O Islame
Napísané: St Okt 27, 2010 4:46
Citované z knihy "30let sjednoceného Jeruzaléma" – Ludwig Schneider
Strana 35
Mahamed, který se kolem r. 570 narodil v Mekce a r. 632 zemřel v Medině, se vlastně jmenoval Abul Kasim Muhammad Ibn Abdallah a původně byl obchodníkem. Zvláštními zážitky v r. 610 se cítil povolán za proroka a obnovitele Abrahamova náboženství, aby židovství a křesťanství osvobodil od „zfalšování“. Jako poslední prorok po Mojžišovi a Isovi (Ježíšovi‘ povznesl domácího boha svého kmene „Alilaha“ (Alláh‘ na boha což znamená „Alláh je větší“ než bohové všech ostatních kmenů. Beduínske kmeny do té doby uctívaly množství různých bohů v podobě dřevených figur a kamenů. Mahamed s tím skoncoval a zavrhl každé zobrazování, čímž se přidržel biblického zákazu zpodobování Boha. Z toho je vidět, že se v obchodním středisku Mekce přátelil s Židy a učil se znátTóru. Jak dnes badatelé zjistili, znal jistě i židovsko-křesťanskou obec v Mekce, na jejichž kostele dal postavit kamenný kvádr Kaabu, nejvyšší svatyni islámu. Apsida původního chrámu, nasměrovaná k Jeruzalému, je ještě dnes viditelná. Mohamed znal Židy i křesťany a obíral se jejich svatými spisy. Důkazem je Korán, který sepsal v období dvaadvaceti let. Zpracoval v něm starozákonní a novozákonní pasáže, které pozměnil. Tak podle Koránu byl obětován zapuzený Izmael a nikoli Izák. Označení Korán (Kur-an‘ znamená kniha „určená k častému čtení“.
Mohamed, který seoženil se svou bohatou paní Chadídžou, využil její jmění k vydržování armády o 300 mužích. Tou donucoval ostatní beduínske kmeny, aby se podřídili jeho náboženství. Od té doby je „Mohamedův meč“ hlavním nástrojem misie na všech nevěřících, všech nemuslimů. Netrvalo dlouho a Mohamed, což znamená „Velebený“, se stal idolem spojených beduínských kmenů.
V roce 622 povýšil Mohamed islám na jediné platné náboženství a rozdělil svět na dvě části: „Dar al-Islam“, oblast islámu, a „Dar al-Harb“, oblast války, která prostředníctvím džihádu (svaté války), musí být pro islám opanována. V počáteční době v Mekce byl Mohamed ještě k Židům a křesťanům celkem přátelský. Když se však ukázalo, že ani Židé, ani křesťané se nedají jeho novým náboženstvím ovlivnit, natož pro ně získat, a když kvůli čím dál většímu odporu musel z Mekky utéci do Mediny, obrátilo se jeho přátelství v nenávist. Tak jsou súry Koránu, psané v Mekce, ještě proŽidy a křesťany příznivé, súry psané v Medinně požadují pro ně smrt. Není divu, když se muslimové dnes při svých jednáních s Židy a křesťany k nim chovají přátelsky, že svou toleranci odvozují od Koránu. V jiné situaci může tentýž muslim, který se zatím stal fanatikem, přát Židům a křesťanům smrt a znova se bude odvolávat na Korán, totiž na těch 24 súr, napsaných v Medině………..
Strana 35
Mahamed, který se kolem r. 570 narodil v Mekce a r. 632 zemřel v Medině, se vlastně jmenoval Abul Kasim Muhammad Ibn Abdallah a původně byl obchodníkem. Zvláštními zážitky v r. 610 se cítil povolán za proroka a obnovitele Abrahamova náboženství, aby židovství a křesťanství osvobodil od „zfalšování“. Jako poslední prorok po Mojžišovi a Isovi (Ježíšovi‘ povznesl domácího boha svého kmene „Alilaha“ (Alláh‘ na boha což znamená „Alláh je větší“ než bohové všech ostatních kmenů. Beduínske kmeny do té doby uctívaly množství různých bohů v podobě dřevených figur a kamenů. Mahamed s tím skoncoval a zavrhl každé zobrazování, čímž se přidržel biblického zákazu zpodobování Boha. Z toho je vidět, že se v obchodním středisku Mekce přátelil s Židy a učil se znátTóru. Jak dnes badatelé zjistili, znal jistě i židovsko-křesťanskou obec v Mekce, na jejichž kostele dal postavit kamenný kvádr Kaabu, nejvyšší svatyni islámu. Apsida původního chrámu, nasměrovaná k Jeruzalému, je ještě dnes viditelná. Mohamed znal Židy i křesťany a obíral se jejich svatými spisy. Důkazem je Korán, který sepsal v období dvaadvaceti let. Zpracoval v něm starozákonní a novozákonní pasáže, které pozměnil. Tak podle Koránu byl obětován zapuzený Izmael a nikoli Izák. Označení Korán (Kur-an‘ znamená kniha „určená k častému čtení“.
Mohamed, který seoženil se svou bohatou paní Chadídžou, využil její jmění k vydržování armády o 300 mužích. Tou donucoval ostatní beduínske kmeny, aby se podřídili jeho náboženství. Od té doby je „Mohamedův meč“ hlavním nástrojem misie na všech nevěřících, všech nemuslimů. Netrvalo dlouho a Mohamed, což znamená „Velebený“, se stal idolem spojených beduínských kmenů.
V roce 622 povýšil Mohamed islám na jediné platné náboženství a rozdělil svět na dvě části: „Dar al-Islam“, oblast islámu, a „Dar al-Harb“, oblast války, která prostředníctvím džihádu (svaté války), musí být pro islám opanována. V počáteční době v Mekce byl Mohamed ještě k Židům a křesťanům celkem přátelský. Když se však ukázalo, že ani Židé, ani křesťané se nedají jeho novým náboženstvím ovlivnit, natož pro ně získat, a když kvůli čím dál většímu odporu musel z Mekky utéci do Mediny, obrátilo se jeho přátelství v nenávist. Tak jsou súry Koránu, psané v Mekce, ještě proŽidy a křesťany příznivé, súry psané v Medinně požadují pro ně smrt. Není divu, když se muslimové dnes při svých jednáních s Židy a křesťany k nim chovají přátelsky, že svou toleranci odvozují od Koránu. V jiné situaci může tentýž muslim, který se zatím stal fanatikem, přát Židům a křesťanům smrt a znova se bude odvolávat na Korán, totiž na těch 24 súr, napsaných v Medině………..