stali jejich sluhy. Revoluce v jihoamerických zemích byly povětšině vyvolané rozdílem mezi chudobou lidu, bohatstvím církve a zlých diktatur, které církev podporovala. Teologie osvobozenectví počala v Jižní Americe katolickými knězi a jeptiškami, jejichž svědomí už nemohlo ospravedlnit potlačování lidu církví a státem...
Máme mnoho dalších příkladů - dostaneme se k nim později. Co jsme zde chtěli ukázat je skutečnost, že nečisté spojení mezi církví a státem - kde církev dominuje - jde zpět až k Bábelu. Nimrod založil první světové impérium, církev a vláda byly jeden a ten samý. A to je to ideální impérium, které chtěl římský Katolicismus ustavit všude, kde to bylo možné. Jak „Catholic World“ poznamenal v době Vatikánu I:
„Zatím co stát má nějaká práva, má je pouze zásluhou a z dovolení vyšší autority a tou je církev“. (The Catholic World“, July 1870).8
Antipatie Vatikánu vůči základním svobodám člověka, vytvořila další nečistá spojení s vládou jak Hitlera, tak Musoliniho, kteří byli vychvalováni papežem a dalšími katolickými vůdci jako lidé vybraní Bohem. Katolíci měli zakázáno odporovat Musolinimu - ale naopak - byli vyzváni, aby ho podporovali. Církev ve skutečnosti pomohla fašistickému diktátoru do úřadu, tak jako o pár let později pomohla Hitlerovi. Na oplátku Musolini, uzavřel Konkordát s Vatikánem v r. 1929, a tím dostal Římský Katolicismus opět oficiální titul státního náboženství a každá kritika spadala pod trest vězením. Vatikán obdržel další výhody, včetně vysoké sumy peněz a cenných papírů.
KOŘENY MODERNÍHO KLAMU.
Satanův slib Evě, že se může stát jedním z bohů, se stal bází pohanských náboženství celosvětově. K dosažení takového cíle, se člověk nejprve musí prosadit a potom tvrdě pracovat. Tak se zrodilo náboženství skutků. Ve skutečnosti „skutky namísto milosti,“ vždy bylo a stále je náboženstvím, jehož Římský Katolicismus je předním příkladem. Postavení věže v Bábelu dodalo důvěryhodnosti tomu grandióznímu klamu, že se člověk může dostat do nebe vlastním úsilím. Nimrod byl pravděpodobně prvním zbožštěným císařem a tím předchůdcem Antikrista. Bábel a později město Babylón, postavené na jeho ruinách byly kolébkou víry ve „vyšší předurčení“ pro celé lidstvo. Později byl tento sen omezen na speciální rasy, jako na příklad Árijci. Hitler potom uskutečňoval tento sen tím, že nechal povraždit 6 milionů Židů. A jako ozvěnou lži hada z Edenu, Hitler rád opakoval: „Člověk se stává bohem... potřebujeme svobodné lidi, kteří cítí a vědí, že mají v sobě Boha“... Ovšem Židé podle Hitlera, byli pouze „Untermenschen“, které hodlal vyhubit pro prospěch Árijské rasy.
Hitlerova teorie „čisté krve“, kterou zamýšlel udržovat vyhubením Židů (bez jakékoliv opozice z Vatikánu), má své kořeny ve starodávném okultismu, který zahrnuje mytickou nordickou Zahradu Eden kdesi daleko na severu, známou jako Hyperborea. Árijská rasa boho-lidí tam prý byla počata bohy, kteří navštívili naší planetu. Nietzche, jehož myšlenky silně ovlivnily Hitlera, začal své klíčové dílo „Anti-Christ“ větou: „Viďme v nás to co jsme. My všichni jsme přece Hyperboreánští bozi“. A opět ta stejná lež starého hada z Edenu... Známý historik, vyznamenaný Pulitzerovou cenou, Petr Viereck nachází kořeny nacistického snu o nad-rase boho-lidí vládnoucích světu nejenom v Hegelovi a Nietzchovi ale i ve Wagnerovi a množství romantických spisovatelů kteří papouškovali Satanovu lež. Následující výňatek je ze závěru Viereckovy nádherné knihy „The Roots of the Nazi Minds“ z r.1940. Je to závěr, který vydavatel odmítnul vytisknout jako příliš extrémní. Dnes je vidět, jak přesný ten pohled byl:
Mein Kampf byl „best seller“ dávno před tím, než německý lid - zcela dobrovolně - ve svobodných volbách Reichstagu, v září 1930, zvýšil počet Nazi křesel z 12 na 107 a udělal z nich největší stranu v Německu. Hitler řekl v Mein Kampfu (jednu typickou vyhrůžku namátkou) „Kdybychom na počátku války (První Světová) otrávili 12 až 15 z těch hebrejských rozvracečů našeho lidu, potom oběť milionu Němců na frontě by nebyla zbytečná... Včasná eliminace těch vandráků ...
Německá hádanka: Jaký druh chování mohou tito pro-Hitlerovští voliči očekávat od takové monstrózní reality, která píše něco podobného? Jeho kniha nebyla nějakým tajemstvím! Miliony Němců ji mělo doma, někteří museli tu knihu alespoň trochu pročíst! A těch několik muselo také být mezi jásajícími davy obyvatelstva a mezi vlivnými osobami s přístupem k tisku, rádiu a jiným prostředkům k varování národa. ...Jednou přijde den, kdy ti stejní Němci, kteří dnes tleskají hitlerovské armádě, pochodující pod Vítězným Obloukem v Paříži, budou říkat: „My jsme nevěděli co se dělo“ .. a potom, až přijde ta chvíle „vůbec-nic-nevěděli“ pak bude v Pekle slyšet smích... (Peter Viereck, „Meta-Politics, The Roots of the Nazi Mind,“ 1941)9
ADOLF HITLER, BOHEM VYVOLENÝ?
Přece Mein Kampf musel být znán alespoň některému z 30 milionů německých katolíků, právě tak jako vůdcům Římského Katolicismu jak v Německu, tak i v Římě! A přesto církevní hierarchie vychvalovala Hitlera, někdy i v extravagantních termínech! Papež Pius IX řekl vice-kancléři Fritz von Papenovi, který sám byl vedoucím Katolíkem, „jak potěšen je tím, že německá vláda má nyní ve svém čele muže, který je nekompromisním odpůrcem komunismu.“ (Franz von Papen, „Memoirs“, 1952).10 Ani slovo o zlu, které Hitler na Německo přivedl.
Biskup Berning vydal knihu zdůrazňující spojení mezi vlastenectvím a Katolicismem a zaslal kopii Hitlerovi jako „výraz mé oddanosti.“ Monsignor Hartz chválil Hitlera za to, že zachránil Německo od „jedu liberalismu“ a „moru komunismu.“ Katolický publicista Franz Taeschner chválil „Vůdce nadaného géniem,“ a prohlásil že Hitler byl „poslaný Prozřetelností“ aby dosáhl splnění „katolických sociálních idejí.“ (Guenter Lewy, „The Catholic Church and Nazi Germany,“ 1964).11 Většina německých Katolíků byla ve stavu nadšení po uzavření konkordátu mezi Hitlerem a Vatikánem. Katolická mládež byla vyzvána aby „zdvihla pravou paži v pozdravu a vyvěšovala prapor s hákovým křížem.“
Organizace Katolická Mládež „Neue deutche Jugend“ ... povolaná k „plné spolupráci mezi totalitním státem a totalitní církví.“ Němečtí biskupové hromadně slíbili věrnost a solidaritu Nacionálnímu Socialismu. Biskup Bornewasser prohlásil: „Se zdviženou hlavou a pevným krokem jsme vstoupili do nové Říše a jsme připraveni ji sloužit celou silou jak těla tak i duše“.. (Guenter Lewy: “The Catholic Church and Nazi Germany,“ 1964).12 Biskup Vogt z Aachenu v gratulačním telegramu slíbil Hitlerovi, že „diecéze a Biskup se rádi zúčastní výstavby nové Říše.“ Kardinál Faulhaber v ručně napsaném dopise Hitlerovi vyjádřil přání „přicházející ze srdce: Nechť Bůh zachová Říšského Kancléře pro náš lid“ V Německo-amerických novinách se objevila fotografie Generálního Vikáře Steinmana, jak vede katolickou mládež na přehlídce před Hitlerem a opětuje Vůdcův pozdrav zdvižené pravice. Když odpovídal na rozhořčenou kritiku amerických Katolíků, Steinman prohlásil že „němečtí Katolíci skutečně považovali vládu Adolfa Hitlera za Bohem danou autoritou, a že jednou celý svět „vděčně uzná, že Německo postavilo hráz proti bolševismu.“ (G. Lewy)13 A co Mein Kampf a zlo Nacismu?
Profesor University Massachusetts, Guenter Lewy uprchnul z rodného Německa jako patnáctiletý chlapec v r.1939. Vrátil se v roce 1960 a strávil několik let zkoumáním oficiálních dokumentů. Lewy napsal v „The Catholic Church and Nazi Germany“ toto :
Pius XI nazval v roce 1933 Hitlera prvním státníkem který, společně s papežem, jasně rozpoznal bolševické nebezpečí... Biskup Landersdorfer vynášel pochvalně „harmonickou spolupráci církve a státu“ (přesto že Nacisté již uvěznili mnoho kněží a jeptišek z °politických°důvodů.“ 29 dubna 1936, 45 a půl milionů Němců - nebo-li 99 procent oprávněných voličů šlo volit. Z těchto, 44 a půl milionů čili 98 procent volilo Hitlera - (katolický hlas pro Hitlera, byl téměř stoprocentní). Společný pastorální dopis od všech německých biskupů, který byl čtený ze všech kazatelen 3 ledna 1937 oznamoval, že „němečtí biskupové považují za svou povinnost podporovat hlavu Německé Říše všemi prostředky, které církev k disposici má.. Musíme mobilizovat veškeré spirituální a morální síly církve abychom posílili důvěru ve Vůdce.“ (Guenter Lewy).14
V té době již nikdo nemohl pochybovat o Hitlerově bezohlednosti a skutečných cílích. A přesto katolické vedení - právě tak jako většina protestantského - pokračovaly navršovat chválu na jejich katolického Führera. Dvě knihy „Říše“ a „Církev“ vydané s církevním povolením, nazvaly „prohlubující se porozumění pro velké dílo obnovení Německa, ke kterému nás Vůdce povolal, tou největší spirituální úlohou současného německého Katolicismu.“ Karl Adam, světoznámý katolický teolog, dokazoval že Nacionální Socialismus a Katolicismus nejsou v konfliktu, protože patří k sobě jako „příroda a milost,“ a že v Adolfu Hitlerovi našlo Německo pravého lidového kancléře.“ (Lewy).15 Menšina statečných mužů (jak Katolíků tak i Protestantů) Hitlerovi oponovala - někteří otevřeně, jiní v tajných skupinách. Několik hlasů se zdvihlo. Jeden z nich patřil knězi, Fr. Muckermann, který se odvážil vyjádřit své ohromení:
..“navzdory nelidským brutalitám, které jsou běžné v koncentračních táborech, navzdory osobních urážek proti jednotlivým princům církve, proti Svatému Otci a celé církvi ...biskupové nacházejí obdivná slova pro to, co vedle bolševismu je naším největším nepřítelem“...16
ODPOVĚĎ NA ZÁHADU.
Záhada Německa zůstává záhadou Ruska, Číny, Vietnamu, Kuby, Haiti, Jugoslávie, Jižní Afriky a celého světa našich dnů.. Na druhé straně to nejsou záhady, přijmeme-li svědectví Bible. Nalezli jsme odpověď v Bábelu - věži, která nikdy nepřestala být budována! Jenom lokace a vnější vzezření se čas od času mění, ale převrácené ambice a ten nemožný sen - zůstává.. Konečný výsledek - Boží soud - který na lidstvo přijde, je jasně v Bibli předpověděný. Nemylte se: Rychle se k tomu dni blížíme. Mezitím, žena která jede na zvířeti, jejíž jméno je : ZÁHADA BABYLÓN, musí zahrát hlavní roli. Ta skončí tím, že ochutná Boží soud dříve, než zbytek světa pozná Jeho plnou a hroznou sílu... Ve své důležité analýze v roce 1940 Viereck varoval, že nacismus je náboženství, které nakazilo německou mládež. Bylo to pohanské uctívání přírody - a přesto tvrzení, že je „křesťanské,“ oklamalo miliony, (jak se to odehrává dnes ve Spojených Státech, tím stejným prostředkem). Tato perverze se vynořila v pokřiveném myšlení nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse, který obdivoval Krista jako jednoho „z dlouhé řady Arijských hrdinů, jdoucí od Wótana a Siegfrieda k Wagnerovi a Hitlerovi.“17 Tento pohled byl adoptován Dr. Ley, hlavou Nacistické Fronty Práce: „Naší vírou je Národní Socialismus.“18 Hans Kerrl, nacistický ministr pro církevní záležitosti, posunul dále tu stejnou lež, kterou přijala většina Katolíků a Protestantů: „Pravé Křesťanství je representované Stranou. Vůdce je oznamovatelem nového poznání!“ (William L. Shirer „The Rise and Fall of the Third Reich,“ 1959)19 Nové? Vierech nazval nacismus novým pohanstvím. Ano, nátěr byl jiný, ale pod ním byl stále Bábel. Janova vize ženy na zvířeti to činí zcela jasným.
NÁBOŽENSTVÍ VLASTNÍCH SKUTKŮ.
Bůh zmátl jazyky stavitelů Bábelu a rozehnal je do světa aby nemohli sdělovat své zlé plány jeden druhému. Ale pyšné náboženství vlastních skutků, vedoucí k božství nadřazené rasy vytrvalo. Poznáváme to z množství podobných věží, nazvaných zigguraty nacházejících se po celém světě. Žádná z těch věží ale nedosáhla velké výšky s jejich primitivní technologií. Nebe bylo stále mimo lidský dosah. A tak se zigguraty staly okultními oltáři každé zvrácenosti. Na jejich vrcholcích počala astrologie s uctíváním nebeských těles, o kterých se věřilo že mají moc nad lidskými osudy.... Daleko od vymření, Babylónské náboženství sebe-záchrany se stalo v Babylónu a v celém impériu, institucí. Je to Pohanství, pravá „trvalka,“ která přežívá až podnes. Nežije pouze u primitivů, kteří uctívají přírodní duchy, ale kvete také mezi univerzitními profesory, kteří připisují podobnou inteligenci „silám“ přírody. Pohanství bylo charakterizováno celosvětově během staletí záhadnými rituály oslavovanými kolem ozdobně vyřezávaných a dekorovaných vysokých struktur, jako jsou pyramidy, které nacházíme od Egyptu až po Jižní Ameriku. Přesto že je Bůh varoval před takovým zlem, Israel také podlehl pohanskému svodu. Tato korupce pravdy, kterou je Bůh učil, přinesla nakonec Boží soud na Jeho vlastní lid.
Starý Zákon se několikrát zmiňuje o „vysokých místech,“ která byla v Israele postavena. Tato porušovala zákaz „vystupovat na schody“ k Božímu oltáři a stala se tak středem modloslužebnictví. (Levitikus 26:30, Numbers 22:41) V dobách pokání a „oživení,“ byla tato místa i s jejich modlami zničena králi a knězi, ale Israel se toho nikdy nezbavil úplně. Jak Ortodoxní tak i Katolíci a dokonce někdy i Protestanté přijmuli tu stejnou korupci jejich vysokými stavbami zvýšené oltáře ozdobné obleky a složité liturgie, které mají potěšit Boha a otevřít dveře nebes. Použité cihly a malta nám připomínají že Bábel byl nejenom náboženskou a politickou záležitostí, ale také využívá nejpokročilejší technologii a vědu v pokusu pozdvihnout člověka do božství dobýváním vesmíru, atomu, nemocí a jednou i smrti.
BÁBEL BABYLÓN NAŽIVU.
V Bábelu Bůh rozehnal lidstvo a zmátl jejich jazyky, aby se nemohli domluvit na svých plánech. Na Aeropagu v Aténách, Pavel prohlásil, že Bůh rozdělil rasy a národy, aby se mohli soustředit na hledání Boha. (Skutky 17:26-27) Dnes je lidským názorem právě opak: Řešení lidských potíží spočívá v přepracování všech jazyků v jeden, ve spojení celého vědeckého snažení, které nakonec změní planetu opět v ráj. Takové bylo prohlášení nedávného inzerátu Lockheed Corporation v „Scientific American.“ Přidali k tomu ilustraci Bábelské věže. Vynášeje technologické úspěchy Lockheedu, inzerát se vychluboval, že „odstraňuje efekt Bábelu“ tím, že přivádí lidstvo dohromady a umožňuje aby všichni mluvili jedním jazykem. Jinými slovy Lockheed „kontruje“ Boha, toho jediného zodpovědného za to, čemu se říká „Bábelský efekt.“
Bábelská věž vyplňuje oficiální plakáty pro 12ti členou Spojenou Evropu, jejíž nové bankovky zobrazují ženu jedoucí na zvířeti. Nad nedokončenou věží tančí 12 hvězd. Na rozdíl od hvězd na vlajce USA, jsou tyto obrácené a tak vytvářejí pentagram klasického okultu. Pentagram se dvěma „rohy“ trčícími vzhůru a „bradou“ dolů, je také známý pod jménem „Kozel z Mendés,“ či Baphomet, Satanův symbol. International Business Machine (IBM)
Žena jazdiaca na šelme 2.čásť
Re: Žena jazdiaca na šelme 2.čásť
Toto je dúfam posledná časť knihy, ktorú ste sem vložili... stačí úryvok a link kde sa obsah nachádza... ďakujem
Re: Žena jazdiaca na šelme 2.čásť
Dávam link na stiahnutie celej knihy :nkz.reformace.czadmin napísal:Toto je dúfam posledná časť knihy, ktorú ste sem vložili... stačí úryvok a link kde sa obsah nachádza... ďakujem